Příběh Jaromíra Baldy popsala média před sedmi lety. Tehdy sedmdesátiletý stoupenec hnutí SPD se tak moc obával migrantů, že se rozhodl jednat. Na železniční trať pokácel dva stromy, čímž způsobil nehodu osobních vlaků. Kolem rozházel letáky, které měly budit dojem, že čin způsobili islamisté. Senior tím chtěl vyburcovat politiky z nečinnosti. V roce 2019 dostal čtyři roky vězení jako první Čech odsouzený za teroristický útok. Odseděl si dvě třetiny trestu.
Po jeho osudu se začala pídit novinářka týdeníku Respekt Ivana Svobodová. Trávila čas s Baldovou ženou Helenou, zjišťovala informace o místní buňce SPD, chtěla pochopit, kým senior byl, jak žil a proč propadl dezinformacím. Právě její přístup oslovil režiséra Dočolomanského, když se rozhodl se svým mezinárodně oceňovaným souborem Farma v jeskyni divadelně zpracovat téma dezinformací. Výsledné dílo spojující pohybové divadlo, video, film a živou hudbu nazvané Český hrdina, které mělo premiéru minulý týden, tak představuje dialog mezi penzistou z Mladoboleslavska a pražskou novinářkou. Dočolomanský však upozorňuje, že se nejedná o věrný portrét ani jednoho z nich, spíše se jimi volně inspiroval.
Režisér v průběhu příprav vedl rozhovory také s dalšími lidmi, kteří mají co do činění s dezinformační scénou. Třeba s bezpečnostním analytikem Romanem Mácou nebo s Bohumilem Kartousem z internetové skupiny Čeští elfové. Nejvíc jej ale zaujala novinářka Svobodová. "Je velmi spontánní a tak zvědavá, že si nedá pokoj. Chce zjistit, co se v těch lidech děje, jak žijí, přemýšlejí a co pěstují na zahrádce. Opakovaně za nimi chodí, dá si s nimi pivo a pokecá. Vystavuje se tak i nenávistným reakcím. Snaží se pochopit to, co je pro ni nepochopitelné, a dělá tak práci za nás všechny," vyjmenovává Dočolomanský.
Varuje ale před zidealizovaným vnímáním této práce - také inscenace Český hrdina ukazuje, že reportérka se většinou setká s odmítnutím. "Nemějme mylnou představu, že druhého předěláme. Ale i tak je prospěšné, když mezi ně Ivana alespoň chodí. Vidí pak, že je to člověk jako oni, žena, se kterou se dá mluvit. To pomáhá alespoň částečně přemostit zákopy vytvořené dezinformační propagandou," říká režisér.
Zajímal ho především lidský rozměr šíření dezinformací. Upozorňuje, jak silné a snadno zneužitelné je pouto mezi politikem a voličem, jak důležitý je vztah mezi těmito dvěma světy a že se navzájem zrcadlí, což ukazuje i Baldův případ. "On Tomiu Okamurovi tak důvěřoval, že by pro něj udělal všechno možné. S lidskou důvěrou by si ale neměl nikdo zahrávat," říká umělec.
Dílo záměrně pojal jako satiru. "Upozorňujeme tím na absurdnost aktuální situace v naší společnosti jako takové, ale nikomu z aktérů se nevysmíváme. Přišlo mi, že do začátku všichni potřebujeme osvobozující smích nebo alespoň úsměv, aby z představení nebyl bolehlav o problémech světa," říká režisér. A diváci se naštěstí u Českého hrdiny baví. Zásadní podle tvůrce ale je, že ke konci již smích slábne. Snažil se ukázat, že Ivana Svobodová a další sice zprvu cítí frustraci či nepochopení, avšak nakonec ty, kdo podlehli dezinformacím, nesoudí.
Vyléčit společnost
Inscenace Český hrdina završuje již rok trvající projekt Online hero o dezinformacích a politickém marketingu, na němž Farma v jeskyni spolupracovala s odborníky jako norským novinářem a specialistou na extremismus Øyvindem Strømmenem nebo s digitální antropoložkou Marií Heřmanovou. Součástí byla výstava, dokument i odborné přednášky a workshopy.
Výsledný tvar je podle Dočolomanského kolektivním dílem. Členové souboru Farma v jeskyni byli rozhovorům s odborníky přítomni. Prostřednictvím improvizace pak přicházeli s vlastními nápady, jak problematiku pohybově ztvárnit. "Je důležité, aby se na téma všichni naladili a pocítili, že je i pro ně osobně důležité. Pak přecházíme k improvizaci a vybíráme z ní klíčové detaily," popisuje proces tvorby s tím, že performery v jejich námětech usměrňuje, vede a pomáhá jim vytvořit jednotlivé pohybové charaktery. "Každý do toho vkládá kus sebe, a tak se tam promítají i osobní témata performerů," dodává.
Problematikou záměrných manipulací se podle Dočolomanského začala společnost výrazněji zabývat až v posledních letech - zhruba po začátku ruské agrese na Ukrajině. Do té doby jsme podle něj o dezinformacích sice věděli, ale jen je tiše trpěli. "Reagujeme s velkým zpožděním. Společnost je rozdělená víc než kdysi, což se ukazuje třeba při každých volbách," pozoruje.
Má pohybové divadlo vůbec co říct k tak závažné věci? "Současná témata jsou často spjatá se slovy a informacemi. Jenže slovům se v době, kdy jsme informacemi zahlcení, nedá vždy věřit. Výzva přenést toto téma do těla je tedy cestou, jak s tím pracovat," věří. "Divadlo založené na spojení pohybu a hudby se dotýká emocí a vyvolává asociace. To je z mého pohledu více poutavé a obohacující než dozvídat se informace dokumentárním způsobem," srovnává.
Režisér je přesvědčený, že z pohybového divadla si můžeme odnést doslova fyzický zážitek. "Emoční prožitek je hlubší a zajímavější, než když něco analyzujeme. Takový druh komunikace se z našich životů přitom vytrácí. Tím ztrácíme i kontakt sami se sebou," říká. "Ukazujeme nejen to, že se s tématem dezinformací dá pracovat na úrovni těla a zkušeností, ale také, že je možné si při tom zachovat osvobozující nadhled. A že je možné o tom komunikovat, aniž by nás to rozdělovalo. Při všem, co se ve světě děje, je důležité, abychom alespoň v tom nejzásadnějším dokázali být spolu. A ne v nenávisti," vyzývá.
