Nejspíš bude jen jedna. Jmenuje se Cybertron a právě na ní začíná nejnovější příspěvek do filmové série Transformers, v níž si režisér Michael Bay dlouhá léta plnil ten nejbombastičtější klukovský sen na světě.
Snímek Bumblebee, který právě hrají kina, pojednává o nejroztomilejším Transformerovi z planety Cybertron, pokud tedy hromada kovu s koly na zádech může být roztomilá. Brzy se však tato roztomilá hromada kovu přesune na Zemi. A právě na její "lidskou" kvalitu se rozhodl vsadit nový režisér Travis Knight, který má zkušenosti především z animovaných snímků. Skončily audiovizuální orgie, skončily výbuchy uprostřed výbuchů, s odchodem Baye od režie Transformers skončila dost možná nejpodivnější slepá větev vývoje hollywoodského filmu.
Se svou pětidílnou ságou inspirovanou populárními hračkami se Michael Bay skutečně vydal tam, kam ho Hollywood nemohl následovat. V době, kdy i komiksové filmy mívají podobu temných dramat, maniakální "hračička" Bay rozhazoval stamiliony, aby svou přebujelou imaginací zahltil mysli všech chlapců a znechutil většinu dospělých. Kromě těch, kteří chtě nechtě s úžasem hleděli na jeho poslední pátý díl transformerské franšízy, v němž si invence podávala ruku s demencí tak opulentním způsobem, že na plátně dosud nic podobného nebylo k vidění.
Nynější snímek Bumblebee se naopak vrací před 90. léta, v nichž se Bay jako režisér formoval, a příběh o tom, jak se žlutý robot Bumblebee objevil na Zemi, vypráví přehledně, jednoduše - s až nostalgickým ohlížením po 80. letech, kdy se odehrává.
Nejde jen o dobové propriety či sledování seriálu o jiném tehdejším populárním mimozemšťanovi Alfovi. Zatímco se rodina hlavní hrdinky, osmnáctileté Charlie, hrané Hailee Steinfeldovou, směje u průpovídek plyšového Alfa, Charlie se pachtí v garáži se svým novým žlutým "broukem". A zjišťuje, že stařičký volkswagen je ve skutečnosti maskovaný Bumblebee, který se na planetě Zemi schovává před nepřátelskými roboty Deceptikony. Celé dějové schéma a jejich vztah připomíná dospělejší verzi E. T. - Mimozemšťana.
Charlie je nepochybně skvěle obsazená a ona i "přerostlý E. T.", kterého schovává před armádou, v průběhu filmu prožívají cosi v této sáze nezvyklého: emoce. Ona skvělým herectvím, on díky šikovnosti trikařů a animátorů, kteří pocity umí předat divákům jen skrze pohyby kovových očí.
Jenže tato změna poetiky se vůbec nehodí do světa, který Michael Bay vytvořil. Film o obřích mimozemských bojových robotech, kteří se mění v automobily a jiné stroje, se nemůže držet při zemi. Zmizelo velikášství, ale k něčemu skutečně intimnímu se v tomto univerzu nejde dostat.
Mnozí zahraniční recenzenti i diváci posun oceňují, líbí se jim, že sága má skutečné postavy. Je sice hezké polidštit robota, jenže proč to dělat ve filmu, který stojí na megalomanských střetech obřích hromad šrotu? V žánru, jehož podstatou je destrukce, nikoli jímavost?
Bumblebee ve výsledku neobsahuje opravdu plnohodnotné vztahy, jen trochu traumat z dospívání či ztráty otce. Sem tam se publika dotkne, jindy jsou emoce vlastně na obtíž, neboť příliš nepatří do světa, kde skoro všechny postavy dělají nesmyslná rozhodnutí a kde žijí roboti složení z automobilových součástek.
Film se nejvíce podobá prvnímu dílu Transformers, na který několikrát odkazuje. Obzvláště na jedné scéně se nejlépe vyjeví rozdíly obou děl.
Když mladší bratr hrdinky Charlie absolvuje zběsilou automobilovou honičku, v níž se s rodiči zamotá mezi vojenskou techniku, jde mu z toho hlava kolem. Situaci okomentuje patřičnou průpovídkou, jakých užívají náctiletí, a pozvrací se.
Jiný chlapec v podobné situaci v prvním díle Transformers zažil mnohem spektakulárnější honičku. Neúčinkovala v ní auta s náhonem na všechna čtyři kola, ale obrovští transformující se roboti. Přesto se ten chlapec neděsil ani nezvracel, pouze křičel nadšením.
Zatímco dosavadní sága, mnohdy přihlouple překombinovaná, se dvěma jednoznačnými vrcholy v podobě prvního a pátého dílu, zavírala diváky do obří hračkárny, v níž bylo možné vše, novinka Bumblebee dává publiku jen pár hraček a tváří se, že s nimi jde hrát realistické divadlo.
Bumblebee
Režie: Travis Knight
CinemArt, česká distribuční premiéra 20. prosince
Výsledkem není tak jako dříve riskantní a bizarní exces, ale po všech stránkách průměrný film. Roboti v něm zápasí takřka jako lidi a jakkoli je chvilku hezké pozorovat jejich přehledné bojové chvaty z brazilského džiu džitsu, po chvíli se dostaví pocit, že takto by souboje vypadaly, i kdyby v nich místo dvacetimetrových robotů účinkovali dvoumetroví pozemšťané.
To malé dítě v každém z diváků musí zákonitě postrádat roboty, kteří dokážou neuvěřitelné kousky. Náhradou dostalo hrozně málo. A kdyby se na snímek Bumblebee náhodou koukal nějaký uvědomělý robot, nejspíš by vyrazil do ulic s transparenty. Stálo by na nich: "Nedělejte z nás lidi. Také z vás neděláme roboty."
