Recenze - S křížkem po porodu a po Oscarech k nám do kin přichází jemně zasmušilá komedie o těhotné teenagerce Juno. Doba, která uplynula od jejího uvedení v Americe, už je tak vzdálená, že Juno má momentálně spíš status zapomenuté, znovuobjevené a světoznámé - tj. všude, jen ne u nás známé - klasiky.
Filmu Juno totiž stejně jako jeho hlavní hrdince nechybí osobnost a vlastní pohled na svět. Už od úvodních poloanimovaných naivistických titulků je zřejmé, že máme co do činění s dílem lidí, kteří se umějí vyhranit, aniž by přitom byli protivní.
Nejvíc na Junu nakonec zaráží právě to, že si získává takové sympatie, když si jinak vysloveně zakládá na své podivínskosti a odloučenosti od majoritní společnosti.
Ale asi je mezi námi hodně těch, kteří nechtějí stát s ostatními v davu, netouží být ve všem in a mít vše hi-fi a raději si vytvoří nový, trochu menší dav vyznavačů stylu nezávislosti, kteří stojí out a mají rádi lo-fi hudbu.
Ideální realita
Příběh šestnáctileté středoškolačky, která při prvním nezávazném sexu se spolužákem Pauliem omylem otěhotní, se odvíjí ve velmi poklidném duchu; až se člověk musí ptát, co je to za kout Ameriky, kde jsou všichni tak trochu roztomilí mimoni a zároveň tak tolerantní a chápaví lidé.
"Myslel jsem si, že to budou drogy," oddechne si trochu Junin táta, když dcerka svolá rodinu, že má průšvih, a oznámí jim, že je v tom, ale na potrat nepůjde a potomka dá k adopci vhodnému bezdětnému páru.
A tady někde se skrývá kořen poetiky Juna - postavy se chovají realisticky v tom smyslu, jak by se chovali lidé v ideální realitě. Typické filmové klišé stojí na tom, že na špatné či nečekané zprávy lidé reagují přehnaně až hystericky, že v nevhodném okamžiku vždycky někdo zakopne nebo se přeřekne, lidé kolem se mu bůhvíproč vysmívají (přestože normálně je většina lidí naprosto netečná a nevšímavá) a tak podobně.
Zkrátka všechno dopadá hůře a vypjatěji, než by ve skutečnosti mělo. Juno naproti tomu žije v ideálním světě, který neexistuje, ale mohl by. Stačilo by prolnout zamýšlenou Minessotu, kde se má příběh odehrávat, s Britskou Kolumbií v Kanadě, kde se film natáčel.
Není to současná Amerika, ale sen o Americe, jak by mohla vypadat v jakémsi retro bezčasí. Juno neupadá do úplné idylky a selanky, ale je to zcela jistě utopie, kde věci dopadají vždy lépe, než by člověk předpokládal.
Strašně hodní a chápaví lidé
Vlastně i základní peripetie s náhradním rodičovským párem Vanessou a Markem nedospěje k velkému zvratu, kdy by se ukázalo, že pod povrchem jejich vzorového manželství doutná něco perverzního.
Je to "jenom" zvrat, jaký se v životě přihodí, je bolavý, někdo je víc viník a někdo víc oběť, ale neznamená to, že se všem zboří jejich svět, někdo spáchá sebevraždu nebo navždy zůstane poznamenaný a zahořklý.
Vizuálně snímek vyhlíží maximálně přívětivě. Spousta výrazných teplých barev, libovolný záběr je důkladně vyplněný zajímavými objekty; a to, jak je všechno natěsnáno hezky v jednom rámečku, připomíná vyšívané tapisérie, jaké vyrábí Junina nevlastní - a jak jinak než strašně hodná a chápavá - matka Bren.
Teď už nezbývá než pět povinnou chválu na scénář Diablo Cody (pseudonym Brook Buseyové), která se od striptérky a bloggerky (viz její blog Pussy Ranch a knihu Candy Girl: A Year in the Life of an Unlikely Stripper) vypracovala k oscarové laureátce. Postavám vdechla do úst dialogy, které se svou duchapřítomností sice vymykají schopnostem běžných smrtelníků, ale pořád se ještě dají vyslovit s přirozenou dikcí.
Nejdojemnější outsider
Nebylo by to ale možné bez neskutečně dobře odvedeného castingu. Obvykle bývají ve filmech vhodně obsazeni dva až tři herci, ale v Junu není jediná, byť sebemenší rolička odbytá a špatně vybraná.
Ellen Pageová dovedla ve svých dvaceti zahrát šestnáctiletou Juno přesně tak, aby to byla přemoudřelá, ale pořád nedospělá holka, která sice ví, co má ráda a co chce, ale neví přesně, co dělá. Michael Cera jako nechtěný inseminátor Paulie Bleeker, jenž pořád běhá v příliš krátkých trenýrkách, patří k nejdojemnějším outsiderům, jací se kdy dostali na plátno.
Jason Bateman zase hraje budoucího náhradního rodiče Marka jako zdánlivě dokonalého muže, který se ovšem nachází v etapě, kdy mu začíná odkvétat klukovský šarm. Jennifer Gandnerová jeho manželku Vannessu vybavila srdečností a nervózností, jakou v sobě cítí ženy s tikajícími biologickými hodinami.
Gardnerová, která na sobě nemá ani gram tuku a kůže jí těsně obepíná vystouplé lícní kosti, nedokáže skrýt přes veškerou snahu o vyrovnanou masku sebemenší citové pohnutí, které často ústí v (záměrně portrétovanou) křečovitost. Člověka pohled na ni zároveň irituje i dojímá.
Překvapením je ještě přinejmenším v roli se vším srovnaného Junina otce Maca J. K. Simmons, jehož tvář si jinak pamatujeme z postav přísných postav choleriků a autoritářských despotů např. v sérii Spider-Man nebo ze seriálu Zákon a pořádek. Pokračovat by se ale dalo až do nejposlednějšího pinčlíka, který se mihne v záběru.
Oživlá popkultura
Nejdůležitější ale je, jak se to všechno podařilo udržet jednotné a hladce odsýpající. Režisér Jason Reitman zaujal už svým předchozím snímkem Děkujeme, že kouříte (2005) o prohnaných mediálních agentech tabákového průmyslu.
Už tam osvědčil smysl pro žánr screwball comedy - bleskové, cynicky vtipné konverzačky, která se nesnaží za každou cenu mohutně rozesmát, ale jde o to udržet diváckou mysl v neustálé pohotovosti, kdy si v duchu říkáme: "Fakt to ten člověk takhle vyslovil?"
Juno spoléhá na bystrost publika, ale nevyžaduje po něm nic náročného. Nevidíte-li velký rozdíl v tom, když Juno poslouchá Stooges a Mark jí objeví The Carpenters, či má zálibu v hororech Daria Argenta a Mark jí pustí Herschella Gordona Lewise, či dokonce vůbec nevíte, o čem je řeč, nic se nestane.
Nic z toho není záležitost života a smrti ani velké umění. Stejně jako Juno, které jen velice obratně komentuje obyčejný životaběh lidí, kteří jsou oživlou verzí alternativní popkultury.
Juno, USA - Kanada, 2007. Rrežie Jason Reitman, scénář Diablo Cody, hrají Ellen Pageová, Michael Cera, Jennifer Garnerová, Jason Bateman, J.K. Simmons, Allison Janneyová, Olivia Thirlbyová ad. 92 minut, distribuce Falcon. Premiéra v ČR: 16. října 2008.
