Glosář - V době, kdy každý hollywoodský producent chce, aby si jeho film na sebe vydělal nejlíp už první víkend po premiéře, se vzbuzování chutě diváka něco vidět nesmí podceňovat. A tak se točí filmy podle už známých knížek, komiksů, jiných filmů, hraček, a dokonce deskových her.
Virál s tváří humanoida
Blockbuster Prométheus na první pohled zrovna nepatří k titulům, které by musely moc bojovat o zájem obecenstva. Nový film Ridleyho Scotta všichni nahlas spojují s kultovním Vetřelcem, přitom nikdo neví, jak moc, sám Scott jenom napíná prohlášením, že ono spojení se vyjasní „v posledních sedmi minutách". Navíc jde o režisérovu první sci-fi od kultovního Blade Runnera a jednu z hlavních rolí v ní dostal Michael Fassbender, jehož je momentálně v módě milovat. Ale v roce několika velkých a očekávaných projektů studio Fox rozhodlo Prométhea zviditelnit ještě i mimořádnou propagací. A kromě typických prostředků, jako jsou trailery speciálně nastříhané pro různá teritoria, začalo publikum na červnovou premiéru ladit i pomocí zajímavé virální kampaně.
Ta se točí kolem firmy Weyland Corp., pravděpodobně předchůdce společnosti Weyland-Yutani z Cameronových Vetřelců. Nejdřív její zakladatel s tváří Guye Pearce v jednom videu vychvaloval technologický pokrok budoucnosti, jejž nijak neomezují morální skrupule, a může proto vytvořit něco tak úžasného jako je humanoid, který rozumí lidským emocím a vypadá jako Fassbender. Pak se na webu Weyland Corp. objevila i reklama na toto dokonalé dílo, která představí robota Davida a jeho přednosti a zároveň snad i slibuje, v jakém plíživém, chladném stylu by se film mohl odehrávat. David Wayland jako produkt budoucnosti si k tomu nezapomněl založit i účet na Twitteru a na Facebooku, kde svým novým přátelům předkládá otázky jako „Co dělat, když ozbrojená osoba ohrožuje člověka, kterého máte chránit?" Jeho dokonalá osobnost působí znepokojivě a trochu zvráceně. Což u fiktivního filmu, na který se těšíme, znamená i zábavně.
Místo dětí na Oscara puberťáci
Zatímco Prométheus bude mít světovou premiéru v půlce světa najednou, aby se co nejmíň omezila chuť diváků si ho během čekání na promítání v nejbližším kině opatřit jinde, aktuálního českého kandidáta na studentského Oscara musíte shánět, nesnadněji asi na DVD Českého filmového centra Czech Short Films Vol. 3. Cenu od roku 1972 uděluje stejná Akademie filmového umění a věd jako velké Oscary a od jejíchž vítězů se doufá, že jako Jan Svěrák pak prorazí ve světě.
FAMU nejdříve oznámilo, že jejím uchazečem je Příliš mladá noc, která se líbila na Berlinale, absolventský film od Olma Omerzu, kde dvě děti sledují hořké milostné vztahové hry mladých lidí. Než se opravila, že to vlastně bude Jakub Šmíd a jeho bakalářský film Neplavci, kde sledujeme hořké milostné vztahové hry puberťáků.
Neplavci se minulý týden promítali v Praze pro nemnoho zájemců v kině Maďarského institutu Studiu Béla, z nějž se teď distribuční společnost Artcam snaží udělat alternativní filmový prostor. V programu FAMU byli zařazeni mezi dva další krátké studentské hrané filmy, které se zabývaly vztahovými hrami dvou milenců (Spojení) a dvou lolitek (Cagey Tigers). Když už to vypadá, že studenty FAMU na světě nic jiného nezajímá než hořké vztahy, aspoň že zrovna ten vybraný Šmídův film, vítěz Magnesie za nejlepší studentský film loňska, z uvedených formálně vypadal nejlépe. S pozorností k detailu neokázale ale nosně využívá metaforu pomalu a pozdě napuštěného bazénu v parném létě, u starého prázdného penzionu, kde musí trávit prázdniny šestnáctiletá Vendula a kam se chodí flákat i místní čtyři teenageři. Akorát že trochu vypuštěný je i jejich příběh, v němž se nic moc dramatického nestane a který funguje víc jako antiteze nostalgických vzpomínek na letní lásku.
Premiéra na konci světa
Na rozdíl od Oscarů, Českého lva krátký film dostat nemůže, pár let už ale o něj soutěží dokumenty. Ty je dnes populární nasazovat do kin, čímž se o nich víc píše a víc mluví a můžou se tedy lépe využít i jako propagační materiál jednoho názoru. V Americe to už dávno dělá Michael Moore, Morgan Spuárlock či ekologové a představa, že by si tvůrce měl zachovávat neutrální odstup, se prosazuje i u nás. Předloni vznikla třeba pocta Janu Kaplickému, loni se o blahodárnosti sexuální terapie pokoušela přesvědčit Tantra a to, že guru tantrického sexu předvedla spíš jako oplzlé starochy lapající zmatené dívky, bylo jistě neúmyslné. Minulý týden měl premiéru Rok konopí, který podporuje zavedení zákonu umožňujícího použít marihuanu k léčebným účelům a už v oficiálních materiálech píše, že „přichází do kin v době, kdy má dojít k dlouho očekávaným legislativním změnám".
Své vidění světa se rozhodl ukázat lidem i Petr Vachler, který své názory na správnou stravu už léta nutí jíst návštěvníky party po udílení Českých lvů, jež pořádá jeho společnost VAC. Jeho dokument si troufá na velké otázky: „Co je smysl života, co je láska, kdo jsme? Co je realita?" Troufá si i na velký titul: Tajemství a smysl života. Ale vlastně to vypadá, že v něm Vachler bude propagovat pomocí lidí, co prožili klinickou smrt a Ericha von Dänikena svou new age filozofii a apelovat, že život se má prožít jinak než podle stereotypů konzumní a materialistické společnosti.
Ve své sebedůvěře plánuje tvůrce už i televizní sérii velkých rozhovorů a vše hodlá natáčen v angličtině. Film o mystických mimotělních zážitcích má obsahovat i hrané scény. Vachlerův web Kinobox dokument tituluje jako „více než odvážný", na mě zatím jeho nápad působí jako více než agitační. Premiéra je vtipně zatím plánovaná na 21. 12. 2012, kdy má podle mayského kalendáře a filmu Rolanda Emmericha skončit svět. Pokud ne, mohl by ještě stihnout nominaci na Českého lva.
