Performance nazvaná Nemusíš to vydržet, jejíž záznam na YouTube dosud zhlédlo téměř 25 tisíc lidí, se konala několik let poté, co svět zažil kampaň vedenou pod hashtagem #MeToo. A nedlouho od chvíle, kdy kvůli podobným obviněním skončili politik TOP 09 z pražské právnické fakulty Dominik Feri nebo Pavel Sterec, vedoucí ateliéru intermédií z Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.
Svědectví z DAMU se nejčastěji týkají kateder scénografie, kde se již mění vedení, a činohry. Jsou anonymní, členové iniciativy nechtějí být osobní. Jde jim o proměnu atmosféry a výuky na škole.
Reakce přišly okamžitě. Mimořádně se sešel akademický senát školy a brzy nato několik divadelníků včetně režiséra Jiřího Adámka veřejně zkritizovalo šéfa katedry činoherního divadla na DAMU Jana Buriana, který je zároveň ředitelem pražského Národního divadla. Ke složení funkce na škole ho vyzval i jeho podřízený z divadla, šéf činohry Daniel Špinar.
Burian připouští, že ne vše na DAMU je ideální. Na dotaz, zda se jeho katedra studentům omluví, teď ale v ředitelně Národního divadla kroutí hlavou. "Je mi líto každé nespravedlnosti. Omluvím se každému, komu bych, byť nevědomě, ublížil. To ať udělá každý. Odmítám ale, že bychom studentům obecně ubližovali jako katedra," říká Burian v prvním rozhovoru, který na téma poskytl.
Budete rezignovat na funkci vedoucího katedry činoherního divadla na DAMU?
Ne, nebudu.
Svědectví studentů vámi neotřásla?
Beru je vážně. Do 48 hodin od performance jsem se sešel se zástupci iniciativy. A hned na začátku je požádal, aby konkretizovali příběhy, které přečetli v anonymní podobě. Aby, pokud došlo k něčemu, co by mohlo hraničit s trestným činem nebo porušením etického kodexu, tu osobu identifikovali. Odpověděli mi, že jim nejde o jedince, spíš o celkovou změnu. Následně se setkali pedagogové katedry, bouřlivě jsme debatovali a navrhli 15 opatření, jak situaci řešit teď i do budoucna. Ta jsme zaslali děkanovi i předsedkyni akademického senátu a čekáme na reakce.
Vy jste netušil, že někteří studenti mají s výukou na DAMU problém?
Ve svém ročníku i na katedře běžně řeším případy, kdy studenti mohou mít pocit, že se jim nedostalo spravedlivého zacházení. Samozřejmě mě překvapila historka, která napovídá, že došlo k osobnímu vztahu mezi studentkou a pedagogem v míře, jaká může být nad rámec eticky přijatelného chování. To mi přijde nejvážnější. Prozatím jenom vím, že jeden pedagog hodlá přerušit své působení ve výuce a chce věc řešit v důvěrném prostředí s vedením fakulty. Obvinění z něčeho neslušného nebo protiprávního odmítá.
Teď myslíte svědectví, podle něhož pedagog ve studentce opakovaně vyvolával pocit, že pokud s ním nebude mít intimní vztah, ublíží tím svému prospěchu?
Ano, ale iniciativa pedagoga odmítá identifikovat, takže zatím jde o interpretaci z jedné strany, která působí jako přinejmenším etické porušení pravidel. Jen opravdu potřebujeme znát jména. Takto zveřejněné v anonymní rovině je to zobecnění, které se může týkat každého a všech. A to se zcela jistě netýká.
Ale pokud by to byla pravda, znepokojuje vás to?
Samozřejmě.
Někteří pedagogové vaší katedry mimo záznam připouštějí, že jsou s případy obeznámeni. Umí do nich dosadit konkrétní jména čili to nejsou příběhy neznámé. Nepřehlédl jste tedy něco?
Dokud oficiálně neznáme jména studentky a pedagoga, nemohu posoudit, co jsem mohl přehlédnout. Jsem vedoucí katedry, ne dozor nad tím, kdo se s kým schází v soukromí. Pokud to překročilo nějakou míru, budu to určitě řešit.
Autoři iniciativy spíš než jednotlivé příběhy zdůrazňují špatnou komunikaci, strach, manipulaci, nekorektní chování pedagogů. Je to relevantní?
Může se stát, že někdo se ke studentce nebo studentovi zachová nekorektně, urážlivě, a to zcela jistě být nemá. Může se to stát na každé katedře a v každém zaměstnání. Z příběhu jsem vyčetl obecnou otázku, jestli výuka není zbytečně náročná, zejména vůči začínajícím studentům. Oslovili jsme náš ročník, který teď končí, požádali je o co nejkritičtější vyjádření. Jejich reflexe jsou otevřené a vyznívají spíš pozitivně. Studenti si uvědomují, že určitá náročnost ke studiu patří. Průběžně nad tím přemýšlím. Je to dáno řadou okolností. A mění se nastavení a profil nových studentů. Za ta léta, co učím, se zvyšuje počet introvertních, snižuje počet asertivních osobností a úroveň jejich vzdělání je když ne nižší, tak prostě jiná.
Ale rozumíte, že na někoho to prostě může být moc?
Absolutně rozumím. Může jít například o někoho, kdo má nulovou nebo jen malou divadelní zkušenost, přijede z malé obce do Prahy a je vystaven 12 hodinám výuky s požadavky na zvládnutí mnoha textů, fyzickou náročnost, odvahu, akrobacii, konkurenci mezi studenty. Škola musí přemýšlet o vyšší míře jejich podpory, o počtu povinných hodin a o tom, co po studentech budeme obsahově chtít. Když jsem v roce 2001 začal vést katedru, už tehdy jsme snižovali počet povinných hodin, protože jich také bylo moc. Občas je třeba program revidovat. A že na to teď studenti upozornili, bereme jako důležitý signál.
DAMU bude vždy náročná. Ale jestliže dle svědectví někteří studenti končí na práškách, u terapeutů, s podkopanou psychikou, asi vás to mrzí.
Nesleduji absolventy z celé DAMU, ale z naší katedry nejméně pět let po absolutoriu ano. A mám radost, že většina nachází uplatnění a zdrcující většina k nám má přátelský a kolegiální vztah.
Jste si jistý, že by se vám s potížemi svěřili? Z performance vyplývá, že se studenti bojí obracet na vedení v obavě, že jejich stížnosti zametete.
V ročníku, který vedu, se to neděje. Stížnostmi se zabýváme a svěřují se buď mně, nebo kolegům. Na katedře máme také vynikajícího klinického psychologa. Možná ho musíme využívat víc. Součástí výuky herectví je otevírání psychických a emocionálních možností každého studenta. Být skvělým hercem je psychicky velice těžká práce. Zeptejte se špiček českého divadla.
Post vedoucího katedry činoherního divadla jste na jaře obhájil na další čtyři roky. Překvapilo vás, že jste nenašel vyzyvatele?
Nepřekvapilo. I nový děkan na funkci kandidoval sám. Na nové vedoucí katedry scénografie nebo katedry autorské tvorby a pedagogiky bylo také po jednom kandidátovi. Škola nikomu nebrání přijít do konkurzu na jakoukoliv funkci s jiným konceptem. Konkurz jsem dělal popáté.
S jakou koncepcí jste do něj šel?
Významně jsme inovovali výuku teorie a historie, aby byla víc propojena s uměleckými předměty. Teď máme dvě priority: personální omlazení oboru dramaturgie, kam od 1. října například nastoupí šéfdramaturgyně Městských divadel pražských Jana Slouková, a také oboru režie. Hledání pedagogů je ale obtížné, ne každý vynikající umělec má pedagogický talent a ne každý s pedagogickým talentem je dostatečně propojen s praxí.
U herectví se nám personální obměna průběžně daří. Obrovský problém je však s třicátníky. Když chceme, aby už měli praxi a byli zajímaví, většinou jsou tak úspěšní, že nemají čas. Výborně třeba učil Marek Němec, který nám ale utekl, protože hodně režíruje. Svého někdejšího žáka Martina Myšičku přemlouvám ob rok. Ale všichni točí a hrají a nemají čas. Pak se k učení většinou dostanou, až když jsou trochu starší. Herectví však mají učit převážně herci.
Rád bych řekl, že ve většině ročníků opravdu panuje rodinná atmosféra, lidé se tam mají rádi a pedagogové ve zdrcující většině studenty zblízka sledují a podporují.
A nemůže se stát, že právě tu blízkost neodhadnou a studentovo soukromí naruší až příliš?
Ano, to je největší riziko v divadle i ve škole. Musíte mít tak silné pedagogické osobnosti, aby poznaly, že nutná intimita při výuce má své hranice. Intenzivní profesní vztah se nesmí změnit v osobní.
Vaši katedru nyní čeká takzvané vnitřní hodnocení, v němž se vyjádří pedagogové, studenti i absolventi. Na scénografii tento proces přispěl k výměně vedení. Ovlivní vaši evaluaci stávající kauza?
Určitě ano, přinejmenším v míře otevřenosti a hierarchii témat, která budou předmětem hodnocení. Katedra ovšem v minulosti, mezi prvními, pod mým vedením úspěšně prošla i mezinárodní evaluací.
Nový děkan Karel František Tománek chce změnit pravidla tak, aby měl šéf katedry maximálně dvě funkční období. Souhlasíte?
Je to způsob, jak dosáhnout obměny nařízením. Dal bych přednost tomu, že bude existovat více uchazečů. Nemyslím, že každý, kdo to dělá nově, to automaticky dělá dobře a ten, kdo je ve funkci dlouho, je automaticky špatný.
Váš šéf činohry v Národním divadle Daniel Špinar řekl rozhlasu, že vás mezi čtyřma očima vyzval, abyste z DAMU odešel. Co jste mu odpověděl?
Že neodejdu. Že tu práci dělám dobře, že jsem právě uspěl v konkurzu, kde v komisi jmenované děkanem seděli relevantní lidé, kteří by mi to jistě řekli do očí, kdyby si mysleli opak.
S Danielem Špinarem jsem se sešel již před prázdninami, asi týden před performancí studentů, kdy se mě ptal, jestli by také mohl učit na DAMU. Řekl jsem mu, že to zvážím a poradím se s kolegy, protože o tom nerozhoduji sám, ale tehdy mi nic kritického k mému působení na DAMU nesděloval.
Špinar v Národním divadle skončí po sezoně 2022/2023, kdy mu vyprší mandát, nebo se s ním rozloučíte dřív?
Rozloučíme se dřív. Dodělá aktuální sezonu. Daniel Špinar to včera navrhl a já jsem s tím souhlasil.
Souvisí Špinarův odchod s tím, jak vás teď veřejně kritizoval? Neřeknete k tomu víc?
Spolupracovat za stávajících okolností by bylo mimořádně těžké a neprospělo by to ani Národnímu divadlu. Odvedl zde velký kus práce, která je náročná a únavná.
Jakou máte představu o budoucnosti činohry a kdy vypíšete výběrové řízení na jejího nového šéfa?
V řádu týdnů, už sestavuji komisi. Pro konkurz oslovíme osobnosti, které za sebou mají úspěšné působení v českých divadlech. Budu s nimi nejdřív jednat, ptát se jich, zda a za jakých podmínek by se konkurzu účastnili a s jakým programem. Nicméně první česká scéna se nemůže změnit v autorské divadlo. Významnou částí své tvorby musí zůstat moderním interpretačním divadlem a mít pevný soubor složený z vůdčích hereckých osobností.
Daniel Špinar v rozhlasu navrhoval, aby Národní divadlo nemělo stálý soubor, nýbrž najímalo herce na konkrétní projekty. S tím tedy nesouzníte?
Ne, Daniel Špinar sem přišel s úplně jiným projektem a já trvám na tom, aby pracoval v jeho rámci. Nebráním šéfům činohry, opery ani baletu v tvůrčím rozvoji, pokud odpovídá základním parametrům. Jsem hodně otevřený a často obhajuji i program, který se mi osobně nemusí líbit. Ale to neznamená, že teď rozpustíme soubor a začneme dělat autorské divadlo.
Když jste se před osmi lety stal ředitelem Národního divadla, řekl jste, že ho chcete reorganizovat na řiditelnější útvar. Povedlo se?
Udělal jsem potřebnou analýzu, zřídil systém uměleckých a správních ředitelů, díky tomu pro mě divadlo řiditelnější je, protože část zodpovědnosti přejali oni. Mají vlastní rozpočty i příjmy a já nemusím řešit detaily. Co se ale opravdu nepovedlo a co mi vláda při mém nástupu slibovala, je přijetí zákona o veřejné kulturní instituci, který by umožnil reformu Národního divadla. V tomto ohledu jsme se nehnuli z místa. Přitom to byl jeden z důvodů, proč jsem odcházel ze své milované Plzně: říkal jsem si, že když po tolika letech budu tutéž změnu prosazovat z Národního divadla, bude to snazší a pomůžu ostatním. Beru to jako něco, co ještě dlužíme další generaci. Ale také to ještě nevzdávám a počkám, s čím přijde příští vláda.
Bývalý proděkan DAMU Petr Prokop vás označil za "nejmocnějšího muže českého divadla, který sedí na mnoha židlích, má příliš dlouhé prsty, a všichni mají strach, že by jim to možná jednou mohl vrátit".
To je s prominutím naivní. Jsem hodně pyšný na to, že umím pracovat v týmu i že jsem tolerantní vůči různým typům divadla. Začínal jsem v Olomouci, léta jsem byl v Plzni, a samozřejmě že když mi je teď přes šedesát, vedu Národní divadlo a učil jsem desítky úspěšných divadelníků, občas mě asi někdo bere vážně.
Zároveň ale vedete Národní divadlo, katedru na DAMU, a ještě plzeňský festival Divadlo. Nemůže být ten souběh funkcí problematický?
Ve střetu zájmů nejsem, protože nevedu žádný činoherní soubor, a plzeňský festival programově řídí dramaturgická rada. V kultuře platí, že čím jste výš, tím větší ohledy musíte brát na všechny spolupracovníky a víc vyjednávat, aby se mezi sebou lidé dohodli. To se mi zatím docela dařilo. Až se mi to dařit přestane, půjdu dělat něco jiného.
V Národním divadle nehodlám být déle než do roku 2025, kdy mi vyprší mandát, což znamená, že už v roce 2023 by se měl začít hledat někdo, kdo to po mně vezme.
A proč vám tak záleží na tom, abyste dál vedl katedru na DAMU?
Je to hodně rodinné prostředí, důležitá práce a zároveň takový koníček, který děláte s láskou a stále vás těší. Je nesmírně osvěžující být v kontaktu se začínajícími umělci, neustále se s nimi vracet k základům divadla a tím si je i pro sebe oživovat. To člověka nabíjí. A celkově to posiluje moji víru v divadlo, když vidím jeho budoucnost a nadané lidi, kteří se mu chtějí věnovat.