Praha - Životopisný film o Johnnym Cashovi Walk the Line měl před třemi lety premiéru a po úspěchu u kritiky i u diváků následně získal Oscara. To není příliš typický terč parodií.
Stalo se. Neuvěřitelný život rockera Coxe získal dvě nominace na Zlaté Globy - pro herce a za nejlepší píseň - a na serveru Rotten Tomatoes mu patří pětasedmdesátiprocentí hodnocení. Nicméně v amerických kinech nezaznamenal příliš velký ohlas.
Od loňského prosince vydělal pouhých 18 milionů dolarů, polovinu svého rozpočtu. Kultem se mezi některými nadšenci ovšem stal po uvedení na DVD, které je nyní k dispozici i v české verzi.
Americké fanouškovské obžerství
Parodovat lze samozřejmě cokoliv, ale největšího úspěchu dosáhnou autoři za několika podmínek. Že bude originál všeobecně známý a k tomu dostatečně slaboduchý, příliš stereotypně naplňující žánrová pravidla nebo to bude přehánět s patosem.
Bavit se pak lze nejen výsledkem, ale znovu se zasmát i předloze. A v tom je Neuvěřitelný život rockera Coxe trochu mimo mísu. Originál je zdařilý snímek, který to na rozdíl od řady dalších životopisných filmů s patosem nepřeháněl.
V posledních letech vzniklo v Hollywoodu hned několik hudebních „biopics" - kromě cashovské Walk the Line taktéž oscarový Ray nebo dylanovská lahůdka I´m not There.
I na ně tu najdete drobné vazby, ale v zásadě si Neuvěřitelný život rockera Coxe utahuje jen z Cashe. Což je postup poměrně neobvyklý, americké parodie zpravidla semelou všechno, co se naskytne.
O tom nejlépe svědčí řada, která těží tu z romantických komedií (Date Movie), tu z teenagerských vyvražďovaček (několikadílná Scary Movie) a z katastrofických filmů (Disaster Movie) i rovnou z velkofilmů (Epic Movie).
V české distribuci je bezhlavý mix zápletek s přídavkem fekálního i rasistického humoru uváděn s přízviskem Strašný či Děsný, který odpovídá jejich kvalitě.
Setkání s Elvisem i Beatles
Neuvěřitelný život rockera Coxe sleduje vzestup a pád fiktivního zpěváka, který si podobně jako Johnny Cash v dětství prožije traumatickou ztrátu bratra a je pak obětí celoživotní otcovy nenávisti. Z malých poměrů se vypracuje v americkou hvězdu, kterou sejme záliba v drogách a alkoholu.
Naštěstí je nablízku dobrá duše v podobě pohledné kolegyně Darlene, a tak Dewey po nutném mystickém osvícení, experimentech s podporou trpaslíků a nahráváním písně s 50 tisíci bambusovými píšťalami a domorodými perkusisty dojde svého štěstí a nalezne možná i dávno ztracený čich.
Neuvěřitelný život rockera Coxe přejímá z Walk the Line všechny zákruty Cashova příběhu a s nadsázkou je deformuje i domýšlí ad absurdum; jako když nechá Deweyho, aby bratra v dětství přepůlil při hrátkách s mačetami, nebo líčí jeho seznamování se s drogami.
Dewey Cox se stejně jako Johnny Cash setká s Elvisem - a na rozdíl od něj i s Beatles, s nimiž společně podnikne výpravu k indickému guru. LSD sjetí brouci dostanou prostor ještě v krátké animované sekvenci.
Přestože se autoři věnují jedinému filmu a podtitul Walk Hard nepokrytě paroduje cashovské Walk the Line, výsledek nakonec není jeho parodií jako spíš alternativní verzí celé oblíbené disciplíny životopisných snímků.
Stejně jako to Judd Apatow, scenárista a producent Deweyho Coxe, dotáhl k dokonalosti v žánru romantických komedií. Superbad ani Kopačky se ale tentokrát nekonají.
John C. Reilly v hlavní roli působí sympaticky a ztvárnění rockové hvězdy obtloustlým třiačtyřicetiletým tatíkem nelze upřít originalitu, přesto nepůsobí výsledek úplně přesvědčivě.
Některé gagy jsou vtipné, jiné méně. Infantilní humor každopádně svědčí o tom, že tvůrci se při natáčení očividně bavili. Stejně jako vy, když si v docela bohatých bonusech najdete „klipy" Deweyho Coxe nebo jeden z filmů o filmu - respektive o tom, že zpěvák skutečně existoval.
Tehdy se vybaví i Gondryho Přetočte, prosím nebo Sladký ničema Woodyho Allena. Škoda, že tolik imaginace nemá sám film. Takhle se zdá, že nejvíc se mu budou smát mimoňové z Apatowových komedií - obsesivní filmoví fanoušci, kteří tráví dny před bednou na gauči v zahuleném obýváku.
