O Vikinzích nikdy točit nechtěl. Staré severské ságy jej nechávaly chladným, ačkoli k pradávným příběhům měl blízko vždy. A dokázal to už debutovým hororem Čarodějnice z roku 2015, kde raní křesťané dobývají neobjevené kouty Ameriky a čelí zrůdným démonům, kteří číhají uprostřed chlívků jejich nuzných chalup.
Jenže pak se Robert Eggers s manželkou, milovnicí staré skandinávské literatury, vydali na Island. A nechali se pohltit tamní krajinou.
Ta okamžitě uhrane i diváky jeho nového filmu Seveřan, který inspirovaly stejné legendy jako Shakespearova Hamleta. Mladík Amleth v úvodu vidí, jak mu strýc zavraždí otce a zmocní se matky i vlády nad zemí. Amleth však unikne. A hned ukáže, že tento brutální příběh msty a souboje s osudem se bude psát nikoli perem mocnějším meče, ale prostě mečem.
Voják, jemuž se chlapec vysmekl, v souboji s Amlethem přišel o nos, tvrdí ale, že syn bývalého vladaře se utopil v oceánu. Píše se rok 895, hodnota lidského života není vysoká. O pár dekád později se Amleth vrací, nechává se zajmout coby otrok a brzy stojí tváří v tvář zrádnému strýci. Teď bude nutné být trpělivý. A dokonat, co je třeba.
Režisér a spoluscenárista Eggers se při psaní spojil s islandským básníkem Sjónem, jejich příběh se snaží co nejvěrněji zachytit dobu, kdy magie byla něčím všudypřítomným, nikoli kouzlem prýštícím z hůlky čarodějů. To spíš duchové, přízraky a věštecké vidiny byli běžnou součástí života.
Právě tím, jak zachycuje atmosféru neutuchajícího divokého rituálu, je Seveřan nejsilnější. Alexander Skarsgård v roli Amletha jde za svým cílem jako tichá, nevyhnutelná síla, čirá energie, kterou nebude možné zastavit. Ve správných chvílích duní zlověstná hudba, sopky chrlí lávu, z těl cáká krev.
Přitom film není tak silný jako drama či epos, děj má epizodicky rozsekaný a jde tu více o zachycení pocitů než vytvoření příběhu se silným obloukem a katarzí.
Ve tři roky starém Majáku těžil režisér Eggers z toho, že líčí malý kousek světa, kde přežívají pouzí dva hrdinové omámení alkoholem i podivnými událostmi, jež je zbavují rozumu. Černobílý snímek s celovečerní stopáží ubíhal v duchu hororů Edgara Allana Poea, které jsou psané podivně, nepřehledně, ale právě v tom je jejich moc. Čtenáři se ztráceli podobně jako postavy, kterým se rozpadala identita i jasné představy o světě.
V Seveřanovi Eggers opět silně zachycuje okamžiky, kdy jsou postavy na hraně. Natolik silně, až je snadné zapomenout, že jako drama o hrátkách osudu Seveřan tak přesvědčivě nevyznívá. Ale s každým máchnutím meče, s každým výjevem divák vstupuje do světa, který připomíná podivný sen. A přitom se zdá, že věrněji onu dobu protkanou mýty zachytit nelze - realismus je málo.
Seveřan se odehrává v předtolkienovských časech, je to primitivní, původní fantasy meče a magie. Tvůrci nezastírají, že je inspiroval filmový Barbar Conan z 80. let minulého století.
Atmosféra prastarých časů jako by pohltila i herce. Nicole Kidmanová v roli Amlethovy matky se nezdá být jasnou volbou, se svými rysy, jež by klidně mohly být synonymem modernity a civilizace. Jenže ta tvář se v klíčových scénách křiví jako pod kletbou. Když se příběh láme a přicházejí zdrcující překvapení, Kidmanová hraje nikoli přehnaně snaživě, ale jako uřknutá.
V takových okamžicích Seveřan pohltí. Očaruje. A poté diváka rozdrtí. V některých ohledech sice kulhá, když se ale stává obskurním ritem, zbavuje postavy i publikum všeho racionálního. A tehdy udeří plnou silou. Jako vulkán, na jehož běsnícím pozadí se odehrává závěrečný souboj.
Podobně jako Maják dělá také Seveřan dojem, že vznikl dříve než sama kinematografie. A tak se ani nestará o její proudy, směry a tendence, vypráví svéhlavě, umanutě. Coby kandidát na nejbrutálnější podívanou roku. Ale u radikálnosti a krvavosti jeho kvality nekončí.
Ten film uhrane hlavně proto, že se občas dovede dotknout energií, z nichž byl stvořen svět. Což může znít přehnaně či srandovně, ale Eggersova přesvědčivost opravdu vtahuje publikum do kůže hrdinů, kteří žijí kmenovými mýty.
Temné síly, o nichž jiné fantasy jen mluví a vždy jsou nějakou uměleckou licencí, tady publikum každou chvíli zatahají za rukáv. Svět Seveřana je pustý a děsivý, plný démonů, ať už skutečných, nebo vnitřních. Aby to bylo cítit, není nutné pojíst muchomůrky, jako se to tady stane některým postavám. Seveřan je jednosměrná letenka do časů, kdy halucinace byla běžnou součástí dne.
Film
Seveřan
Režie: Robert Eggers
CinemArt, česká premiéra 14. dubna.
