V jedné z pozdních scén životopisného snímku hrdinka sedí v restauraci se dvěma spolupracovníky. Poslední vyprodané londýnské turné, které tvoří páteř vyprávění, je za nimi, na stole přistává dort. Pohledy těkají. Judy odmítá číšníkův nůž. "Vždycky když jsem rozkrojila dort, skončilo to vdavkami za nějakého pitomce," namítá. Plátek dezertu jí přistává na talíři, ale trapno a nejistota v místnosti by se daly krájet snáze než samotný dort.
Možná právě v takových scénách - tichých, a přesto dusivých - nejsilněji vystupují přednosti snímku britského, převážně divadelního režiséra Ruperta Goolda. Ten neportrétuje známou osobnost, nehledá její komplexní charakteristiky.
Pokouší se ukázat, co stvořil šéf filmového studia MGM Louis B. Mayer, když z dětské hvězdičky slavného snímku Čaroděj ze země Oz koncem 30. let minulého století vyrobil poslušnou loutku poháněnou nejprve prášky a později i alkoholem.
Podobný režijní přístup by snadno mohl sklouznout ke karikatuře. Mayer s obřím doutníkem a majetnickými sklony, jako dřívější verze odpudivého producenta, jakého pro dnešní Hollywood symbolizuje Harvey Weinstein. A Garlandová, třicet let po Dorotce z Čaroděje ze země Oz a pouhých pár měsíců před smrtí, jako lidská troska podobná loutce s obličejem plným tiků.
Jenže snímek po většinu času ustojí jízdu na hraně sentimentu i kýče, třeba když ukazuje ony podivné chvilky v restauraci, kdy se Garlandová zdráhá dát do pusy sousto dortu, jako kdyby nikdy v životě nejedla.
"Možná jsem prostě jen celou tu dobu měla hlad," poznamenává úlevně po prvním kousnutí. Přitom je to jeden z nejtragičtějších momentů. Těžko říci, jestli Judy Garlandová hovoří o několikatýdenním turné v londýnském klubu Talk of the Town, které bylo plné hvězdných chvil i debaklů, nebo o celé své kariéře, prostoupené nuceným hladověním, amfetaminy, barbituráty a alkoholem.
Snímek se omezuje právě na zachycení tohoto turné. Jen v občasných retrospektivách se objevuje Judy z doby Čaroděje ze země Oz jako naivní sedmnáctiletá dívka pod nemilosrdným dohledem hollywoodských bossů.
Také v tomto zjednodušení na přesně vybrané epizody z hereččina životního příběhu - sloužící jako metafora odvrácené stránky Hollywoodu - ovšem tvůrci zachycují dost.
Garlandová není jen herečka, která kvůli nedobrovolně získaným návykům nemůže dál dobře provozovat své řemeslo. Je také matka, která se kvůli finanční tísni nedokáže pořádně starat o své děti. A žena se špatným vkusem na muže, která je v hloubi duše stále onou dívenkou ztracenou s pohádkovými bytostmi kdesi daleko od Kansasu.
Snímek těká od situace k situaci a stojí na přitažlivém výkonu Renée Zellwegerové. V mnoha jiných případech by se řeklo, že jde o typické, výrazné oscarové herectví, kde se ale z hraní leckdy stává přehrávání. Zellwegerová se pohybuje jako loutka, v obličeji během vteřiny vystřídá tři pózy. A oproti skutečnému předobrazu některé projevy nepochybně dovádí do extrému.
Pokud však přijmeme tuto zjednodušující hru, která potírá jiné stránky hereččiny osobnosti, před očima vyvstává pozoruhodné, křehké, okouzlující i strašidelné monstrum. Tělem mu procházejí střídavé vlny tlumících i povzbuzujících prostředků, které Garlandové v žilách kolují po dekády. A do toho naskakuje ona maska nedospělé holčičky, která si svět získala nevinnou tvářičkou, jíž se už nikdy nezbaví.
Film nabývá na síle ve všednějších chvilkách, kdy si Garlandová například uprostřed noci s dvojicí fanoušků dělá míchaná vajíčka v jejich bytě. A také v okamžicích, kdy se dění ubírá nepředvídatelným směrem, kdy vše směřuje k trapasu a neštěstí a náhle se mění v úžasný koncertní okamžik, který oslňuje davy - a přitom stále stojí milimetr od pádu do propasti.
Drama Judy má blíže k vyobrazení mučednice než k sochání mramorového pomníku. Ale až na zbytečně velkou porci citového vydírání v závěru po většinu času umí vybruslit z mučednické truchlohry. Právě proto, že Garlandová nikdy není jen troskou nebo jen hvězdou.
Z vteřiny na vteřinu se stává jedním i druhým. A zároveň je produktem Hollywoodu, který pro diváky představuje chvilkovou továrnu na sny. A pro ty před kamerou zase mnohdy fabriku na celoživotní noční můry.
Judy
Režie: Rupert Goold
Bioscop, česká distribuční premiéra 13. února.
