Recenze - Humor, autenticita, herecké výkony. To vše činí z Gymplu nejen hlavního podzimního domácího konkurenta Hřebejkova Medvídka, ale hlavně čestný pokus o zachycení (jedné části) dnešních teenagerů.
Zatímco o deset let mladší Jan Hřebejk se obrátil k problémům středního věku, letos padesátiletý Tomáš Vorel vyrazil na střední školu a pokusil se o další zápis v oblíbené disciplíně - komedie ze škamen. Ale Gympl nabízí lákadla nejen pro studenty, kteří uvidí na plátně důvěrně známé hrdiny v důvěrně známých situacích.
Petr v podání Vorla mladšího je chudý, ale šikovný grafiťák, zatímco Michal skvěle zahraný Jiřím Mádlem zazobaný frajírek toužící po kariéře writera. Spolu vyrážejí na noční akce se spreji, spolu s odporem přežívají dobře míněné rady rodičů i školní výuku.
Se stejným odporem se ke studentům staví profesorský sbor. Tady nevládne idyla, ale stav obležení charakterizovaný vzteklým zvoláním češtináře Jiřího Schmitzera, že na žáky by platilo jen poslat "válku. Nejdřív totalitu a pak válku!" - případně i rodičovským povzdechem: Ty jsi zbytečná, líná jak prase a úplně blbá.
Infobox
- ONLINE ROZHOVOR: Vorel: České režiséry nemám rád
- PREMIÉRA: Vorlovi grafiťáci vyrážejí na zteč regionů
- TISKOVKA: Gympl nabízí komisaře Teličku i drzého Mádla
- REPORTÁŽ Z NATÁČENÍ: Onanuj dál, režíroval Vorel Šteindlera
- PŘEDPREMIÉRA: Na hrdiny Gymplu neplatí totalita ani válka
Právě sestava učitelů, do které patří i fyzikář Milan Šteindler a vynikající Eva Holubová v roli vášněmi zmítané ředitelky, nejvíc připomíná školní komedie ze 30. let. Ale jakoby někdo ten vlídný obraz domaloval drsnými tahy spreje; režisér výkony oblíbených herců žene až na hranu šklebu a sklepácké karikatury.
Kupodivu to není filmu ke škodě, stejně jako typicky vorlovská deklamace. A vůbec se to netluče se snahou autenticky, bez režijní stylizace, zachytit mimoškolní svět obou teenagerů. Střet těch dvou poetik působí ústrojně - jako by hrdinové vnímali své učitele pubertálně sebestředným oparem zlého snu.
Ani tihle drzí studentíci pochopitelně nemají pel nevinně odrzlých študáků nebo naivitu nedávných teenagerských komedií. Pedagoga bez autority i zdeptanou matku oslovují "vole" a své chování omlouvají slovy "Nejsem drzej, ale upřímnej".
Takový je vlastně i Gympl: upřímný, ale trochu drzý. Bez váhání ukáže rodiče zdevastované svými potomky až na hranu alkoholické závislosti či nervového zhroucení. Pedagogové jsou rezignované trosky, které každý pokus o velkorysejší přístup k žákům rychle zakopávají pod lavici.
Hlavni hrdinové ve Vorlově podání ale nejsou jen vulgární sebranka: za jejich nihilistickými pózami, které můžou lézt některým divákům na nervy, je cítit vnitřní neklid i zvýšená citlivost. Není daleko od drsných póz, které na podiu předvádějí hiphopoví Supercrooo.
Režisér neřeší proč, ale dobře ukazuje jak. A Mádl i Vorel jr. dokazují, že nejsou obsazení kvůli mediálně provařeným tváři ani příbuzenství, ale protože jsou prostě dobří herci. Není v českých filmech zvykem, aby měly tak živoucí postavy.
Jakoby tu hráli sami sebe navzdory tomu, že na graffiti scény měli dubly. Působí přirozeně - stejně jako jejich problémy a nevyslovené svědění uhrů pod mýdlem, které je žene za úprky a nočními dobrodružstvími v metru.
Vynikající je i sestava dospělých protivníků, opět v hodně sklepácké optice: neurotičtí rodiče Zuzany Bydžovské, Jana Krause nbo Ivany Chýlkové i neméně neurotičtí pedagogové - kromě jmenovaných i Tomáš Matonoha či Martin Zbrožek. Překvapivě herecky dobrý je i bývalý eurokomisař Pavel Telička v roli školního inspektora.
Nejistě naopak působí unylá představitelka mladé Pavly i Tomáš Hanák coby její otec. Tahle rodinka se dostává i za hranu stylizace a nejvíc zvrhává od karikatury až k černobílosti. Zajímavý problém Klářina sebepoškozování zůstává nahozený, stejně jako motiv despotického otce.
Nahozená ostatně působí řada věcí. Pokud pomineme občas přece jen trochu neživotné dialogy, chybí filmu silnější jednotící linka. Připomíná spíš řetězec scének ze školního večírku, které propojují ústřední postavy. Zábavnost výstupů ale dramaturgické slabiny překoná.
Příjemným překvapením jsou i akční scény. Hudba z dílny hiphopového DJ Wiche hraje stylotvornou roli a dodá filmu na dynamice i tam, kde tempo lehce upadá. Případně se v té chvíli mihne na plátně nějaká lahůdka - věčně zhulený spolužák, s oblibou se obnažující spolužačka nebo vděčná legrace typu házení chleba na strop.
Tomáš Vorel kdysi shrnul pocit své generace z normalizace v kultovním Kouři. Teď vyrazil prozkoumat generaci svého syna. Gympl sice nemá sílu a kompaktnost někdejšího rytmikálu, ale do jeho sarkasticky temného pohledu na svět nemá daleko.
A určitě nabízí víc autenticity, nadšení i upřímné snahy, jak s nadsázkou zachytit rýmovanou frustraci dneška, než řada filmů o dost mladších režisérů. Respekt.
Gympl, ČR 2007. Scénář Tomáš Houška, Tomáš Vorel, Pavel Nosek, režie Tomáš Vorel, kamera Marek Jícha, hrají Tomáš Vorel jr, Jiří Mádl, Eva Holubová, Tomáš Matonoha, Zuzana Bydžovská, Tomáš Hanák, Jan Kraus, Ivana Chýlková, Jiří Schmitzer, Milan Šteindler, Martin Zbrožek a další. 95 minut, distribuce Falcon.
