Na snímek Lev, Čarodějnice a skříň se dá nahlížet ze dvou pohledů, což je ostatně typické pro celé dílo C. S. Lewise. Oproti knihám je zde však zajímavý paradox: kdo do kina vyrazí bez velkých očekávání, protože zná předlohu a s ní i všechny slabiny dějové stránky, dočká se zřejmě příjemného překvapení.
O přijímání Lewisových knih čtenáři a o ději knihy se dozvíte ZDE.
Žádné hvězdy, zato dobrý výběr
Režisér se příběhu zhostil zcela klasickou formou lineárního pohádkového vyprávění, která je snadno přístupná i nejmenším divákům. Přesto se zdá, že producenti podobné koncepci nevěřili; zatímco všechny díly Pána prstenů se natáčely prakticky najednou, u Narnie filmaři vyčkávají, ačkoli mají zakoupena práva na všech sedm dílů.
O pochybnostech může svědčit i fakt, že do filmu nejsou obsazeny žádné známé herecké tváře. Jedině Janis, Bílou Čarodějnici, kterou ztvárnila Tylda Swintonová, mohli diváci v poslední době vidět po boku Keanu Reevese ve filmu Constantine a nyní ve Zlomených květinách slavného režiséra Jima Jarmusche.
Vhodné tváře pro dětské role vybírali filmaři více než dva roky. Nejvíce asi zaujme nejmladší z nich Georgie Henleyová, která sehrála roli Lucinky. Právě jí a jejímu objevu tajemné skříně, která je bránou do jiného světa, je věnován největší prostor; starší sourozenci vedle ní poněkud zapadají.
Zvířata mluví a usmívají se
V Narnii se pak děti setkávají s mluvícími zvířaty, která jsou dílem počítačové animace. A tady už byl režisér na své domácí půdě. I když takový bobr není úplně nejrealističtější, působí minimálně na dětské diváky kouzelně - a o to přece běží!
Kdo do kina půjde s očekáváním akční podívané a efektů Dvou věží z Pána prstenů, bude zklamán. V ději důsledně vyprávěném podle knihy nejenže nedochází k náhlým zvratům, ale nekonají se ani efektní a srdcervoucí scény. Nejnapínavější z celého filmu je přechod přes řeku, na které roztávají kry a děti přitom navíc honí vlci. Ani závěrečná bitva nezastavuje tep a diváci mohou v naprostém klidu dosledovat příběh až k výpravnému epilogu a návratu hrdinů do našeho světa.
Pěkně postaru
Letopisy jsou milá pohádka, kde netečou potoky krve a vzduchem nelétají skřetí hlavy (mimo jiné i proto, že Čarodějnice své protivníky mrazí v sochy), a jejich úspěch by tím měl být zaručen i u nás. Adamson, který se proslavil režií kultovního animovaného Shreka, vytěžil z tématu naprosté maximum, dokonce ani křesťanská angažovanost není v jeho podání tak silná jako v předloze, a odvedl ve svém debutu s živými herci dobrou práci.
Sám říká, že nechtěl příběh nikterak inovovat, ale vytvořit co nejrealističtější a nejvěrnější svět C. S. Lewise. Narnie je podle něj i nedaleko Ústí nad Labem - konkrétně u vesnice Tisá, kde se část snímku natáčela.
Letopisy Narnie jsou zkrátka velmi příjemnou rodinnou podívanou, což je také zřejmě důvod, proč v Americe tak záhy v návštěvnosti porazily Jacksonova King Konga. Patos v Narnii sice také naleznete, ale už ne snahu podat vše nově a lépe. Nikde ovšem není napsáno, že vyprávět příběh hezky postaru je špatný postup…
