Recenze - Je červený, má velkou nepřemožitelnou kamennou ruku, piluje si rohy, má tupírovaný ocas, vlasy si upravuje jako samuraj, nosí obří bouchačku, dlouhý plášť a kouří doutníky. Hellboy, nejpodivnější paranormální vyšetřovatel na světě. Věkem již dosti stár, mentálně těsně za obdobím puberty. Pracovní problémy řeší hákem, v soukromých dost plave.
Hellboy není comics, který by měl velké množství příznivců. Víc než u jiných superhrdinů je u něj tematizována jeho povaha monstra a outsidera. Zatímco u jiných superhrdinů jde o to, že sami pro sebe i pro nás objevují své superschopnosti, u Hellboye jako čtenáři a diváci objevujeme stopy lidskosti a dílem z toho plyne humor, dílem soucit.
Hellboy nemá kostým, respektive masku; je to přímo on, ze své podoby se nemůže vysvléct. Trvalé znetvoření přitom bývá spíše znakem padouchů a ochota protlačit ho do role protagonisty má svým způsobem revoluční rozměr.
Není lepší Hellboy než Pearlman
Za svou comicsovou existenci vděčí Miku Mignolovi, který jej nakreslil v záměrně hranatém, plochém, "gotickém" stylu a vybavil hláškami suchými jako chroupající křemen. Za filmovou existenci pak vděčí zálibě mexického režiséra Guillerma Del Tora v příšerách, které si tak rád kreslí do svých skicářů a zajímají ho víc než obyčejní lidé.
Del Torova imaginace je však z rodu barokních mistrů, kteří mají rádi rozevláté tvary a košaté zápletky; a tady někde klíčí zádrhel. Oč lépe je vymyšlena, maskérsky opracována a zahrána postava Hellboye - není na světě lepší představitel než Ron Pearlman - o to problematičtější je svět, jenž ho obklopuje, a především příběhy, v nichž se pohybuje a jejichž je hybatelem.
Už comicsové předlohy mívají přímočarou dějovou linku "přijde, zjistí, rozbije, zabije a jde dál" - jenomže to celé působí vážněji. Znevažujícím prvkem v příbězích je pouze Hellboy, svět samotný je temný, tajemný, syrový, neproniknutelný a krutý. Všechny stopy minulosti hlavního hrdiny tvoří pomalu se sbíhající nitky velké mytologie a čtenář má čas nalézat souvislosti.
Del Toro však - a zvláště teď v druhém díle - vytvořil z agentury na vyšetřování paranormálních jevů variaci na Muže v černém. Lehkonohou komedii o tom, že pod pokličkou normální reality leží ještě jedna, o něco barevnější, zábavnější, slizčí, ektoplazmatičtější a tak dále.
Velký mýtus o konci civilizace
Druhý díl také přináší změnu v celkovém pojetí, kdy se děj stává nejenom epičtějším, ale i "rodinnějším", protože Hellboy víc rozebírá nejen svůj původ a budoucí poslání, ale i současný život ve dvojici se samovzněcovací dívkou Liz Shermanovou.
Del Tora tady do značné míry zrazuje právě jeho fascinace "velkými příběhy" a okázalým vypravěčstvím. Ve dvojce s podtitulem Zlatá armáda se pokouší na ploše dvouhodinového celovečeráku za 70 milionů dolarů ukočírovat něco, co by potřebovalo minimálně tři hodiny a stálo třeba 150 milionů.
Jednou si z nouze vypomůže loutkovým intrem, jehož poetika ladí k dětskému chápání pohádek na dobrou noc, ale s narůstajícími minutami je zřejmé, že nejde o pohádku, nýbrž velký mýtus o konci lidské civilizace.
Samozvaný vůdce podzemního národa elfů se rozhodne, že už nebude snášet život v příšeří, ale s pomocí starobylé ukované mechanické armády smete lidi z povrchu zemského. Znovu se opakuje základní a nijak neřešený paradox hellboyovského vesmíru: proč Hellboy, sám tvor, jenž nepatří mezi lidi, zachraňuje lidstvo.
Chvíli stojí před dilematem "Chceš zničit něco, co je poslední svého druhu?" - což je otázka, kterou mu klade elfí princ, když před nimi klíčí obří vraždící fazole, z níž neukapává krev, ale mech a květiny. Ta sekvence je krásná a člověk se cítí zvláštně, když ví, že něco vznikne jenom proto, aby to bylo zničeno.
Neměl zůstat jen na papíře?
V těchto chvílích proti sobě bojují tvůrce, která má rád fantaskní tvory a chce je nechat na plátně co nejdéle, s hollywoodským zaměstnancem, jenž musí zakončit příběhy vítězstvím "dobra" nad "zlem" - byť by jejich definice byla nejasná.
Hellboy II odsýpá příliš rychle a přímočaře a zastavuje se jen u drobných vtípků. Nechá nás jen nakouknout do říše kolektivní tvůrčí fantazie a pak nás vykopne ven s nepříliš uspokojivým happy endem a příslibem dalšího dílu.
Upřímně - sledovat, jak si Del Toro osvojuje stále větší vyprávěcí záběr, aniž by byl opravdu dobrý vypravěč, a nejen okouzlený designér, nepovažuji za úžasnou zábavu. Ale dá se vůbec Hellboy natočit uspokojivým způsobem?
Neměl zůstat jen na papíře, kde se všechny jeho motivy pocházející z různých rejstříků slijí do jedné plochy přiznaného braku, u nějž nevadí mnohé dějové mezery?
Hellboy 2: Zlatá armáda, USA 2008. Scénář a režie Guillermo Del Toro, hrají Ron Pearlman, Selma Blairová, Doug Jones, James Dodd, Jeffrey Tambor, Luke Gross, Anna Waltonová ad. 120 minut, distribuce: Bontonfilm. Premiéra v ČR 4. září 2008.
