"Když to nevidíš, tak nevíš, jaké to je. Musíš to vidět," sděluje dceři po telefonu žena, která s manželem skončila na covidovém oddělení barcelonské nemocnice. Jejímu muži virus napadl plíce i srdce a nachází se ve vážném stavu. Slova reagující na nedostatečné povědomí veřejnosti o tom, jak vážný průběh může mít nemoc covid-19, by mohla být mottem dokumentární série nazvané Jsme v tom spolu. Všechny tři díly, nazvané jednoduše Chaos, Naděje a Život, lze nyní zhlédnout na české HBO GO.
Vloni na jaře, kdy v Evropě vrcholila první vlna koronaviru, patřilo Španělsko k nejhůře zasaženým zemím. Přes uzavření některých měst a výrazné omezení pohybu se nemocí do léta nakazilo okolo dvou milionů z celkových 47 milionů obyvatel. Režiséra Fèlixe Colomera v polovině března oslovil jeho kamarád lékař. Požádal jej, zda by s kamerou nezaznamenal, jak se stále vytíženější zdravotnický systém vypořádává s prudkým nárůstem nakažených.
Colomer získal přístup za zdi barcelonského nemocničního komplexu El Taulí de Sabadell, který má více než 4000 zaměstnanců. Od března do června, kdy ve Španělsku platily nouzový stav a přísná opatření, natočil přes 200 hodin materiálu. Mohl tak ukázat konkrétní tváře a příběhy skryté za děsivými čísly nakažených, hospitalizovaných a mrtvých.
Režisér se neomezil jen na nemocniční chodby a pokoje. Čas trávil také s rodinami zdravotnického personálu a covidových pacientů. Jako refrén pak všechny epizody opakují záběry na dvě zdravotní sestry, které se po službě vracejí domů na kolech. Jejich hovory o tom, jak je práce vyčerpává a nakolik jim chybí moře či výlety do hor, jsou stejně výmluvné jako liduprázdné ulice, jimiž projíždějí.
Den za dnem
Právě zdravotní a pomocné sestry, na obrazovce představené pouze křestními jmény, lze označit za protagonistky série. Ta ovšem Sílviu, Sandru nebo Noemi nijak neidealizuje. Vedle mimořádné empatie a vzorné péče o pacienty, pro které někdy představují jediné spojení se světem, neopomíjí ani jejich fyzickou a psychickou únavu, vztek či frustraci. Portrétuje je tak, jak vnímají sebe samy - jako ženy snažící se odvádět profesionální práci navzdory ztíženým podmínkám, vysokému riziku a nízkým platům.
Přes všechno zlé, co přinesla, pandemie koronaviru připomněla, jak potřebné jsou pro chod zdravotnictví sestry. V očích veřejnosti i části politiků jde přitom stále o podružnou pozici, která nevyžaduje prakticky žádnou kvalifikaci.
Také dokumenty z medicínského prostředí, s výjimkami typu loňských Sestřiček, dávají častěji prostor odborníkům na vyšších, lépe placených postech. Platí to pro nedávné dokumentární seriály Mistři medicíny, Chirurgický řez, Lenox Hill nebo Doktoři. Naopak ve Jsme v tom spolu na schůze vedení nemocnice zavítáme ojediněle. Stejně vzácně se ke slovu dostávají lékaři.
Většinu času trávíme ve společnosti sester. To ony musí být pacientům nepřetržitě nablízku a reagovat na každý problém. Na ně nejtvrději dopadá nezvládnutá vládní komunikace i plánování a z toho plynoucí přetížení podfinancovaných nemocnic. "Nemůžeš si tu tíhu nosit domů, ale nemůžeš si pomoct," svěřuje se jedna sestra kamarádce. Práce ji vysává a stres si vybírá daň v podobě narušení vztahů s blízkými.
Série vzdává sestrám hold ne tím, že by z nich uměle či pateticky vytvářela hrdinky, nýbrž věcným zachycením jejich každodennosti. Příprava sálu a lůžek, převoz dusícího se pacienta na jednotku intenzivní péče, zvedání a mytí těžkých zesláblých těl, provádění intubace, dojemné loučení s uzdravenými. Den za dnem, od rána do večera.
Zaměřeno na emoce
Možnost vydechnout přichází jen v krátkých chvílích, kdy se ženy baví o nekvalitních ochranných pomůckách nebo platu ve výši 7 eur čistého za hodinu, což je zhruba 180 korun. Od starostí si neodpočinou ani doma, kde si syn stěžuje na množství úkolů při distanční výuce, zatímco rozmrzelý manžel neochotně přijímá roli muže v domácnosti a odmítá každý večer poslouchat, že umírají lidé.
Také v reality TV pořadu České televize Nemocnice v první linii, natáčeném i vysílaném během první vlny koronaviru, se ke slovu dostali hlavně vedoucí lékaři, primáři a primářky. Vzhledem k informačnímu charakteru a snaze tvůrců vysvětlit tehdy prakticky neznámou nemoc to bylo pochopitelné. Fèlix Colomer díky většímu časovému odstupu a lepšímu povědomí veřejnosti o covidu-19 tolik vysvětlovat nemusí. Víc než na fakta se proto zaměřuje na emoce a vztahy.
Sestry držící mobilní telefony před tvářemi nehybných pacientů se stávají zprostředkovatelkami komunikace mezi manžely a manželkami, rodiči nebo dětmi. Vstupují do jejich intimního prostoru a vedle lékařské péče jim nabízejí také naději, že se znovu shledají s blízkými a rodina rozdělená covidem bude zase sjednocena.
Prostřednictvím několika déle sledovaných osudů, které přispívají k provázanosti epizod, série odkrývá, jak silná pouta z této blízkosti vznikla.
Jsme v tom spolu se zaměřuje na detail, a tak nenabízí ucelený obraz, ale výstižné fragmenty. Politický nebo sociální rozměr pandemie do vyprávění proniká nanejvýš v konverzacích pacientů. Zaměstnancům nemocnice, jejichž úhel pohledu převažuje, kvůli nepolevujícímu přívalu nových úkolů nezbývá čas na dalekosáhlejší úvahy. Skutečnost, že se prakticky nezastaví, přispívá k dynamice záběrů, přestože dění mnohdy snímá nehybná pozorovatelská kamera.
Bez rychlých střihů a jen za minimálního využití jímavé hudby série vypráví individuální dramata, z nichž každé má v očích nemocničního personálu stejnou váhu. Colomer do nich nezasahuje, nikoho nežádá o rozhovor, záběry nedoprovází mimoobrazovým komentářem. Jen tiše a soustředěně natáčí a dílek po dílku skládá působivou mozaiku. Správně usoudil, že v prostředí, kde neustále probíhá boj o život, nemusí dělat víc.
Solidarita
Režisérova vnímavost vůči okolí se projevuje také výběrem těch, které natáčí. V poslední epizodě jsou do nemocnice například přivezeni manželé v důchodovém věku, oba pozitivní na covid. Žena pomáhá druhovi a popichuje ho poznámkami o tom, že ještě nedostala dárek k nedávnému výročí svatby. Pak je z nemocnice propuštěna a muž zůstává v pokoji sám. Pozorná, ale nevtíravá kamera zblízka zachycuje jeho zklamání i drobná vítězství, stejně jako smutek či vděčnost těm, kdo o něj pečují.
Solidarita představuje leitmotiv série. Zaměstnanci nemocnice musí bez ohledu na svou pozici spolupracovat jako tým, jehož každý článek má stejnou váhu. Neméně stěžejní se ukazuje opora milující rodiny, která také v těžkých chvílích zůstává semknuta a stojí při blízkých. Jak s odhodláním říká matka mladé, rovněž nakažené medičky: "Postaráme se jeden o druhého."
Mohli bychom jako manžel výše uvedené sestřičky namítat, že příběhů o smrti už bylo dost a už nás unavuje je poslouchat stále dokola. Nadějné poselství, sílící s každou epizodou, ale spolu s otevřeným pohledem za zdi kolabujících nemocnic a oceněním zásluh sester představuje pádný důvod, proč se na Jsme v tom spolu podívat.
Neobyčejně citlivá a emocionálně intenzivní série navíc v první řadě nevypráví o umírání a smrti, ale o boji, který už se nám jednou víceméně podařilo vyhrát. Tím zároveň posiluje víru, že spojíme-li síly, podaří se to znovu.
Jsme v tom spolu
Režie: Fèlix Colomer
Seriál je k vidění na HBO.
