Letos se nejslavnější filmová chůva jménem Mary vrací a střelba opět otřásá domem rodiny Banksových. Bohužel vůbec neladí s odbíjením zvonu v nejznámější londýnské zvonici.
Film Mary Poppins se vrací vlastně není pokračováním, byť se tu svět posunul o jednu generaci a péči chůvy s kouzelným kufrem teď získávají děti těch původních dětí ze snímku, který se stal klasikou takřka okamžitě po uvedení do kin.
Spíše jde o úpěnlivé nostalgické pošilhávání po kouzlu originálu, o snahu znovu převyprávět vše, co diváci milují na filmu, který získal 13 oscarových nominací a dobové recenze jej označily za dílo, jež "má moc učinit z opakovaných návštěv kina národní zvyk".
Fakt, že kanonáda starého námořníka tentokrát nezní načas, sice získá ospravedlnění v chatrné zápletce, přesto má především symbolický rozměr. V nové Mary Poppins je opravdu skoro vše o malý kousek mimo.
Emily Bluntová se do role chůvy vložila s podobným druhem "distancovaného zápalu", s jakým Mary Poppinsovou hrála už Julie Andrewsová. A té Mary vynesla Oscara. Bohužel Bluntová ze svého kouzelného kufru tahá spíše digitální triky než vynalézavé předměty jako v původním filmu, kde si hrdinka například pohrávala s metrem, který dětem místo centimetrů naměřil stupeň tvrdohlavosti.
Mary Poppins se vrací do těžkých ekonomických i rodinných časů 30. let minulého století, kdy z původního chlapeckého hrdiny Michaela Bankse je umělec, vdovec, táta od rodiny a také zaměstnanec banky. Ta jej chce připravit o dům, neboť kvůli své roztržitosti nesplácel úvěr a propásl termíny. A tak to poslední, na co má nyní Banks pomyšlení, je platit si chůvu.
Když se tedy Mary Poppinsová snese z nebe a překvapí Banksovic dvě děti v parku, jako by o ni nikdo nestál. A takový je i pocit z celého filmu, který je místy skoro tak dobrý jako originál, ale častěji připomíná chudého příbuzného.
Mary Poppinsová je tu vlastně pouze od toho, aby děti protáhla dlouhým dobrodružstvím z prostřední části snímku v napůl animovaném světě, který v ději nemá opodstatnění. A není zase tak vynalézavý, aby obstál jako důkaz, že je potřeba zůstat dítětem a věřit na zázraky.
Dobový Londýn je v rodinných filmech nyní v módě. Mohou za to hlavně dva podařené snímky o medvědu Paddingtonovi, z nichž především loňské pokračování má náběh na to stát se podobnou klasikou pro malé i velké diváky jako originální Mary Poppinsová.
Hrdinové v nové Mary Poppinsové sice velkou část děje stráví v ulicích a parcích britské metropole, ale ani lampář Jack se svým bicyklem a žebříkem nedokáže rozžehnout opravdové nadšení. S kumpány předvede působivé hudebně taneční číslo, na chvilku vyvolá napětí i závrať z výšin, v nichž se pohybuje. Ale stále je to jen náhrada za postavu kominíka z předchozího filmu, kterému stačilo jednou praštit do činelu a publikum mu viselo na rtech.
Nakonec tak jde především o snímek pro nostalgické pamětníky, avšak s chatrnou pamětí. Těm a jistě i mnohým dětem dovede na chvilku poskytnout teplou náruč, v níž se lze dojímat nad tím, že svět fantazie nikdy neskončí a že hlavní je nevyrůst.
I nejvstřícnější diváci si ale všimnou, jak na sílu a bez invence se tvůrci občas snaží o pouhou nápodobu. Cestou utopí Meryl Streepovou v roli tak drobné, že by ji mohl hrát kdokoli, stejně jako Colina Firtha, jenž coby zlý bankéř nezmůže víc než být karikaturou.
Mary Poppins se vrací
Režie: Rob Marshall
Falcon, česká distribuční premiéra 20. prosinec
Mary Poppins se vrací je snímek, který ze svého kanónu střílí hlasitěji než milovaný originál. Ale velké množství střel proletí tak daleko kolem hlav publika, že z hlučné rány zbude jen šelest. Lampáři na rozhrkaných dobových bicyklech mohou předvádět triky, za které by se nestyděl kdejaký šampion z dnešního skateparku.
Ale mezi kouzlem a trikem je zásadní rozdíl. Nová Mary Poppins má v rukávu jen samé triky, kouzlo zůstalo schované kdesi na nebesích, odkud se tato hrdinka snesla.
