Ta myška, stejně jako všichni ostatní protagonisté v nové verzi Disneyho moderní klasiky Lví král, vznikla kompletně v počítači. I tak scény podobného rázu patří k nejpůsobivějším chvilkám remaku oblíbeného příběhu o lvím království, kde se mladý lvíček Simba musí vypořádat se strýcovou zradou.
Není horší vizitka pro tým režiséra Jona Favreaua než fakt, že původní emotivní příběh působí v nové adaptaci nejlépe, když připomíná přírodopisný dokument. Favreau přitom svou pozoruhodnou verzí Knihy džunglí z roku 2016 dokázal, že starým animovaným Disneyho filmům lze vdechnout smysluplný druhý život pomocí fotorealistické počítačové animace.
I proto byl, po několika nepovedených pokusech jiných tvůrců znovu oživit Dumba či Aladina, Lví král očekáván také jako test, zda Disneyho dlouhodobý plán znovu točit hrané či počítačem animované verze svých kreslených děl má smysl.
Tentokrát však veškeré mistrovství animátorů nejenže nevede k podobně úchvatným účinkům jako v Knize džunglí, ale přímo jde proti smyslu původního příběhu. Na rozdíl od Knihy džunglí, kde se tvůrci mohli inspirovat původní knižní předlohou Rudyarda Kiplinga, je Lví král do značné míry věrnou předělávkou stejnojmenného filmu z roku 1994. Někdy takřka záběr po záběru.
Je tu však podstatný rozdíl: z tváří skutečných zvířat nevyzařují city, které jim mohli vdechnout původní Disneyho animátoři. I oni při tvorbě studovali skutečné lvy a jejich mláďata, ale jen proto, aby mohli vytvořit jejich polidštěné, mluvící verze.
V novém Lvím králi sice zvířata mluví, ale zvuk jako by ani nevycházel z jejich těl. A tak i v jednom z nejsmutnějších okamžiků v dějinách disneyovek, kdy mladý Simba přijde o otce a následně si kvůli intrikám strýce klade otcovu smrt za vinu, film působí sterilně.
Snad jedině komediální dvojice Simbových zvířecích přátel Timon a Pumba, důsledně praktikující svoji lelkovací filozofii v duchu hesla "problémy neexistují", dovede sem tam rozesmát.
Tam, kde jde o smutné a vážné věci, film ale zrazují právě technologické prostředky, které zdejší svět stvořily.
Režisér Favreau dává kouzla počítačových triků na odiv v bezdějových pasážích, kde má hlavní roli africká příroda, či v děsivých, ponurých scénách z říše proradných hyen. S jediným výsledkem.
Snímek je místy příliš temný pro malého diváka a ten jindy zase nebude mít trpělivost se scénami, které zaujmou spíše dospělé - vše proto, jak tu animace imituje skutečnost. Jenže zároveň by se chtělo slovy ze známého českého filmu podotknout: "Takový práce. A přitom taková blbost."
Což zní příkře, ale opravdu si nelze nepoložit otázku, k čemu vynakládat tolik energie, když výsledek nejenže nepřináší nic nového, ale ani se nepřibližuje původnímu snímku.
Jon Favreau sice využitím hlasů výhradně afroamerických herců - od Donalda Glovera po Beyoncé - aktualizuje příběh o lvím boji za soběstačnost a dává mu společenský přesah, ale není v tom víc než sympatické, leč trochu do prázdna vyznívající gesto. O které je navíc český divák dabované verze ochuzen.
Tvůrcům se tentokrát nepodařilo vytvořit jednotné prostředí jako v případě temného, všeobklopujícího lesa z Knihy džunglí. Lvi, žirafy i sloni mohou vypadat takřka k nerozeznání od skutečnosti, ale pohybují se několika místy, mezi nimiž jako by bylo vzduchoprázdno. Skoro jako když postavy ve videohře přecházejí z jedné lokace do jiné.
Příroda ve Lvím králi nepůsobí lyricky, nepřidává ke skutečnosti něco navíc jako v kreslených disneyovkách. Je jen otiskem opravdového světa.
Když antický filozof Platon kritizoval umění coby pouhou schopnost nápodoby, dalo se namítnout, že přehlíží mnohé jeho další funkce a že si plete umění s řemeslem.
Favreau a jeho tým jako by však Platonovy představy o umění splnili dokonale. Stali se pouhými řemeslníky, jejichž výrobek není k užitku.
Lví král
Režie: Jon Favreau
Falcon, česká distribuční premiéra 18. července
Když se během novinářské projekce Lvího krále v půli filmu ozvalo vysokým holčičím hláskem "už bude konec?", vystihlo to pocity v sále bez ohledu na věk.
Favreauův Lví král je o půl hodiny delší než originál. Ale ty skoro dvě hodiny, snad až na pár hravých či vynalézavých scén s myškou či broukem hovniválem, nepřinášejí nic, co by ospravedlňovalo existenci nové verze. Pobíhání zvířeny lze s větším úspěchem sledovat na každém přírodopisném kanálu 24 hodin denně.
