"Myslím, že teď to dopadlo líp, než kdybych to natočil tehdy," říká režisér Jiří Menzel.
"Ale štvou mě takové ty řeči, že jsem si tím splnil svůj sen. To je romantický blábol," dodává režisér, který naposledy v kinech měl před dvanácti lety vojáka Čonkina.
S premiérou má na kontě už šest hrabalovských adaptací; tentokrát se ale musel obejít bez spisovatele, i když s ním ještě stihl konzultovat dvě první verze scénáře.
"Z knížky se bohužel nemohlo vybrat všechno," říká a uvědomuje si, že jeho adaptace nemusí uspokojit všechny. "Každý čeká něco jiného. Chtěl jsem hlavně zachytit ducha té knihy," dodává Menzel s tím, že chtěl natočit film srozumitelný i pro ne tak náročné diváky.
Filmová adaptace slavného Hrabalova románu má dlouhou genezi. Práva koupilo barrandovské studio už v roce 1990. Postupně se střídali potenciální režiséři, uvažovalo se o Karlu Kachyňovi, Janu Hřebejkovi, Janu Svěrákovi i Miloši Formanovi.
Měnili se i producenti včetně Jiřího Sirotka, s nímž měl Jiří Menzel památný proutkový incident na karlovarském festivalu v roce 1998. Hrabal z trucu věnoval práva ještě třetí straně. Nakonec se vše vrátilo k Menzelovi, který napsal novou verzi scénáře.
Podle režiséra však celou anabázi nelze označit zrovna za triumf: "Filmy se točí tak, aby k něčemu byly, ne pro triumfování. Triumf je, když na to choděj lidi a jsou spokojený," opakuje i tady své krédo kategoricky režisér.
Příběh pikolíka Jana Dítěte sleduje film stejně jako kniha od prvního angažmá v restauraci U Zlatého města Prahy přes hotel Tichota až do hotelu Paříž, kde malý hrdina obsluhuje v památné scéně i habešského císaře.
Toho si ve filmu zahrála zpěvačka Tonya Graves. "Ještě jsem to neviděla, ale jestli vypadám jako hezkej frajer, tak mám fakt radost," říká Američanka, jež dlouho žije v Praze.
Jana Dítěte ztvárnil mladý bulharský herec Ivan Barnev: od jeho začátků přes angažmá v noblesních hotelech až po válečný sňatek s Němkou, únor 1948 a cestu za mříže. Jeho starší alterego, které vyjde z vězení, žije v pohraničí a komentuje zpětně svůj život, pak Oldřich Kaiser.
"Když mi pan Menzel Kaisera ukázal poprvé, tak jsem si říkal: ježišmarjá, takhle budu vypadat, až budu starý?" vtipkuje sympatický bulharský herec, kterému sekunduje řada skvělých herců českých: Josef Abrhám, Jiří Lábus nebo Jaromír Dulava.
Postavu Lízy, hrdinovy zmíněné německé manželky, si ve filmu zahrála Julia Jentschová. "Spolupracovat s Jiřím Menzelem pro mne byla čest," říká už slavná německá herečka, známá z filmů Občanská výchova či nověji Poslední dny Sophie Schollové.
S Menzelem se prý poprvé sešla v jedné pražské restauraci. "Zapůsobil jsem na ni také tím, že jsem se znal s Karlem Gottem, který tam také seděl," směje se Menzel. "Kdyby to věděla moje babička, tak by okamžitě přijela taky!" souhlasí Jentschová.
Natáčelo se poměrně rychle, od března do června a s na české poměry rekordním rozpočtem 85 milionů korun. Film krom televize Nova, AQS, Barrandov Studia a UPP koprodukovali i Slováci, hraje tu i řada slovenských herců.
Z nich největší prostor má Marián Labuda v roli obchodního cestujícího Waldena či Martin Huba jako vrchní Skřivánek.
Film vstupuje do kin už tento týden ve třech kopiích; ale od 11. ledna se pak chystá nálet v masivním množství 40 filmových kopií. Robert Schaffer za koproducenta, společnost AQS, vysvětluje, že bylo nutné film do kin uvést před koncem roku 2006, jinak by propadla práva.
Producenti teď pořádají pro potenciální zahraniční zájemce jednu projekci za druhou, mluví se o možném uvedení filmu na festivalu Berlinale, kde Menzel dostal cenu za Skřivánky na niti.
Úspěch čekají i doma. při tak velkém počtu kopií a ambicích se ale asi nesplní přání kameramana filmu Jaromíra Šofra, aby se Anglický král v multikinech nepromítal: "Tak velká plátna a tak špatné prosvětlení obrazu, to je soumrak kinematografie!"
S premiérou vychází nové ilustrované vydání knihy, jež se prvního oficiálního vydání dočkala až na podzim 1989. Navíc obohacené o nahrávku celého textu, kterou před třiceti lety namluvil Miroslav Masopust.
