Praha - Čekali bychom, že se kariéra Baze Luhrmanna po neúspěchu Austrálie poněkud zadrhne. Opak je pravdou. Režisér volné poprockové trilogie Červená opona, čítající svébytnou romanci Tanec v srdci, odvážnou shakespearovskou adaptaci Romeo a Julie a hlavně audiovizuálně odzbrojující muzikál Moulin Rouge!, svůj reparát složí novou filmovou verzí „největšího amerického románu dvacátého století".
Kultovnější než kultovní
Právě takovým titulem se často pyšní román Francise Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby z poloviny dvacátých let minulého století. Dílo ve své době odmítnuté a zapomenuté muselo svou čest očišťovat až desítky let po vydání. Fitzgeraldovi už to nebylo moc platné, po neúspěchu opusu nabrala jeho kariéra i život strmý spád. Gatsby si však postupně našel cestu do seznamů povinné četby, knihoven milovníků literatury a dokonce na plátna kin.
Příběh o (ne)splněném americkém snu se dosud nejslavnější adaptace dočkal v roce 1974, kdy scénář sepsal Francis Ford Coppola a v hlavní roli zvláště dámy okouzloval Robert Redford. Na poněkud unylou podívanou však můžeme pomalu zapomínat, protože Luhrmann svým nablýskaným kolosem čeří vody již půl roku před uvedením. Fakt, že tenhle Gatsby bude Velký, nesnese pochybnost.
Hvězdnější než hvězdné
Stačí se podívat na obsazení. V čele Leonardo DiCaprio (před lety Luhrmannův Romeo), dále Carey Mulliganová (Stud, Škola života), Tobey Maguire (Spider-Man, Pravidla moštárny), Joel Edgerton (Warrior) a Amitabh Bachchan (megastar z Bollywoodu), to nejsou malá jména. Luhrmann sice nepodléhá nutkání propůjčit každé hlavě známou tvář, ve vedlejších rolích nechává prostor pro začínající herce, přesto však nabízí obsazení hvězdnější, než bývá obvyklé.
Ještě opulentnější než seznam hvězd však bude samotný snímek, o čemž svědčí i trailer. Zatímco ale jindy ukázky předvádějí to nejlepší, u Luhrmanna nepochybujme o tom, že se naopak drží velmi při zemi, aby snad některé naivní diváky přesvědčily, že mají tu čest s „normální" oscarovou podívanou.
Internetem se okamžitě rozletěly diskuse, jestli „je to příliš, nebo naopak příliš málo". Luhrmann nás totiž seznamuje s dobou, kdy „budovy byly vyšší, párty větší, morálka uvolněnější a alkohol levnější", s vervou sobě vlastní. Jsme svědky i ohňostroje (ten, pokud se nepletu, dosud nesměl chybět v žádném jeho počinu) a kompozičně výrazných záběrů, které rozhodně neevokují konverzační drama. Přesto Bazovi příznivci odhadují jisté zmírnění dříve radikálnějšího tvůrce. Sluší se dodat, že může jít jen o záměr studia, jež ví, že režisérův ostrý styl nesedí každému. Nezapomínejme, že trailery jsou jen o něco hezčí reklamy, které mají nalákat co nejvíc z nás.
Větší než velké
Ať už Luhrmann ze svých standardů slevil, nebo ne, stále se pohybuje zcela mimo obvyklé laťky žánrových zvyklostí. Jeho unikátní úctu ke kinematografii, obvykle se projevující zaháněním všech užívaných prvků do extrému, neocení každý divák. Což ovšem platí pro všechny výrazné umělce. Ti, kteří za jeho přístupem vidí víc než megalomanský kýč, spíš nakažlivou radost z možnosti natočit film a pustit nám ho, se naopak bojí právě toho, že by jejich oblíbenec natočil snímek racionálně a klasicky kvalitní.
Zřejmě to trochu hatí plány Leonardu DiCapriovi, jenž snad po očku vyhlíží Oscara. Kdykoliv jindy by to bylo vzhledem k tomu, že ztvárňuje největšího amerického hrdinu, možné. Nyní jde nejspíš o marnou snahu. Jen těžko si lze představit, že by Akademie ocenila někoho tak „neobvyklého" jako Luhrmann. Leda by snímek vydělal opravdu hodně peněz. Vždyť Moulin Rouge! si pozlacené sošky odnesl jen za výpravu a kostýmy, tedy za naprosté minimum z očekávaných kategorií, šlo o jakési „omluvené ignorování".
Lepší než dobré?
Od dob Moulin Rouge!, kdy Luhrmannovi propadli filmoví teoretici i dvanáctileté dívčiny, ale uplynulo jedenáct let a australský režisér má za sebou rozporuplnou romanci s všeříkajícím názvem Austrálie. Ta sice překypuje láskou k řemeslu, o tom není sporu, divákům ale mnoho neřekla. V nejdražším snímku, na jaký si protinožci troufli, sice každá druhá rekvizita odkazuje na nějakou nesmrtelnou hollywoodskou klasiku, peněz ale nevydělala zrovna dost a kritiky rozdělila. Jedni měli za to, že jde o film pro milovníky filmu, což je přece skvělé, jiní naopak odsuzovali odtržení od diváctva, kdy už Luhrmann točil zřejmě výhradně pro vlastní potěchu a niť nejenže mu unikla, ale ani se ji nepokoušel najít.
Těžko se věří, že se mu podařilo sehnat dalších více než sto milionů dolarů na projekt, který se jen těžko finančně vyplatí. To ale není náš problém. My můžeme jen doufat, že se Baz najde tentokrát někde blíž k nám divákům než minule. Promrhat tuto velkolepou šanci na obrovský comeback by mu totiž mohlo dost zatočit s kariérou. Jak ukazuje praxe, druhé šance Hollywood dává, se třetími ale neplýtvá.
