Nový film ze superhrdinského světa DC, jejž od čtvrtka promítají česká kina, je podobný jako jeho hlavní aktér. Barry Allen alias Flash umí běhat neskutečnou rychlostí a procházet zdmi, přitom je to v civilu stále chlapík trpící souborem traumat a psychologických diagnóz.
V tom je snímek jiný a lepší než celá temná větev rádoby opulentních, závažných a zasmušilých příběhů od DC, kde Batman či Superman povětšinou jen sošně stojí a okázale trpí.
V novince se Batman také vyskytuje, dokonce hned v několika podobách a rolích. Jednak coby Flashův rádce v otázkách superhrdinského řemesla. Ale také trochu jako náhradní táta, protože ten skutečný sedí ve vězení za vraždu matky, kterou nespáchal.
Batman moc dobře ví, jaké je přijít v dětství o rodiče. Barry Allen se však s touto ztrátou smířit nehodlá. Když zjistí, že se dovede řítit takovou rychlostí, až "doběhne" čas a dostane se do minulosti, rozhodne se neblahou rodinnou konstelaci napravit.
Režisér Andy Muschietti skvěle využívá potenciál herce Ezry Millera, který coby Barry umí být ztělesněním neurózy. A studio DC konečně našlo postavy, s nimiž lze souznít, fandit jim, bát se o ně.
Nadsázkou Flash připomene čtyři roky starý Shazam!, jedno z povedenějších děl od stejné firmy. To však stálo trochu stranou hlavního kánonu. Flash naopak zapojuje nejpopulárnější postavy, jimž navíc občas dodává nečekané podoby. V roli Batmana se tu objeví nejen jeho aktuální představitel Ben Affleck, ale mimo jiné - ve velkém návratu do své slavné role - dnes jedenasedmdesátiletý Michael Keaton.
Byť ale snímek patří k tomu lepšímu z produkce studia, které se aktuálně chystá celé univerzum restartovat a pojmout ho jinak, také z Flashe je cítit bezradnost.
Konkurenční filmy od Marvelu řeší něco podobného. Jenže ty se vyčerpaly po 15 letech a více než dvou tuctech příběhů. Flash si na jednu stranu dělá legraci z existence multiverz a různých verzí hrdinů, což je jedna z bolístek Marvelu, na stranu druhou si od konkurence celou řadu nápadů půjčuje.
Byť dovede být zábavný i dojemný, trpí tím, že už dopředu odmítá stát se součástkou univerza. Spíše se tváří jako úkrok stranou. Spoléhá na zápletku založenou na cestování časem, přičemž výsledkem je jedna hrdinova okružní cesta, během níž se ledacos stane, nic moc se nevyřeší a většina pomrkávání na diváka působí odvozeným dojmem.
Zábavné zpomalené akční sekvence, v nichž figurují třeba levitující mimina a různé předměty, které je mohou ohrozit, netrpí jen podivně uměle působícími digitálními efekty, ale také tím, že podobné scény v lepším podání nabídla série X-Men. Využití různých verzí superhrdinů a zapojení herců, kteří jim kdysi dali tvář, zase stálo už u úspěchu posledního hraného Spider-Mana. Ten umně vytěžil nostalgii a byl prvním postcovidovým titulem, jenž opět masově přitáhl diváky do kin.
Flash je sympatický tím, jak se v něm svět zachraňuje spíše omylem, navíc se zde vyskytuje Superman v dívčím podání a je mnohem víc "cool" než většina filmových mužských protějšků. Tato Supergirl hraná Sashou Calle ke všemu spektakulárně nakope "zadky" Rusům v roli zlých a nelítostných protivníků, což v dnešní době přináší automatické emoční plusové body.
Zároveň Flash dovede být velmi lidský, "malý" film, například když hrdina potkává svou alternativní hippie verzi. Nebo když protagonisté vyhrabávají Batmana ze smetí a nánosu vlasů i vousů v alternativním světě, kde superhrdinové skončili ve vězení či v depresích a pověsili kostýmy na hřebík.
Jenže snímek zároveň působí jako derivát, jenž požírá sám sebe. Jeho scenáristka Christina Hodson se dlouhodobě snaží vnést do velkorozpočtových hollywoodských filmů obyčejnost - a ne vždy jí to vychází. Ve tři roky starém Birds of Prey si dala práci s něčím, co bychom čekali spíše v malém nezávislém dílu, tedy s nenucenými dialogy a nevázaným tlacháním hrdinek, jež kolikrát více odzbrojily odlehčenými uvěřitelnými řečmi než akcí.
Snímek Bumblebee restartující do té doby frenetickou a bláznivou franšízu Transformers zase autorka napsala jako sci-fi drama v duchu Spielbergova E. T. Mimozemšťana, aniž by vzala v potaz, že roboti z hračkárny k tomu nejsou nejvhodnějším materiálem.
Tentokrát se jí možná nejlépe daří smířit civilnější notu s velkolepou akcí i funkčními postavami. Jenže Flash sice pobaví leckterými jednotlivými scénami, ale je to zážitek odehrávající se v jakémsi zvláštním vakuu.
Nepůsobí jako takzvaná "origin story" o původu hrdiny, ani jako počátek budování nějakého fungujícího světa, což jsou obě zavedené funkce superhrdinských filmů. Většina nečekaných hereckých objevů a drobných roliček, včetně jednoho překvapení z poslední scény, je jen vtípek. Nelze si představit, že v podobné konstelaci by univerzum DC pokračovalo dál.
Co si počít se snímkem, který si dělá legraci ze světa, aniž by ho napřed vybudoval? Flash je hříčka. Roztomilé škobrtnutí. Dojemný, zábavný i zbytečný had, co si okusuje vlastní ocas. A v takovém výčtu příměrů by šlo pokračovat donekonečna. Všechny popisují tutéž věc. Film, který je jako šikovné, trochu neohrabané, přesto sympatické děcko, jemuž pochválíte výkres. Ale stále víte, že jde jen o soutěž obrázků na nástěnce předškoláků.
Film
Flash
Režie: Andy Muschietti
Vertical Ent., česká premiéra 15. června.
