Literární následovníci sira Arthura Conana Doyla se v moderních holmesiádách často zaměřují na komplikované vztahy Sherlocka Holmese s jeho bratrem Mycroftem. Současná americká spisovatelka Nancy Springerová jim ve své zatím osmidílné sérii o Enole Holmesové navíc nadělila nezkrotnou mladší sestru. A ta se ke zděšení sourozenců chová "zcela v rozporu se zákony ženské přirozenosti - běhá v pumpkách a jezdí na kole, místo aby se učila salonním způsobům".
Není to poprvé, co Springerová pohlíží na klasické "mužské" příběhy dívčí perspektivou. Obdivovatelka holmesovského kánonu mimo jiné vytvořila pětidílný cyklus o "princezně ze Sherwoodu" Rowan Hoodové. Ženským pohledem obohatila i legendy o králi Artušovi a rytířích Kulatého stolu.
Její první knihu o Enole Holmesové, Případ pohřešovaného markýze, předloni zfilmoval Harry Bradbeer. Letošní novinka už oficiálně není adaptací konkrétního titulu. Zjevně však odkazuje na druhý svazek Případ lidumilné levačky: hrdinka si založí vlastní detektivní kancelář a stejně jako v knize pátrá po záhadně zmizelé dívce. Dál se však zápletka odvíjí odlišně.
Kurážná mladá dáma, jíž znovu ztvárnila Millie Bobby Brownová známá ze seriálu Stranger Things, na rozdíl od předlohy nehledá zatoulanou šestnáctiletou dceru váženého baroneta, která si potají četla Marxův Kapitál. Namísto toho odhaluje tajemství zmizelé rusovlasé dělnice, co přes den pracovala v sirkárně a po nocích v kabaretu.
V bytě jejího milence hyperaktivní Enola najde probodnutou kamarádku zmizelé, pročež na začínající detektivku padne podezření z vraždy a musí prchat před policií. Kauza "děvčete ze sirkárny" se později propojí s jinou, kterou samostatně řeší Sherlock Holmes.
První díl komediálně odlehčeného holčičího dobrodružství mnohé diváky zaskočil sufražetsky podvratným podtextem, neboť se odehrával na pozadí začínajícího boje za volební práva žen. Pokračování, v souladu s knihou Případ lidumilné levačky, rámuje sociálně-třídní komentář.
Titulek v úvodu filmu praví, že "část tohoto příběhu je pravdivá". Onou pohřešovanou je skutečná dělnická aktivistka Sarah Chapmanová, která roku 1888 zorganizovala stávku v londýnské továrně na zápalky Bryant & May, první protestní akci pořádanou ženami.
Navzdory atypickým motivům a překvapivým protagonistům se zde objevují i důvěrně známá jména z příběhů Arthura Conana Doyla. Mycroft Holmes tentokrát absentuje, ve srovnání s prvním filmem však mnohem více prostoru dostává jeho bratr Sherlock v přesvědčivém podání Henryho Cavilla. Nechybějí ani inspektor Lestrade, profesor Moriarty nebo doktor Watson. Podobně jako v další holmesovské variaci Netflixu nazvané Příležitostní detektivové z Baker Street jsou tyto postavy obsazeny dle rasových i genderových multikulturních trendů.
Ve vyšetřování hrají důležitou roli anagramy a šifrované vzkazy. Nečekaná tajemství skrývají i květomluva, jazyk tance, ba dokonce notový záznam. Ostatně samotné křestní jméno hrdinky Enoly představuje slovní hříčku. Pozpátku přečtené v angličtině znamená "alone", čímž chtěla její matka naznačit, že si dcera vždy poradí sama.
Navzdory viktoriánským kostýmům a mnohdy až příliš "umělým" digitálním kulisám starosvětského Londýna je snímek inspirován hypermoderním stylem série Sherlock od BBC. Obrazově nápaditě znázorňuje komplikované holmesovské dedukce, často pracuje se zpomalenými záběry, rychloposuvem či bleskovým střihem. Hereckou akci prolínají animované kresby, ve flashbacích vystupuje hrdinčina výstřední matka ztělesněná Helenou Bonham Carterovou.
Stejně jako v předchozím filmu protagonistka často probourává takzvanou čtvrtou stěnu, tedy oslovuje diváky přímo do kamery, případně na ně vrhá výmluvné pohledy. Tok více než dvouhodinového vyprávění to spíše narušuje. Brzdí ho také hrdinčin notně konvenční románek s mladým vikomtem Tewkesburym, jehož znovu ztvárnil nevýrazný Louis Partridge.
Nový film není tak zábavný jako první díl. Nejen vinou překombinovaného příběhu, který oslabují mravoučná poselství a logické trhliny. Například Enolin útěk před policií, plný krkolomných eskapád na londýnských střechách a okapech, by zasloužil podrobnější vyjasnění. Hlavním problémem není ani to, že scény, ve kterých sourozenci detektivové duchaplně odhalují vodítka a řeší hádanky, fungují lépe než poněkud nadbytečné akční sekvence plné pěstních soubojů.
Zádrhel tentokrát tkví v titulní aktérce. Enola ročník 2022 se liší nejen od knižní předlohy, ale také od prvního filmu. Půvab literárního cyklu spočívá mimo jiné v hrdinčině věku: na detektivní záhady nahlíží očima inteligentní, důvtipné a emancipované čtrnáctileté dívky, jež se rozhodla vymanit z korzetu společenských norem patriarchální Anglie.
Enolině filmové představitelce Millie Bobby Brownové je dnes skoro o pět let víc. Ve srovnání s předchozím snímkem vypadá příliš dospěle a občas se tak i chová. Její literární předobraz si přitom na dospělou ženu pouze hrál.
Navzdory snaze být vtipná skoro v každé scéně nakonec nejmladší z rodu Holmesů postrádá dřívější hravost, bezprostřednost a spontánnost. V urputné snaze vyrovnat se bratrovi místy působí nepříjemně zpupně, umíněně. Režisér Harry Bradbeer navíc Brownovou nutí do ztřeštěného přehrávání a pitvořivé mimiky, která připomene přepjaté výrazové prostředky Sandry Bullockové ve filmech typu Slečna Drsňák.
"Nesnaž se tak zoufale prosadit, Enolo," nabádá ji smířlivě Sherlock Holmes. Možná by právě tato slova při natáčení předpokládaného třetího dílu měli mít na paměti autoři.
Film
Enola Holmesová 2
Režie: Harry Bradbeer
Film je k vidění na Netflixu.
