Los Angeles - Existují zprávy ze světa filmu, nad nimiž zůstává rozum stát. Patří mezi ně i oznámení, že David Cronenberg bude točit horor Moucha. Tedy, že opět natočí svůj vlastní horor Moucha z roku 1987, který je sám remakem klasického stejnojmenného béčka z roku 1958 od Kurta Neumanna.
Cronenbergova předělávka z osmdesátých let je přitom považována za jeden z nejlepších příkladů, že nová verze filmu občas může být lepší než originál. Šestašedesátiletý režisér je navíc proslulý tím, že se pouští do stále nových výzev a příliš se neopakuje.
Proto zpráva o vlastní další Mouše, která nemá ani být pokračování, ale opravdu "jenom" převyprávěním původního příběhu, působila jako kachna. Přinesl ji však renomovaný deník Hollywood Reporter s odvoláním na studio Fox.
Jeho zástupci prozatím uvádějí jako důvod velký pokrok v trikových technologiích, jež nyní umožní ukázat věci, jaké před více než dvaceti lety nebyly možné. Nástupce Jeffa Goldblumu, jenž hrál ve filmu z roku 1987 hlavní roli, by dnes asi nebylo třeba maskovat přes pět hodin.
Režisér se navíc nijak netají tím, že druhý díl Mouchy, jejž režíroval právě bývalý trikař Chris Walas, pro něj byl velkým zklamáním. Ve více rozhovorech se taky vyjadřoval, že je velmi nespokojený, že Moucha na videokazetách nevypadala tak krásně tmavě, jak byla natočena na plátno. A na dokonale tmavé, ostré a přitom barevně sladěné obrazy je Cronenberg mistr.
Moucha zjevně patří ke Cronenbergovým oblíbeným projektům. Je už totiž zatažen i do příprav opery podle moušího filmu. Opera bude uvedena zároveň v Paříži a Los Angeles a hudbu k ní skládá Cronenbergův dlouholetý spolupracovník Howard Shore.
Sám Cronenberg se k remaku ještě nevyjádřil, protože má rozdělané hned dva filmy, adaptaci románu Dona Delilla Cosmopolis a špionážní thriller na motivy románu Roberta Ludluma The Matarese Circle - v něm mu hrají dvě superhvězdy Tom Cruise a Denzel Washington.
Spekulace ohledně důvodů návratů k Mouše se pak dělí na několik hypotéz: 1) Cronenberg dělá vše jen pro peníze a chce si vydělat na nějaký menší, osobně laděný film, 2) chce si naopak odpočinout od velkých drahých filmů a má k Mouše nějaký fantasticky originální nápad.
Je zvláštní, že předělávky vlastních filmů jsou specialitou nikoli komerčních námezdníků, ale autorů s výrazným rukopisem. Alfred Hitchcock tak například natočil dvakrát Muže, který věděl příliš mnoho (1934, 1956). Michael Haneke zase dvakrát své Funny Games (1997, 2007) a Werner Herzog převedl svůj dokumentární snímek Malý Dieter se učí létat (1997) do hraného titulu Temný úsvit (2006).
I doslovný a "doobrazový" remake Hitchockova Psycha (1960) od Guse Van Santa (1998) byl víceméně uměleckým experimentem (byť především cvičením v prázdnotě) než komerčním tahem.
Cronenberg přitom v poslední době opustil dráhu tvůrce extrémně nechutných hororů s filozofickým podtextem a fascinaci "hrůzou těla" vyměnil za fascinaci organismem společenským - viz ceněná "ruská" gangsterka Východní přísliby z roku 2007. Ani jeho fanoušci už od něj zřejmě neočekávají, že by vrátil do dob Videodromu a Nahého oběda.
Příběh vědce, jehož geny se po nezdařeném experimentu s teleportací hmoty propojí s geny mouchy, jež s ním byla v teleportační kóji, měl v 80. letech zvláštní sílu. Cronenberg se v něm jasně odkazoval ke Kafkově povídce Proměna, ale hlavně v něm šlechtil své oblíbené téma nemoci a infekce jako formy osvobození a spásy. Což bylo v době, kdy se začala šířit panika ohledně AIDS, velmi provokativní.
Cronenberg nechápal proměnu vědce Brundla jen jako zhoubnou, viděl v ní rozšíření možností těla a překonání tradičního lidství. Zároveň jím dráždil neochotu masového publika vidět projevy stárnutí a pojal film jako manifest proti netoleranci vůči nemocným a umírajícím.
Film byl natolik sugestivní a znepokojující, že jeho producent, komik Mel Brooks, se ani nechtěl veřejně přiznat, že za Cronenbergovým dílem stojí i on - jednak to vrhalo zvláštní světlo na jeho dráhu komika, jednak proto, že nechtěl znevažovat serióznost snímku.
Čtěte také:
Recenze: Ruští mafiáni v Londýně to mají těžké a krvavé
Zemřel J. G. Ballard, legenda sci-fi a kultovní autor
