Glosa - Film Gravitace, kterému jsem tu před pár měsíci věnoval hodně prostoru už při premiéře, dostal nečekaných sedm Oscarů a zároveň nedávno vyšel i na blu-ray.
Nedočkal se přitom oscarových ocenění jen v technických kategoriích – ať už těch „méně uměleckých“ (vizuální efekty, střih zvuku, zvuková mixáž), nebo „umělečtějších“ (kamera, střih, původní hudba) –, nýbrž se mu dostalo i prominentní ceny za nejlepší režii.
Čím víc času od premiéry uběhlo, tím lepší mi Gravitace připadá. Jakkoli jsem totiž ve své analytické kritice popisoval, že na poli funkcí stylu a funkcí vyprávění v samotném díle nic revolučního neshledávám (cenu za střih bych dal spíš Kapitánu Phillipsovi, cenu za kameru spíš Vlkovi z Wall Street), rozhodně to neplatí pro pole konkrétní umělecké práce (cenu za režii si Alfonso Cuarón plně zaslouží). Jak moc, na to vám odpoví právě blu-ray, jenž kromě filmu v brilantní kvalitě nabídne i moře bonusů.
Plánování cesty kolem planety
Nepamatuji se na moc bonusových materiálů, které by mi tak učarovaly jako právě u Gravitace, při jejímž natáčení filmaři čelili sérii šílených výzev. Velkou část z toho skoro nešlo vytvořit, a tak devadesátiminutový film se dvěma herci vznikal přes čtyři roky leckdy sisyfovské práce. Pokud by se dalo hovořit v případě sumy bonusových materiálů (a nakonec i filmu) o nějakém řídícím principu, je to vyjednávání mezi realistickou a uměleckou motivací, jež je nakonec skryta za dominanci motivace kompoziční.
Dobře, teď o něco lidštěji. Jde o to, že soudě dle několika hodin dokumentů ve dvou velkých blocích tvůrci investovali neuvěřitelné množství energie například do toho, aby dokonale seděly časové vztahy (východy, západy, pohyb postav po orbitě) a zobrazené části Země, ať už přímo, nebo v odrazech helem (co je přesně kdy vidět).
Současně však chtěli, aby tyto zobrazené části Země (přímo či v helmě) vypadaly co nejlépe, podle čehož naplánovali cestu postav „kolem planety“. Realističnost se snoubí s ozvláštněním.
Většiny z toho si ale zkrátka nevšimnete, neboť časové vztahy slouží vyprávění příběhu, a pokud už vás toto upozorní na krásy planety Země při pohledu z vesmíru, je tomu tak především kvůli rytmizaci (je potřeba oddělit od sebe různé akce, je potřeba sevřít strukturu filmu opakováním motivu). Většina té mravenčí práce co do realističnosti (např. geografické, spousta věcí je ale neautentických a tvůrci se tím netají) i estetizace (pohledy na Zemi, zvukové posuny, změny pohledů) nakonec stejně slouží vyprávění.
Jinými slovy, na Gravitaci je vskutku impozantní, kolik práce stojí za tím, aby bylo lze realizovat působivé vyprávění jednoduchého příběhu o „dvojitém“ znovuzrození ženy, jež má pocit, že pro ni život už skončil a vesmírná zkušenost jí umožní nalézt nový.
Patologický perfekcionismus spojený s minimalismem, kdy většinu z více než čtyřleté práce obrovského množství lidí (a počítačů) vůbec nemáte šanci zaregistrovat: ovšem ačkoli výsledek (záměrně) revoluční není, postupy jeho dosažení leckdy ano.
Sandra Bullock na drátech
Bonusy na blu-ray disku vám zprostředkují obdivuhodný vhled do filmařské práce, která současně měla podobu neustálého experimentování. Celý film musel vzniknout už v detailní previzualizaci, utvářelo se komplexní nasvícení s ještě komplexnějším souborem motivujících světelných zdrojů i reflexních ploch nějak odrážejících světlo, herci pracovali v extrémních podmínkách (zejména Sandra Bullock zavěšená na drátech), výsledný film je de facto animovaný – ale má působit jako fotorealistický atp.
Jeden každý bonus je vysoce inspirativní, protože na jedné straně společně s jejich protagonisty cítíte objevitelskou povahu celé odyseje a na druhé straně se dozvídáte o jednotlivých složkách natáčení víc než z mnohých knih.
Vynikající je třeba dokument o zvuku a o natáčení hudby, kdy vám tvůrci samotní na srovnání obrazu a křivky zvukové stopy vysvětlí, jak zevrubně promyšlené jsou vztahy mezi oběma složkami – lepší dokument o zvuku ve filmu jsem ještě neviděl.
Nic z toho zároveň nemění volbu tradičních rétorických rejstříků: (a) vše je realizací Cuarónovy nekompromisní vize, (b) Clooney s Bullockovou reprezentují hvězdné persony spojující soubor schopností, jež máte obdivovat a jež vám mají hvězdy přibližovat, (c) natáčení byla hrozně těžká práce (osamělá, technicky náročná), a zároveň skvělá zábava a všichni byli jako rodina (žerty z natáčení, poskakování v bazénu, výbuchy smíchu), (d) pracovalo se s průkopnickými postupy i prostředky.
Jednoduše, stejně jako každý soubor bonusových materiálů s vámi i tyto manipulují. Sugerují vám vysoce specifickou verzi natáčení, kde všechno klape, všechno zlé je k něčemu dobré, všichni se navzájem obdivují a táhnou za jeden provaz – a všechno je podřízeno velké umělecké koncepci skryté za Cuarónovou nemilosrdností (vůči sobě i jiným) v unikátním spojení s laskavostí (vůči jiným). Velký romantický příběh o vzniku filmu tedy musíte brát s rezervou – ale relevantní je kvantum informací o čisté filmařině.
Dobrodružství zrodu
Bezesporu manipulativní a apelativní, ovšem současně podnětný je i dvaadvacetiminutový dokument o vesmírném smetí (kdy realizace popisovaného Kesslerova syndromu tvoří východisko zápletky filmu Gravitace), jehož původcem je lidská aktivita a žádný prezident se snad nebude snažit to vyvracet.
A jako bonus k bonusům na disku nechybí ani krátký film o muži, který se jednoho dne vysílačkou nečekaně spojí s nějakou americkou astronautkou (ano, ten muž a s tou astronautkou).
Jestli vám připadá, že z mého textu sálá nadšení, připadá vám to správně, protože na rozdíl od jiných bonusů se na tyhle upřímně rád podívám znovu a některé z nich určitě na podzim zadám i jako studentské materiály ke svým přednáškám o filmovém stylu.
Ty tři hodiny bonusů nejsou jen standardní sběr produkčních podkladů nad rámec samotného filmu… dobrodružství filmařů natáčejících Gravitaci je totiž v řadě ohledů podobně napínavé jako dobrodružství samotné hrdinky.
P.S.: Ačkoli se pořád psalo, jak ten film nemá smysl vidět bez 3D (s čímž zásadně nesouhlasím a redukce tohoto díla na pouhou technickou atrakci je vůči němu podle mého značně nespravedlivá), tak k mému potěšení o trojrozměrnosti filmu neřekne nikdo z filmařů během těch několika hodin ani holou větu.
