Když roku 2014 diváky uhranul snímek o zabijákovi na odpočinku, který se omylem stane obětí náhodné loupeže a obratem se vydává na krvavou cestu pomsty, za úspěchem stály především dva faktory. Bývalý kaskadér a debutující režisér Chad Stahelski na rozdíl od mnoha autorů hollywoodských trháků detailně rozuměl tomu, jak točit akci. A Keanu Reeves dodal ústřední roli patřičné charisma. Chtělo by se říci: charisma chladnokrevného zabijáka.
Reevesův výkon se však podobné škatulce vymykal. Johnu Wickovi propůjčil především potřebnou ambivalenci. Hrál sice hrdinu, který jde kupředu jako nezastavitelný stroj. Jenže nikoli nezranitelný stroj. A na stroj měl v sobě také příliš křehkosti. Tato směs zenového klidu a maximálně účelné brutality po rozpačitém druhém dílu, který příliš nevěděl, jak navázat na prostou zápletku, nabývala s každou epizodou na intenzitě.
Snaha obalit prostý příběh mytologií, jež by vydala na celou franšízu, je občas úsměvná. Přitom dává wickovskému univerzu patřičně nadsazené, přiznaně nereálné obrysy. Jen v tomto paranoidním světě prorostlém tajnými organizacemi, kde se v každé světové metropoli vyskytuje větší počet trénovaných zabijáků na metr čtvereční než běžných obyvatel, dává smysl, že děj filmu sestává v podstatě jen z nonstop akce.
Třetí díl publikum vykolejil hned úvodní bojovou sekvencí, v níž John Wick po vzoru hongkongských mistrů využívá k boji cokoli, co je zrovna po ruce - včetně ustájeného koně. V tomto světě lze i řehtajícího lichokopytníka proměnit v údernou kung-fu zbraň. Nejnovější díl John Wick: Kapitola 4, který od čtvrtka promítají kina, akci zasvěcuje velkou část z opulentní stopáže 165 minut. A oproti předchůdci začíná trochu ztuha. Jenže o to více graduje. A graduje. A graduje.
Zápletka se točí okolo naplánovaného souboje s poněkud sadistickým novým šéfem organizovaného podsvětí, kterým se John Wick může vymanit z nekonečného koloběhu pronásledování a tyranie. Jde o přímočarou cestu, již však komplikují četné překážky.
John Wick 4 by byl nejdokonalejší adaptací nějaké staré bojové videohry, kdyby měl nějaký předobraz. Nejen díky Keanu Reevesovi coby věčnému bojovníkovi s nepřízní osudu, který hluboko v srdci skrývá rány minulosti, ale také díky jeho rivalovi i souputníkovi v jednom jde tentokrát o velmi emotivní, byť stále patřičně bláznivou podívanou.
Nováčkem je slavný představitel hongkongské akce Donnie Yen. Hraje slepého bojovníka Cainea, jehož činy podobně jako Johna Wicka pohánějí bolest a strach o blízké. Tato postava v zábavné i svěží podobě oživuje veškerá klišé asijských bojových filmů o mistrech schopných bojovat beze zraku.
Většinu děje nového Johna Wicka nemá smysl popisovat a překvapivé finále se zase nesluší prozradit. Je však nutné se zastavit u akčních sekvencí. Režisér Chad Stahelski s týmem opět těží z dlouhých, vynalézavých, přitom extrémně účelných a tvrdých scén. Příznačně v jedné využije nunčaky, tedy ten nástroj, který už od dob Bruce Lee slouží k tomu, aby bojovník demonstroval svou obratnost sérií ladných, precizně secvičených pohybů. John Wick nemá na podobné sestavy čas ani chuť - prostě jimi tluče lidi do hlavy. Tato směs nepředvádivosti, ale také nápaditosti a opulentnosti činí z většiny nového Johna Wicka až opojnou záležitost.
Hrdina cestuje Evropou - od Berlína po Paříž - s jediným účelem. Aby tam tvůrci našli dostatečně atraktivní prostředí, kde dojde k hromadné bitce. Jedna se odehrává v berlínském klubu za rytmického doprovodu techna, stroboskopů, ale také neobvyklé architektury a všudypřítomné padající vody. Výsledkem je atmosférická mela na hraně halucinace. Souboj pokračuje, aniž by lidé opojení hudbou a rozličnými substancemi přestávali tančit. Kdybychom zůstali u videoherního příměru, tak hvězda bojových filmů Scott Adkins - vybavený zlatými zuby a skoro korpulentními rozměry - tu příhodně sehrává roli jakéhosi kápa tohoto "levelu".
Další nezapomenutelná scéna následuje na kruhovém objezdu kolem pařížského Vítězného oblouku, kde se honička v autech či na motorkách plynule mění v pěstní i střeleckou bitku. Tvůrci zdokonalují to, co do moderního akčního filmu na přelomu 80. a 90. let minulého století vnesl režisér John Woo. Ten hrdiny vybavil pistolemi, jež však sloužily jen částečně k střelbě a dílem se měnily v šermířské zbraně. Tvůrci Johna Wicka do akce zapojují i prvky brazilského bojového umění džiu-džitsu, které pracuje s přehozy, pákami a vahou soupeře.
Jindy naopak kontaktní bitvy přechází k přestřelce snímané z velké distance ptačího pohledu kamery, kdy hrdina používá zápalnou brokovnici. Výsledkem je nekonečný rej pohybu a ohně.
Těsně před koncem je potřeba už jen zdolat zdánlivě nekonečné schody k pařížské bazilice Sacré-Cœur plné vrahounů. Čas tiká, emoce vrcholí, přesto si tvůrci neodpustí bolestivé gagy jako z němé grotesky - podle pravidla "co tři kroky nahoru, to bolestivý pád dolů".
John Wick 4 je film pro milovníky akce, těžko může nabídnout něco jiného. Pokud ale máte rádi, když někdo opravdu usilovně přemýšlí, jak dál posouvat její limity, nelze se příliš splést.
Zatímco ve většině Hollywoodu bývá zvykem akci odložit "na druhou kolej", ať se o ni postará takzvaný druhý štáb, John Wick ji bere naprosto vážně. Chad Stahelski si všiml, že je to vlastně trochu ohrožený druh. Bývá snadné vysmívat se zápletkám akčních filmů, mnohem těžší je najít takový, který by dokázal, že na nich tento žánr stát nemusí.
John Wick je pošetilý balet mezi kulkami a boxerskými háky. A s jeho choreografií je vše v nejlepším pořádku.
Film
John Wick: Kapitola 4
Režie: Chad Stahelski
Vertical Ent., česká premiéra 23. března.
