Na konci loňských Avengers: Infinity War dostal agent Fury v podání Samuela L. Jacksona podivný vzkaz z minulosti a mnoho diváků si možná položilo otázku, kdo se mu ozývá na té podivné věci zvané pager, patřící hluboko do 90. let minulého století.
Film Captain Marvel na to odpovídá. A zároveň tvoří jakési intermezzo mezi Avengers: Infinity War a nejnovějším přírůstkem do série Avengers s podtitulem Endgame, který do kin přijde za pouhých pár týdnů.
Na rozdíl od megalomanských Avengers bere snímek Captain Marvel diváky na odlehčenou retro projížďku filmovou krajinou poloviny 90. let, během níž ukazuje původ dosud neznámé hrdinky. Ta přitom svou mocí strčí do kapsy hrdiny Thora i Hulka.
Nejprve se dostaví zvláštní pocit. Když hned v úvodu uprostřed první soubojové scény kdesi na vzdálené planetě tvůrci skládají okatou poctu snímku Matrix, říká si divák: mají to ještě dnes zapotřebí? Ale pak se pilotka z mimozemské rasy Kree dostane na Zemi, přistane rovnou do videopůjčovny plné dobových chlapáckých hitů a pamětník tehdejší kinematografie se může pohodlně usadit, neboť tady je jako doma. A snímek, který sleduje, bude podobných poct a odkazů plný.
Nejenže v roce 1995, kam je děj zasazen, má agent Fury dosud obě oči a projekt superhrdinského týmu Avengers ještě neexistuje. Ale Furyho představitel Samuel L. Jackson jako by i svým projevem vzpomínal na tehdejší role, na nichž si udělal jméno. Takže se po velkou část filmu s gustem slovně špičkuje s onou blonďatou pilotkou z vesmíru v podání oscarové a dobře vybrané herečky Brie Larsonové, která má na Zemi silnější vazby, než si myslela. A mezi řečí Fury požitkářsky srká ze svého nápoje se stejnou chutí jako postava Samuela L. Jacksona kdysi ve snímku Pulp Fiction.
Studio Marvel ke své superhrdinské sáze opět přivedlo nový tým tvůrců, kteří za sebou mají převážně nízkorozpočtové komedie a dramata. A scenáristicko-režisérská dvojice Anna Bodenová a Ryan Fleck v lecčem skutečně pojali Captain Marvel jako malý film, plný živých dialogů a bezelstné energie kinematografie 90. let. Byť je ten film stále spíše rozcvičkou před pokračováním souboje o záchranu celého vesmíru v dalších Avengers.
Captain Marvel není plný takové nespoutané invence, jako když do stejného superhrdinského světa vnikl nezávislý novozélandský režisér se snímkem Thor: Ragnarok. Ani to není velkolepé akční drama, na samotných soubojích tentokrát nejvíc zaujme vtipně vybraná "devadesátková" hudba.
Ale ten film má jednu hlavní přednost: je lidský. Navzdory ohavným, gumově vypadajícím mimozemšťanům, kteří jako by na Zemi vpadli z titulů typu Pátý element či nějaké epizody Star Treku, je Captain Marvel především konverzační komedií. Jednotlivé nápady zde mají přednost před větším epickým celkem. A byť jsou souboje zapomenutelné, emoce nikoli.
Na city hraje už úvodní titulková sekvence, kdy se obří písmena Marvel tentokrát neskládají z jednotlivých superhrdinů, ale z různých filmových inkarnací stvořitele tohoto komiksového univerza Stana Leeho. Zemřel loni v listopadu ve věku 95 let. Ale ještě předtím si také v Captain Marvel stihl střihnout typickou malou roli, bez níž se dosud neobešel žádný marvelovský titul.
Leeova krátká scénka v Captain Marvel může být jistým klíčem k interpretaci snímku, neboť tentokrát odkazuje na jinou Leeho drobnou roli, která patří k jeho nejlepším, také se týká komiksů a zároveň nenáleží do superhrdinského Hollywoodu, nýbrž do světa nezávislé kinematografie 90. let.
Jako by se právě z obou těchto filmových proudů napájeli tvůrci Captain Marvel. Na jedné straně z naivních, epizodických a přitom velikášských hollywoodských sci-fi typu Dne nezávislosti, na nějž Captain Marvel přinejmenším dvakrát vzpomene obrazovým vtípkem. Na straně druhé z konverzačních komedií herce a režiséra Kevina Smithe, jejichž hrdinové byli povaleči, co celá 90. léta neměli na práci nic jiného než debatovat o komiksech a Hvězdných válkách.
Captain Marvel
Režie: Anna Bodenová, Ryan Fleck
Falcon, česká distribuční premiéra 7. března
Captain Marvel je zároveň právě ze všech zmíněných důvodů také filmem, kde ledacos drhne. Od tempa přes charakterizaci některých postav. Prostě tou filmovou krajinou 90. let proskáče od jedné scény k druhé, postavy si báječně popovídají, hlavní hrdinka sice neokázale nosí dobová trička, ale představí se až moc nenápadně - na to, jakými schopnostmi vládne.
Ale zároveň je to sympatické. Tato kapitánka si diváky nakonec více získá svými lidskými kvalitami než schopností rozdrtit vesmírnou flotilu.
