Berlín - Novináři na Berlinale 2013 konečně objevili v soutěži aspoň jednoho favorita. Chilská tragikomedie Gloria je podle časopisu Screen poutavá, zábavná a zvláštně povznášející, se skvělou herečkou v hlavní roli rozvedené 58leté ženy, která nechce být sama.
Zdá se, že dva pondělní příspěvky její postavení neohrozí. Rumunský snímek sleduje nezdravý vztah mezi velmi ochranářskou a dominantní matkou a jejím pasivním dospělým synem, který ovlivní nehoda, při níž onen syn přejede teenagera. Film se jmenuje Pozitia Copilului (Pozice dítěte). Název inspirovala jedna jogínská pozice. Záběr, kdy ji matka cvičí, skončil ve střižně, titul zůstal, protože odpovídá i otázce, kdo je v zobrazeném vztahu vlastně v oné pozici dítěte.
Podívejte se na filmové hity Berlinale 2013
Rodina hlavních hrdinů pochází z vyšší vrstvy. O společenský komentář ale prý tvůrcům ani nešlo. „Vybrali jsme bohatší rodinu, protože tam je takový vztah pravděpodobnější. Chudší rodiny takový problém nemívají," myslí si režisér Calin Peter Netzer a uvedl, že se zajímal hlavně o patologický vztah hlavní dvojice.
Což příběh docela ochudilo, právě scény jako ta, kdy paničky v kožichách nakráčejí na místní policejní stanici dožadovat se se vší arogancí práv svého příbuzného, patří k těm nejzajímavějším.Vše jako v typickém festivalovém filmu snímá neklidná ruční kamera a v dlouhých scénách se nestříhá, kamera jen přejíždí z jednoho místa na druhé.
„Snažili jsem se dostat blízko k postavám, sledovat je," vysvětloval vizuální taktiku režisér.
Natáčení prý zabralo 13 až 14 hodin denně a probíhalo v napjaté atmosféře. „Ale ta byla nezbytná, nutila nás pokračovat. Ano, navzájem jsme se terorizovali, ale hezky," zavzpomínala herečka Luminia Gheorghiu.
Osudové nehody
Vztah matky a dítěte hraje roli i v koprodukčním dramatu z jihoafrické republiky Layla Fourie a katalyzátorem zdlouhavého vyprávění je to opět autonehoda, při níž přijde někdo o život. Tentokrát postarší běloch, titulní hrdinka, svobodná matka malého synka, je černoška.
Do konce filmu jde pak jen o to, zde Layla přizná svou vinu příbuzným mrtvého, s nimiž se náhodou seznámí a sblíží. Vykládat nepřesvědčivě vykonstruovaný děj jako jakousi alegorii na společnost poznamenanou apartheidem, která se musí naučit čelit svým činům i odpustit, by bylo sice lákavé, ale trochu scestné. I sama režisérka Pia Marais, mladá Němka, která vyrůstala i v JAR, tvrdí, že nechtěla explicitní politický film. Rezignace na širší společenský komentář je tu přitom opět spíš na škodu.
Nezajímavé drama se přidává do neoficiální soutěže o nejhorší film berlínské soutěže, v níž zatím bohužel figuruje víc kandidátů než na Zlatého medvěda.
Porno kulisy
Mezitím pokračovala i série příběhů s porno kulisami, životopisem Paula Raymonda The Look of Love (Pohled lásky). Jeho hlavní hrdina je jako majitel mnoha striptýzových klubů, pokleslých divadel a porno časopisu známý hlavně jedné generaci Britů. „Ale máme už distribuci i v USA. Takže ten příběh je srozumitelný," ubezpečil bývalý vítěz Berlinale, režisér Michael Winterbottom.
Aby taky srozumitelný nebyl, když Raymondova kariéra a osud ve filmu připomíná starou známou moralitu o tom, že za peníze se štěstí koupit nedá. Podnikatel byl sice v roce 1992 vyhlášen nejbohatším mužem v Británii, nedlouho předtím se ovšem jeho milovaná dcera předávkovala drogami.
„Raymond je zajímavá postava, akorát byl umělci ignorovaný, kvůli tomu, co dělal. Britové totiž mají složitý vztah k sexu," uvedl Steve Coogan, který si Paula zahrál a patří i k iniciátorům celého projektu. S Winterbottomem spolupracoval už počtvrté. „S Michaelem točím moc rád. Pracuje neobvykle, hodně natáčí, hodně improvizuje, neříká akce a stop, herec se u něj uvolní. Může to znít jako chaos, ale v jeho šílenství je metoda. Navíc jsem věděl, že si tohle téma užije. Se sexem si moc britských filmařů neví rady, ale on ho dokáže natočit seriózně a zároveň ukázat hodně koziček," dodal Coogan.
Jejich společnému životopisu Tonyho Wilsona a manchesterské hudební scény 80. let Nonstop party se ovšem jejich novinka nevyrovná, přestože její vyprávění běží o překot, mísí hlášky i dojetí a akcentuje, že Raymond byl především showman.
Berlinale 2013 už zná královnu porna Lindu Lovelace, Bídníky i smrt
Při nedostatku českých zástupců musíme vzít za vděk přijetím řeckého titulu Věčný návrat Antonise Paraskevasedo sekce Forum. Intimní ironický film od řecké režisérky Eliny Psykou o bývalém úspěšném moderátorovi, který zinscenuje vlastní únos, totiž vyhrál na posledním karlovarském festivalu prezentaci rozpracovaných evropských děl Works in Progress. Díky tomu se na jeho postprodukci podílely filmové laboratoře Barrandov Studia.
Čtěte také
Soutěž Berlinale 2013 uvízla v medvědí pasti
Berlinale už zná legendární porno i zbytečnou smrt
Berlinale 2013: Katoličtí gayové a tlusté puberťačky
Berlinale 2013: Přichází filmová obroda?
