Recenze - Po Cestě na Guantánamo se režisér Michael Winterbottom znovu vydává do války mezi USA a zeměmi Středního východu. Škoda jen, že si vzal na cestu jako spolubojovnici Angelinu Jolie. I když díky její účasti má snímek o publicitu postaráno, v některých ohledech ho to táhne ke dnu.
Jolie ztvárnila hlavní hrdinku filmu, který je adaptací autobiografické knihy Marianne Pearl. Vypráví o bolestných dnech, které následovaly po únosu jejího manžela, novináře Daniela Pearla. Manželé - oba žurnalisté - žili v pákistánském Karáčí a pokrývali válečné události ze sousedního Afghánistánu pro západní tisk.
Síla srdce vlastně nesleduje o moc víc než pět lednových týdnů roku 2002: vyšetřování Danielova zmizení, které souvisí se snahou získat rozhovor s náboženským vůdcem šejchem Giláním, pak zaznamenává vyjednávání s únosci, odhalování pravých i falešných stop.
To vše v Mariannině domě, pohledem ženy, která v neustálém obklopení lidmi prožívá osamělé zoufalství, zatímco místní policie proniká do obydlí podezřelých, před domem číhají novináři a Colin Powell odmítá vyjednávání s únosci.
Winterbottomův styl je na první pohled rozeznatelný, i když zároveň velmi blízký stylu jeho dramadocového souputníka Paula Greengrasse, autora filmu Let číslo 93. Patří k němu dnes už velmi módní roztřesená, až neurotická kamera, prostříhávání filmu dokumentárními záběry z rušných pákistánských ulic i zvyšování autenticity využíváním neherců.
Díky tomu jeho válečné filmy - k nim je nutno počítat ještě jugoslávské drama Vítejte v Sarajevu - mají až valivý efekt a emotivní sílu stejně devastující jako události, které je iniciují.
Síla srdce působivě zachycuje vleklé a paranoidní čekání na hrůzný výsledek pátrání, na kterém spolupracuje americká tajná policie s pakistánskou, místní i americké úřady a policie. Film si drží až thrillerové napětí, přestože většina diváků asi tragické rozuzlení zná dopředu z novinových zpráv.
K neklidu přispívá i hudební a zvuková složka tepajícího velkoměsta. Se vším tím hlukem, chaosem, houkajícími auty a věčně zvonícími telefony v Mariannině domě, centru vyšetřování.
I střihově film skládá výsledný chronologický příběh z řady komponent: útržků dialogů, obrazů, situací. Spád neruší ani "povinné", lehce sentimentální retrospektivy odkazující k někdejšímu štěstí ústřední dvojice.
Všechno to má ale jeden, zato grandiózní problém. Ve filmu produkovaném Bradem Pittem hlavní roli ztvárnila jeho partnerka - hollywoodská herečka, dokonce jedna z nejslavnějších.
Sběratelka sirotků a globální sexbomba se dobrovolně vydala na cestu, na jejímž konci dnes plní spíš stránky bulváru než filmových časopisů. A nehraje tak dobře, aby si ji divák mohl ztotožnit s osudem zkoušené i statečné Marianne, v době manželova únosu v pokročilém stadiu těhotenství.
Sošně polovičatý výkon navíc v nejdrsnějších momentech korunuje až hystericky ztvárněnými momenty žalu, které víc než divákovou duší otřesou jeho ušními bubínky. Méně by v tomto případě bylo víc.
Jolie se zná se skutečnou Marianne a snaha páru Brangelina páchat dobro je známá stejně jako hereččiny křivky. Odtud už byl jen kousek k pěknému daru od manžela: najmout skvělého režiséra a dát manželce hlavní roli.
Škoda, jinak Síla srdce šlape jako hodinky a ostatní herci (zvlášť pákistánský vyšetřovatel) všechny party zvládají bravurně. Společně s autentickými záběry skládají až nepříjemně realistickou mozaiku událostí.
Jestli může takový film fungovat i bez věrohodné hlavní postavy, na to si už každý musí odpovědět v kině sám.
Síla srdce (A Mighty Heart), USA 2007. Scénář John Orloff, Michael Winterbottom, hudba Harry Escott, Molly Nyman, hrají Angelina Jolie, Dan Futterman, Archie Panjabi, Irfan Khan a další. 100 minut, distribuce Bontonfilm.
