Plzeň - „CO DOKÁŽE FILM? Přijďte se letos přesvědčit na vlastní oči!" Tak (včetně caps locku) láká potencionální návštěvníky pětadvacátý ročník filmového festivalu Finále Plzeň, který svou historií díky dvacetileté normalizační přestávce sahá až do konce šedesátých let. Přehlídka tuzemské produkce převážně aktuální a minulé filmové sezóny bude opět hledat domov pro Zlatého ledňáčka, ocenění udělované mezinárodně složenou porotou. Začíná v neděli večer zvláštní projekcí dokumentu Umanutá o režisérce Drahomíře Vihanové
Hity, dokumenty a Zoom
Organizátoři si jako každý rok dali za cíl promítnout divákům během jediného týdne (22. - 28. 4.) kompletní českou filmovou tvorbu uplynulého roku co do celovečerních hraných filmů a to nejlepší z dokumentů. Kromě držitele Českého lva (Poupata), Ceny české filmové kritiky (Rodina je základ státu) a reprezentanta na Oscarech Aloise Nebela mají diváci šanci vidět bojovat o ocenění i méně frekventované snímky jako Cigán nebo Dům. Z aktuální sezóny se v soutěži počítá namátkou se Čtyřmi slunci a Okresním přeborem. Stejně tak samozřejmě nemůžou chybět divácké hity typu Lidice, které se ale o hlavní cenu neucházejí.
Zatímco totiž při uvádění filmů nedochází k žádné selekci a vedle těch ceněných se objevují i kontroverzní a kritikou odmítnuté tituly jako Hranaři a Bastardi 2, o samotného Ledňáčka nesoutěží všechny snímky, ale pouze ty, jež se dostaly do užšího výběru. Dokumenty pak bojují v oddělené kategorii a je zajímavé, že v počtu soutěžních snímků mají nad těmi fikčními silnou převahu.
Plánuje se i výlet do historie například v podobě promítání režisérského sestřihu Amadea, který nabídne dalších dvacet minut hašteření génia pokroku s géniem průměrnosti. Jistě další pocta Formanovu životnímu jubileu. Návraty do minulosti budou také populární Jedna ruka netleská, Knoflíkáři a samozřejmě nedávno restaurovaná Markéta Lazarová, které se Češi na plátně stále ještě nenabažili.
Čtěte také:
Recenze: Alois Nebel chce být jen cool Král Šumavy
Recenze: Okresní přebor hraje jen vyšší ligu komedií
Recenze: Rodina je základ státu a alternativa bulváru
Recenze: Poupata neukazují, odkud pučí chudoba
Recenze: Probudím se včera a utěším se normalizací
Recenze: Čtyři slunce by měl prozkoumat skeptik Grygar
a další recenze českých filmů
Podle oficiálních internetových stránek festivalu se s největším zájmem v předprodeji setkává Okresní přebor následovaný Čtyřmi slunci, Vráskami z lásky a Aloisem Nebelem, tedy povětšinou filmy dávno populární a úspěšné. Ty v pozadí na sebe zřejmě musejí upozornit až přímo na místě.
Kromě filmových projekcí má návštěvníka zaujmout třeba autorské čtení Michala Viewegha, Terezy Boučkové a Petra Šabacha, kteří svou spojitost s kinematografií nezapřou. O zkušenosti z výroby filmových titulků se podělí publicista František Fuka. Pro příznivce televizní tvorby bude zase uveden kompletní pětačtyřicetidílný seriál Terapie s Karlem Rodenem v čele, první vlastní projekt podobného rozsahu české pobočky HBO.
Možná proto, že v porotě stanul uznávaný polský režisér Krzysztof Zanussi, se nezapomene ani na naše severní sousedy, jejichž filmy se do programu „propašovaly" a spolu s Amadeem nabourávají výlučně tuzemskou orientaci festivalu. Polskou kinematografii bude v sekci Zoom reprezentovat hned sedm snímků.
Spolu se Zanussim rozhoduje o udělení hlavní ceny ještě Emília Vášáryová, švédský filmař Freddy Olsson, Christina Frankenbergová z českého centra v Berlíně a Francouz Matthieu Darras. O dokumentech zase Jiřina Šiklová, Łukasz Dzięcioł a Peter Zach. Na rozdíl od obvyklých festivalových porot je tedy ta plzeňská velmi komorní. Jestli to zvyšuje odbornost, nebo naopak snižuje výpovědní hodnotu výsledků, je na našich preferencích. Ceny ve dvou shodných kategoriích udílejí ještě studentské poroty.
Je provinční festival zbytečný?
Mezinárodní porota kontrastuje se záměrnou provinčností festivalu, kvůli níž se může jevit jako poměrně zbytečný. Má smysl rekapitulovat každý rok tuzemskou produkci? Traduje se, že spolu s Francií Češi na vlastní filmy chodí nejvíc z Evropy (a poměr tržeb tomu odpovídá). Zdálo by se proto, že každý, kdo měl o některý z našich povětšinou dobře distribuovaných a dlouho promítaných filmů zájem, ho přece už dávno viděl.
Na druhou stranu ale možná právě podobná přehlídka nabízí alternativu k „velkým" filmovým cenám Český lev a Ceny české filmové kritiky, jež se setkávají se silnou negativní kritikou, protože podle mnohých ani jedny nezvládají divákům tuzemskou tvorbu skutečně zprostředkovat. S tím ale v Plzni zřejmě nemají problém. Možná je jednou do roka si všechny filmy primárně pustit a až sekundárně jim udělovat nějaké ceny tou správnou cestou, jak si naši tvorbu připomenout. Filmový festival jistě zadává víc podnětů k bilancování než jeden galavečer. A bilancování česká kinematografie potřebuje jistě jako sůl.
