Filmových satir tepajících třídní rozdíly a ostře kritizujících bezohledné návyky elit či chladnokrevné mechanismy kapitalismu ovládajícího svět jsme se v posledních letech dočkali hojně. Ať už šlo o gastronomické Menu, v Cannes oceněný Trojúhelník smutku, netflixovský "popík" K zemi hleď!, detektivní Na nože: Glass Onion nebo šokantní Saltburn. Západní kinematografie si tento modul oblíbila. A to do té míry, že se můžeme velmi lehce cítit přesyceni, což už se občas stává.
Satirické nahlížení propastných společenských rozdílů žánrovou optikou je však něco, co je v jihokorejské kinematografii silně zakódované už od přelomu milénia, kdy se k tvorbě dostala nová generace autorských režisérů. Zmiňme Bong Joon Ho, jenž natočil oscarového Parazita, hitmakera Kim Jee-woona nebo právě Parka Chan-wooka.
Tento režisér se etabloval volnou trilogií o pomstě a nejvíce na sebe upozornil dnes již kultovním filmem Oldboy, oceněným v Cannes. Násilí obecně hraje v jeho filmech prominentní a symbolickou roli. Natočil také křehké vztahové sci-fi Jsem kyborg, ale to nevadí, plíživě výbušné melodrama Komorná nebo brilantně vykonstruovanou krimi Podezřelá. Především jde o stylisticky a inscenačně neustále překvapujícího režiséra.
Groteska okořeněná životním zoufalstvím
Tentokrát zvolil černou komedii v poloze frašky. Protagonista Man-su se po vyhazovu z práce dostává s rodinou do finanční tísně a uvízne v nekonečném procesu marného shánění nové pracovní pozice ve firmách se zaměřením na výrobu papíru. Nedaří se mu, a tak se rozhodne své největší konkurenty zabít. Vyprávění se drží přímočarosti a vyzdvihuje grotesknost okořeněnou životním zoufalstvím.
Protagonista není prvoplánový chudák, satirická linie je překvapivě ambivalentní. Film totiž nevykresluje osudový pád na dno, naopak zaostřuje na to, jak je obtížné snížit svůj životní komfort a materialistické standardy. Man-su postupně přijímá pravidla nemilosrdného kapitalistického systému a bojuje proti těm, kteří se nacházejí ve stejné situaci jako on. V tom je film krutě podvratný a nelítostný, stejně jako ironicky melodramatická a kýčovitě přebarvená úvodní sekvence ukazující dokonale spokojenou rodinku.
Man-su je jakýmsi ekvivalentem chcípáckého protagonisty, ohebný záškodník, který zpacká úplně všechno. Exekuce vražd a plánování zločinů rozhodně nejsou perfektní. Vždy ale dokáže (i díky štěstěně) zaimprovizovat a situace zvládnout. Stává se z něj bezskrupulózní had, pomalu hnízdící ve všeobjímajícím kapitalistickém systému, proti němuž se původně bouřil. Fascinující jsou proměny rodinných vztahů, přičemž zrovna tomuto tématu by mohlo být dopřáno více prostoru, neboť patří k těm nejpozoruhodnějším.
Silné momenty nechybí, ale mohlo by jich být i víc
Film je adaptací literární předlohy Donalda E. Westlakea s názvem Sekera, kterou už na filmové plátno převedl řecký režisér oceněný dvěma Oscary Costa-Gavras v roce 2005. Chan-wook se o adaptaci snažil několik let. Není jiná možnost je příznačný název odkazující k iluzorním bariérám, jež si každý z nás vytváříme. Jistěže protagonista by ztrátu nadprůměrně honorované pracovní pozice mohl vyřešit třeba prodejem domu, rozhodl se ale pro krvavou a zbabělou cestu.
Může za to systém? Nebo neschopnost protagonisty se uskromnit a potlačit vlastní ego? A jak moc jsou tyto dva aspekty provázané? Byť snímek načrtává tyto otázky, fraškoidní rovina tu satirickou rozhodně převyšuje. A krutě cynický i sadistický Chan-wook v brilantně inscenovaných a divácky nepříjemných pasážích demonstruje absolutní režijní jistotu. Tentokrát mu ale přece jen chybí nějaká ta šťáva navíc, povyšující dobrý film mezi mistrovská díla jeho filmografie.
Není jiná možnost hraje v mnoha věcech na jistotu a pokud jsme seznámení s dalšími jihokorejskými tituly obdobného ražení, může působit skoro až obyčejně. I přesto ale potvrzuje statut Chan-wooka coby jednoho z nejnápaditějších současných režisérů, jehož vycizelovaně inscenované záběry, náhlé skoky do rozjetých pasáží či cit pro grotesknost je čirá radost sledovat. Především cynicky mrazivá krutost zachycená v poslední scéně, která připomíná, že každý z nás je nahraditelný a všechny naše snahy jsou v celkovém měřítku směšně ubohé, dokáže silně rezonovat. Jen je škoda, že tentokrát je těchto silných momentů na tvůrcovy poměry málo.
Film
Není jiná možnost
Režie: Park Chan-wook
Aerofilmns, česká premiéra 27. listopadu
