Glosa - Loňský „revitalizační“ ročník Českých lvů se nesl ve znamení „nic nezkazit“. A v podstatě se podařilo. Jen tedy s tím, že si slavnostní večer v podání krále hyperkorektnosti Marka Ebena nikdo nepamatoval den po uspořádání. Letos už se pořadatelé snažili „udělat vše správně“, což bylo přece jenom zajímavější.
Co však naplat, poslouchat předávání všech technických kategorií se musí dřív nebo později přehoupnout v nudu. A bizarní rozhodnutí ze zcela nevysvětleného a nevysvětlitelného důvodu nechat ceny udílet přední osobnosti české medicíny nemohlo utáhnout patnáct výstupů. Jakkoliv si špičky lékařského stavu jistě zasluhují úctu, poslouchat povrchní dialogy těchto kapacit s moderátorkou prostě nemůže být divácky atraktivní.
Jinak ale zajímavá dekorace, několik vkusných hudebních čísel, smysluplné medailonky a stále poněkud ve frázích uzamčená, ale alespoň živě působící Lucie Výborná neodvedly špatnou práci a bylo tentokrát vidět, že se Čeští lvi snaží mít tvář, i když, jak by řekl jeden z pánů doktorů, v ní nefungují všechny svaly na sto procent.
Tentokrát to opravdu nikdo nečekal
Nejzajímavější částí večera byl ale (a tak to má být) seznam vítězů a klišé „tohle ocenění jsem opravdu nečekal“ nepadalo nadarmo. S ubíhajícími vedlejšími kategoriemi totiž bylo stále patrnější, že favorit Fair Play i černý kůň Díra u Hanušovic se svou kupou nominací vyjdou v podstatě naprázdno ve prospěch dramatu Petra Václava Cesta ven o problematice života Romů v Čechách.
Film s návštěvností okolo pěti tisícovek diváků nemohl co do povědomí konkurovat Fair Play se čtyřiasedmdesáti tisíci prodanými lístky, tedy skoro dvacetinásobkem. A už vůbec ne Díře u Hanušovic, která nasbírala dokonce téměř sto padesát tisíc platících diváků v kinech.
Není vyloženě nezvyklé, aby na Lvech zvítězil film, na který nechodí do kin "široká veřejnost". Pouta vidělo v době udílení dvacet tisíc diváků, Poupata dokonce jen deset. Tyto filmy ale neměly silnou mainstreamovou konkurenci, jakou je letos Fair Play Andrey Sedláčkové. To přes své problematické aspekty ve scénáři naplňuje přinejmenším technické představy o zdařilém filmu a cena uživatelů portálu Čsfd.cz naznačuje, že by se proti vítěství antidopingového dramatu vlna nevole rozhodně nezvedla. Z pohledu mainstreamové akademie by tedy bylo zcela logické, kdyby sošky přistály zde. Nechválili bychom ji, ale nedivili bychom se.
Nechápeme, ale díky
Vítězství Cesty ven v hlavních kategoriích je samozřejmě neprůstřelné už jen proto, že držitel Ceny kritiky se zabývá tématem, jež je potřebné divákům předkládat. A filmové ceny, které jsou vždy jen gestem, by měly ona gesta směřovat právě tímto směrem. Letos se navíc ono gesto náhodou střetlo i s titulem z mnoha úhlu pohledu nejlepším, takže úspěch Petra Václava nevyznívá jako akademický „společenský kalkul“.
Debatovat už se dá o tom, jestli stylisticky záměrně "civilně" vyhlížející snímek musel bodovat i v některých technických kategoriích (ač jeho konkurencí často byli Tři bratři), ale podobnou úroveň rozmyslu lze v posledních letech, kdy stále častěji „vítěz bere vše“, těžko očekávat.
Skoro se zdá, že touha odklonit se od mainstreamu se netýká jen Oscarů, jež se budou udílet v noci z neděle na pondělí a jejichž nominace velké produkce dopředu eliminovaly. České lvy nakonec dopadly nejinak.
Není pravděpodobné, že za tím stojí stejné posuny v myšlení celého filmového průmyslu, jaké pozorujeme v Americe, spíš se ale tuzemští akademici nechali „přemluvit“ veřejným mediálním míněním, jež poslední týdny Cestu ven vyzdvihovalo. Nyní jen doufejme, že se k ní diváci vrátí. I kdyby ji měli kritizovat, pozornost tu určitě neuškodí.
