Nové Star Wars již dobývají kinosály po celém světě a při jejich reflexi stále častěji zaznívá, že režisér J. J. Abrams se stal jakýmsi odborníkem na záchranu upadajících franšíz. Vždyť přeci vdechl život Star Treku a udělal z nudné podívané plné herců v teplákách dynamický moderní blockbuster (ano, tady někdo neviděl První kontakt)! A Star Wars vyrval z rukou lidskému monstru Lucasovi, který milovanou předalekou galaxii opakovaně zprznil!
Coby fanoušek Star Treku a ne-tak-úplně-fanoušek Star Wars bych ovšem rád věnoval pozornost i hlasům, které tvrdí něco jiného. Nezajdu tak daleko, abych tvrdil, že je Abrams to nejhorší, co se mohlo Star Wars stát, ale rozhodně chápu, pokud dnes část fanoušků universa Jediů a Sithů trpí stejnou bolestí, kterou ještě před nedávnem pociťovali trekkies.
Právě ke Star Treku je třeba se vrátit. Abrams údajně značku zachránil – natočil totiž dva filmy, které vydělaly dost peněz. Navíc učinil – opět údajně – skvělé a odvážné rozhodnutí, když pomocí časové kličky vymazal dějovou linii původních filmů.
Problém je v tom, že přiznaný fanoušek Star Wars vzal tuto práci... prostě jako práci. A ignoroval mnohem víc než dějovou linii – ignoroval především to, co činilo Star Trek tak osobitým projektem. A paradoxem je, že podle některých, třeba českého sci-fi spisovatele Jana Kotouče, který se k psaní dostal skrze obdiv k Hvězdným válkám, byly ony dva moderní startrekovské filmy skvělou předehrou ke Star Wars stylem i způsobem vyprávění (podle překladatelky Dany Krejčové hlavně tím, jak jsou nelogické a hloupé).
Na tom je dost pravdy. Pomineme fakt, co všechno Abrams pokazil, a zmiňme jen to, na čem svůj reboot krom akce a triků postavil – na geecích. Rozhodnutí točit opět o Kirkovi a spol. bylo ve skutečnosti cestou nejmenšího odporu a nejmenšího vynaloženého kreativního úsilí. Nemusí se vytvářet nová posádka, vlastně ani nové rasy, budeme se pohybovat hezky ve známém prostředí, kde už všechno někdo vymyslel, a budeme si moci bodovat jen pomrkáváním, co všechno z kánonu známe.
A tak jsou tím, co sklidí největší ohlas, osamocené scény, v nichž Kirk obehraje výukový program nebo se seznámí s Kostrou McCoyem. V pokračování pak vše slouží nikoliv gradaci děje, ale tomu, aby mohla být reprodukována slavná scéna z Khaanova hněvu – jen v opačném gardu. Z hlediska logiky sice nedává smysl, ale fanoušci ji budou milovat... asi.
Je to přesně ten způsob vyprávění, který kolos Disney potřeboval pro Hvězdné války. Jejich fanoušci ostentativně proklamují, jak nenávidí „novou trilogii“, která je plná dětinských věcí, které odpovídají spíše reklamě merchandisingu než vyprávění příběhu... Což je ve chvíli, kdy titíž lidé cpou desítky let Lucasovi stovky milionů dolarů za plyšové robůtky a Ewoky, minimálně pokrytecké. Lucas Star Wars vytvořil a hlas peněženek jejich fanoušků mu řekl, že co v nové trilogii činí, dobře činí.
Zafungovala proti němu ovšem temná strana síly nostalgie. Ta způsobila, že originální filmy získaly status bezmála geniálních děl, vzoru, kterému je možné se jen přiblížit, nikdy jej však překonat (což u Star Treku založeného na samostatných dobrodružstvích a později i programovém střídání posádek nikdy nefungovalo). Přehlížely se chyby a neustále se posiloval ten pocit úžasu, který u filmů prožíval druhdy mladý – a tedy často i nezkušený – divák. Doporučuji komentář dalšího spisovatele Vladimíra Šlechty, který se ke Star Wars dostal už ve středním věku a ve srovnání se sérií o vetřelcích či Blade Runnerem viděl „neumělou pohádku“.
Ano, lze namítnout, že to neviděl ve správném věku – ale je pak zbytečné kritizovat novou trilogii za to, že na tento „správný“ věk vsadila. Co je ovšem pravda, že Lucas se neprojevil jako moc dobrý režisér a scenárista. Rovina námětu – tedy přerod Anakina Skywalkera v Darth Vadera a zrození Impéria – přitom byla skvělá. Zabíjely ji až dialogy a topornost scén, kde se zběsile „nemečovalo“. Když tedy Lucas prodal Star Wars Disneymu, otevřela se možnost, že se ke slovu dostanou nejen lidé, kteří mají dobré nápady, ale kteří dokonce umí ty nápady i přivést k životu. Abrams, jinak také přiznaný fanoušek, se zdál být přesně tím člověkem, kterého sága potřebuje.
Bohužel ruku v ruce s Disneyem vykročil opět k řešením, která vyžadovala minimální námahu. Fanoušci chtějí původní trilogii, ale remake je neprůchodný a přímé pokračování – například ceněné knihy Timothy Zahna – pro věk všech původních herců také. A vzhledem k zmíněné adoraci původní trilogie a odsudkům prequelové není moudré – aspoň ne hned – ani využití příběhů z dávné minulosti či zasadit děj kupříkladu padesát let po Návrat Jediů.
Co lze tedy udělat? Škrtnout rozšířený vesmír a vytvořit příběh, který sice uznává, že uběhlo pár desítek let, ale zároveň má vlastně stejnou výchozí situaci jako kdysi Nová naděje a umožní využít původní herce v maximální možné míře. A protože každý fanoušek ví, že nejlepší je Han Solo, bude Han Solo nakonec skoro v každé druhé scéně...
Tím nechci říct, že by se jednalo o rozhodnutí špatná, jen jsou to prostě ta nejjednodušší, vlastně se podbízející fanouškům. Síla se probouzí nechce vyprávět nový velký příběh, chce připomenout, co fanoušci kdysi milovali. A snaha o toto přiblížení bohužel vede k tomu, že jaksi nezbyl čas ukázat, že je Abrams dobrý režisér i jinde než v akčních scénách. A to se ještě sluší podotknout, že třeba souboj se světelnými meči je v nové epizodě asi nejslabší vůbec. A že konečné setkání s Lukem Skywalkerem vypadá jak gif utahující si z opravdového osudového setkání, o tom raději ani nemluvit.
Pro film, který ovšem obsahuje řadu zajímavých motivů – které ale evidentně nikoho nezajímají (kupříkladu převýchova a svědomí u vojáků Prvního řádu) je typická i disneyovská stylizace veselých pomocníčků či postav čelících nebezpečí jako blahé paměti kapitán Jack Sparrow (kupříkladu scéna z podpalubí Hanovy lodě nebo Rey a Finn utíkající před leteckým náletem... a samozřejmě droidi, plechové obdoby Jar Jar Binkse) – což je ovšem opět něco, co bylo vlastní i Lucasovi.
Co ovšem Lucasovi vlastní nebylo, je radikální omlazení postav. Ano, hrdinové byli mladí – ale byli mladí logicky – padawanové, zachráněné dítě otroka, kluk z farmy, mladá nezkušená královna... V Lucasově vesmíru bylo jasné, že na některé pozice se musí zestárnout. V Abramsově a Disneyho pojetí se zdá, že to úplně neplatí a je důležité mít obsazení co nejmladší.
Ve výsledku ale tento Abramsův zjednodušující přístup u Star Wars vlastně nevadí. Vychází přece vstříc potřebě fanoušků dostat zpět své zakonzervované dětství s jeho hrdiny a snaze Disneyho hrát na jistotu velkého výdělku (s tím, že se snad nějaká kreativita objeví ve spin-offech).
Jen je vtipné, že vymodlený odchod Lucase, který přece, jak všichni víme (sic!) neuměl psát ani režírovat a zaplevelil ten skvělý svět veselými postavičkami, je oslavován ve chvíli, kdy přišel režisér, který se režírovat nesnaží, se scénářem, který nic nevypráví, a s tunou postaviček, které jsou veselejší než všechno z Epizod I až III. Ale slovy fanoušků Star Treku: máte, co jste chtěli, kamarádi.
