Novou satirickou detektivku Pozadí událostí, jejíž první díl v neděli večer vysílá Česká televize, Hřebejk natočil podle scénáře Petra Jarchovského a Michala Sýkory.
Hlavními postavami jsou dva univerzitní pedagogové, sourozenci. Bratr učí literaturu, píše detektivky a je to sympaťák, se kterým se máme ztotožnit. Hraje ho Jiří Havelka a hned v první scéně jej vidíme při výuce, kterou si místnost plná krásných dívek i on evidentně užívá. Vysokoškolská přednáška připomíná spíš hodinu na gymnáziu a dvě nejvýraznější studentky hrají třicátnice.
Sestru autoři vykreslují jako kvítko, které si depresi z manželské krize léčí psaním extrémně vtipného erotického románu, jemuž se později některé postavy nahlas smějí a jiné, ty prudérní, ho nechápou. Smysl pro humor a otevřenost, tedy opak prudérnosti, jsou v příběhu tím, co odděluje sympaťáky od hlupáků. Pro začátek nám autoři ukazují, že bratr a sestra mají pochopení pro leccos a jsou připraveni o všem vtipkovat.
Humor je nejspíš to, co jim pomáhá překlenout dost strašidelné partnerské krize. Sourozenci totiž působí, jako by se jim nic zásadního vlastně nedělo. Diváky zvyklé na zahraniční komediální dramata i satiry to může překvapit, téhle minisérii však o komplexnost postav rozhodně nejde.
Nejvíc naloženo dostává hudebnice Katarzia, která extrémně špatně hraje ne ženu, ale soubor páprdovských představ o feministických umělkyních. Její postava má být jednou z těch komičtějších, manželské hádky s učitelem v podání Jiřího Havelky jsou ale tak špatně napsané a zahrané, že se člověku uleví, když Katarzia už v polovině první epizody manžela opustí. Bohužel z minisérie nezmizí.
O dalších postavičkách, ochotnickém hraní, nudném vršení stereotypů, pokusech o vtipy, a hlavně snaze v každé scéně tematizovat projevy dnešní vlny feminismu, při čemž minisérie maskuje úpornost za nadhled, nemá smysl se rozepisovat. Bez reakce ale nelze nechat to, jak autoři na obrazovkách České televize pojali téma, které je v českém univerzitním prostředí mimořádně horké.
Odpojení od reality
V klíčovém momentu příběhu kariéristická děkanka ohlásí, že bude potírat vztahy mezi pedagogy a studentstvem. Zatímco protagonisté novotu přecházejí samozřejmě s humorem, studentky ji snášejí špatně. Celý hlouček jich na protest odchází.
A to nejen proto, že jedna z nich - režisérka školního představení v podání Sarah Haváčové - dlouhodobě žije s vedoucím katedry, hraným Lubošem Veselým, v evidentně láskyplném, stabilním a všemi respektovaném vztahu. Ale také proto, že i ostatním se líbí vtipní učitelé s nadhledem. Soudě podle toho, jak moc se smějí jejich vtipům na večírku a jak moc je otravují nevyspělí spolužáci.
Motiv prošedivělých sympaťáků, které mladé krásky milují, protože stejně staří kluci jsou ještě ucha, na obrazovce veřejnoprávní televize působí víc než jako trapas. Tahle fantazie stárnoucích narcisů je především úplně odpojená od reality, ve které to byly právě studentky a studenti, kdo prostřednictvím uměleckých performancí Nemusíš to vydržet! vloni na DAMU a letos na FAMU upozornili vedení škol, že někteří pedagogové zneužívají svého postavení. Zaznívala také svědectví o zastrašování, manipulaci, šikaně, sexistických poznámkách i sexuálním obtěžování.
Také letošní kauzy z pražské Univerzity Karlovy a brněnské Masarykovy univerzity ukazují, že české akademické prostředí je nezdravě nastavené. Kvůli svědectvím o sexuálním obtěžování a ponižování studentek katedra divadelní vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ukončila pracovní poměr s pedagogem Petrem Christovem. Jeho chování přesáhlo profesní i etické meze, uvedla škola. Christov se za nevhodné navázání intimního vztahu omluvil.
Na Fakultě sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity zase skončil vyučující Pavel Dufek za to, že po večírku sexuálně napadl studentku. Podle Dufka ke styku došlo za oboustranného souhlasu, i další studentky však vypověděly, že jim dělal nevhodné návrhy. "Styděl jsem se za to, že se něco takového mezi lidmi děje," reagoval děkan fakulty. Kvůli obviněním ze zneužívání mocenské pozice pak již vloni složil funkci Pavel Sterec, někdejší vedoucí ateliéru intermédií z Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.
Problém tedy zjevně existuje, rozhodně však nespočívá v přílišné prudérnosti, jak naznačuje minisérie, ale neochotě části pedagogů nastavit si hranice a pochopit, že randění se studentkami není totéž jako mít vztahy na pracovišti.
Učitel do vztahu se žákyní vždy vstupuje z pozice autority a hodnotitele. Desítky svědectví zaznamenaných v performance z DAMU a FAMU ukazují, jak se chování pedagogů, kteří překročí hranici, podepisuje na životě, sebevědomí, psychickém stavu i pozici studentek v kolektivu. V Hřebejkově seriálu však vztah mezi vedoucím katedry a studentkou pochází čistě z říše představ autorů o tom, jak to obvykle vypadá.
Prudiči a sympaťáci
Pozadí událostí nám předkládá svět, ve kterém studentky hrají třicátnice, pronášejí ironické repliky a působí jako sebevědomé, hotové bytosti, jež mají své životy pod kontrolou. S klidem si rozhodují, s kým spí či chodí. Jsou už tak daleko, že jejich spolužáci proti nim působí jako děti, a tak je jen logické, že se dívky chtějí stýkat spíš s moudrými, staršími učiteli.
Je absurdní a z hlediska společenské debaty neproduktivní zaseknout se na větě "Vy nám nemůžete zakázat se mít rádi", která v minisérii padne. Tvůrci navíc střílí na špatný terč. Mít někoho rád nikdo nikomu nezakazuje.
Pokud si poslechneme svědectví dotčených studentek nebo si vzpomeneme na vlastní školní léta, víme, že mladé dospělé na vysokých školách se nacházejí v extrémně zranitelném období. Názory vyučujících - obzvlášť na uměleckých školách - mají obrovskou váhu. Přízeň významného, třeba i slavného pedagoga může v životě studentky znamenat skutečné zemětřesení. Následné vystřízlivění pak bývá bolestivé, o to bolestivější, pokud je pedagog zdatný manipulátor.
Scenáristé Sýkora s Jarchovským a režisér Hřebejkem ale raději zůstávají ve svém snovém světě. A dávají si záležet, aby někomu nepřišli málo liberální, homofobní či jinak zaostalí. Ve druhé epizodě minisérie se objevuje policistka lesba, která se svou partnerkou čeká dítě. Hraje ji Martha Issová jako další neprudérní vtipnou sympaťačku.
Přešlap České televize
Autoři nám tím dávají najevo, že dělicí linie neleží mezi liberálním a konzervativním pohledem na svět. V pohodě jsou podle nich všichni, kdo věci berou s humorem a otevřeností. A to jak vztah dvou žen, tak randění se studentkami. Něco jako: klidně si mějte ten svůj feminismus, klidně instalujte ženy do vedení škol, jen nám nesahejte na randění.
Kdyby se minisérie objevila na komerční televizi, dalo by se nad tím jen pokrčit rameny. Že však tuto podprůměrnou televizní detektivku vysílá právě Česká televize, je bolavým projevem ignorantství.
Veřejnoprávní televize se o mladé lidi téměř nezajímá. Uvedením Pozadí událostí teď dává najevo, že úplně ignoruje dnes už mnohokrát explicitně pojmenované problémy studujících, kdežto zavedeným tvůrcům odvysílá cokoliv. Ještě víc to zdůrazňuje postavení studentů coby bezejmenných osob bez vlivu. Zatímco Hřebejkovu novinku můžeme čtyři večery po sobě sledovat v hlavním vysílacím čase, na tvorbu pro mladé má televize maximálně online platformu iVysílání.
Autoři minisérie samozřejmě mají svaté právo na jakékoliv umělecké ztvárnění světa. Česká televize ale jejich dílu tentokrát prostor dávat neměla. Je mimořádně slabým a mimózním argumentem v jinak důležité debatě.
Minisérie
Pozadí událostí
Režie: Jan Hřebejk
Jednotlivé epizody Pozadí událostí vysílá ČT1 vždy v neděli večer.
