Recenze - Kdo z vás ještě v téhle době věří na čistou romantickou lásku? uvedla českou premiéru Stmívání otázkou žoviální podsaditá moderátorka.
Pubertální publikum obtěžkané sponzorskými dárky v podobě časopisu Bravo (se sadou cool emo placek a stylovým emo fotoseriálem) jen nadšeně vydechlo, než se o překot začalo hlásit.
Stmívání je aktuálním hitem amerických kin, a přestože v Česku není mánie spojená se čtyřdílnou knižní předlohou z pera Stephenie Meyerové tak velká jako za oceánem, i tady si už svůdný hrdina, upír-vegetarián v podání Roberta Pattinsona, získal nadšené fanynky, které mu na svém blogísku věnují celou rubriku.
Fenomén Twilight teď v Česku může prokázat, jak velkou odezvu má "hnutí emo" u nás a o čem sní jeho příznivci. Právě oblibu stylu proslaveného "bezpečným" sebepoškozováním, náklonností ke smrti a temnotě, excentrickými oblečky a vášnivou láskou ke kapelám jako My Chemical Romance film reflektuje a na jeho příslušníky míří.
Vypráví příběh dívky Belly, která se po matčině novém sňatku nastěhuje k otci do deštivého buranova Forks, kde každý ví o každém a odlišnosti působí podezřele.
Není divu, že tu tak vybočuje excentrická rodina Cullenů s podivně bledou pletí v kontrastu ke krvavě červeným rtům, s vlčíma nenasytnýma očima, hypnotickými pohyby, fotogenickými postoji a nápadnou krásou.
Bellu zaujme jeden z členů smečky, uhrančivý Edward. Přes řadu překážek nakonec spolu začnou chodit, jenže to už se stahují kolem temné upírské přízraky...
Anotace filmu
"Ve třech bodech jsem si byla naprosto jistá. Zaprvé, Edward je upír. Zadruhé, část jeho osobnosti - a já nevěděla, jak silná je to část - žízní po mé krvi. A zatřetí, jsem do něho bezvýhradně a neodvolatelně zamilovaná."Prostinký příběh lásky obyčejné dívky z lidu a charismatického upíra slouží jako docela dobrý příklad resuscitace upírského žánru a může uspokojovat i novou vlnu touhy po romantice - kterou mimo jiné vyjadřuje styl emo, který je snadné shodit, ale zajímavější je pokusit se jeho oblibu vysvětlit.
Teenagerská přecitlivělost není samozřejmě nic nového; ale v éře "naslouchej vlastnímu tělu" a blahobytu - který umožňuje demonstrovat duševní stav dostatkem cool propriet - logicky dospěla až k černým očním stínům a nalepovacímu tetování.
K tomu připočtěte revoltu proti rodičům, kteří vám všechno dovolí a která dnes nesmí moc bolet - a máte emaře, iniciátora i oběť doby.
Stmívání jde bolestínské estetice naproti a novoromantismus mu velí otevřít film scénou s kolouškem pasoucím se na lesním pažitu, odehrát jednu z nejzásadnějších scén - hrdinův upírský coming out - v divoké příprodě jako vystřižené z romantických pláten předminulého století.
Jinak se ale při porovnání s dalšími teenagerskými hity (Dokaž to! nebo Muzikál ze střední 3) ukazuje, že emaři přes vnější excentričnosti touží vlastně po stejných věcech jako jejich vrstevníci. Ze všech těchto filmů vyplývá, že dospělost obecně teenagery neláká; proč by taky měla.
Na první pusu dojde přibližně po hodině a půl řídkého děje; a je to pusa jen aby se neřeklo. Pubertální hrdinové jsou vždy sympatičtí, nepravděpodobně cudní mladí lidé, jejichž nevybitá sexuální touha se zkoncentrovala jen do nyvých pohledů.
Ostatně polibek může být smrtelně nebezpečný, jak se ukáže právě ve Stmívání - které v konkurenci jásavých filmů o nekomplikovaných teenagerech, které trápí jen to, jestli už nezvonilo na začátek hodiny, hladce uhájí první pozici.
I okázalá dekadence je nakonec sympatičtější než svět obvyklé teenagerské zábavy. Ani škola ve Stmívání ostatně nemá bezstarostný pel jiných amerických středních od Beverly Hills 90210 po Muzikál ze střední.
Chodí sem obyčejnější žáci, kteří nepřipomínají Paris Hilton ani Kena od panenky Barbie, ale spíš holky, co sedí u dveří, a kluky z poslední lavice u okna.
A o to je Stmívání přes nadpřirozené téma paradoxně realističtější i autentičtější. Jistěže to dělá proto, aby zasáhnulo své publikum a naplnilo jeho očekávání, ale aspoň se snaží vybudovat svébytný svět.
Tihle upíři jsou tak z masa a kostí, jak to jen jde - hrají baseball, googlují, bydlí v záviděníhodně moderním domě a pokoje mají sice bez postelí, zato se spoustou CD.
A usilovně se snaží zapadnout do společnosti alespoň tím, že místo lidské si „vegetariánsky" pochutnávají na zvířecí krvi.
Kouzlo vyplývající z chytlavého námětu zpracovaného občas i s dávkou nadsázky a zapuštěného do emo omáčky posiluje také ústřední dvojice.
Pattinson může na první pohled působit až příliš sladce, na ten druhý v něm ale přitažlivého mladíka objeví i ti, kterým se jeho příliš nadpozemský zjev zpočátku mohl hnusit a jehož laní pohledy zpod černého obočí a promluvy typu „Jsi jako můj osobní heroin" budily spíše smích než hrůzu.
Problém ovšem je, že kvůli mediální kampani, která propaguje Stmívání právě jako upírskou romanci, už všichni dávno ví, o co jde - takže když se Bella po hodině dozví, s kým má tu čest, je asi poslední v kinosále, koho to šokuje.
Starší publikum bude nejspíše nechápavě zírat, proč film vyvolal takovou hysterii, když se v něm za úmorné dvě hodiny nestane vlastně nic jiného, než že se do sebe dva lidé zamilují.
Ani závěrečná smršť událostí nezažene předchozí natahovanou nudu, upřené pohledy a pomalé tempo plné plytkých dialogů. Ale při nutnosti vybrat si menší zlo pro rozněžnělé pubertální duše je to právě Stmívání, které má šmrnc, i když se ráchá v krvi.
Kdysi si mladé dívky věšely nad postel věnec česneku, dnes tam bude plakát krásného upíra Roberta Pattinsona.
Stmívání (Twilight), USA 2008. Scénář Melissa Rosenberg podle románu Stephenie Meyerové, režie Catherine Hardwick, hudba Carter Burwell, hrají Kristen Stewart, Robert Pattinson, Taylor Lautner, Sarah Clarke a další. 120 minut, distribuce SPI. Premiéra v ČR 27. listopadu 2008.
