Když režisér Antoine Fuqua roku 2014 natočil prvního Equalizera podle scénáře Richarda Wenka, byl to akční thriller jasně prozrazující své televizní kořeny. Adaptace seriálu, jenž na amerických obrazovkách běžel mezi lety 1985 a 1989, měla vše "potřebné": ruské gangstery, prostitutku v nesnázích a bývalého agenta, který si užívá zaslouženého důchodu v Bostonu. Tam se věnuje převážně činnosti, s níž bylo toto město spojované už od 18. století: pití čaje.
Bostonský čajový dýchánek ale brzy přeruší svědomí, které aktérovi velí zastat se zbité mladé ženy a zlikvidovat každého mafiána v cestě.
Takřka o dekádu později bývalý agent Robert McCall stále ještě nemá jako jedinou náplň dne vysedávat u hrnku svého oblíbeného nápoje. V první scéně filmu Equalizer 3: Poslední kapitola, který od čtvrtka promítají česká kina, jej potkáváme uprostřed malého sicilského vinařství. Jenže jediná činnost, co tu provádí s lahvemi archivního vína, se týká pukajících hlav jeho protivníků.
Osmašedesátiletý představitel hlavní role Denzel Washington stále umí být přesvědčivým tichým zabijákem, když místním mafiánům vypráví, co se stane v následujících vteřinách. A poté to s ladností neúprosného smrtícího tanečníka vykoná. Nikdy není neopatrný, když jde o střet s profíky. Ale zradí ho snad sentiment starého muže, snad dobrácké srdce - a kulku do zad schytá, odkud by to nejméně čekal.
Sedmapadesátiletý režisér Fuqua se na akční thrillery specializuje. K žánru přičichl hned na začátku kariéry, kdy točil videoklipy a vizuálním doprovodem opatřil i hit Gangsta’s Paradise od rapera Coolia. Vlivný producent Jerry Bruckheimer ho použil k propagaci snímku Nebezpečné myšlenky s Michelle Pfeiferovou. A poté se Fuqua rychle dostal k režii celovečerních filmů.
V roce 2001 poprvé obsadil Denzela Washingtona do role detektiva z protidrogového oddělení ve snímku Training Day, který herci vynesl Oscara. Nyní, o 22 let později, Fuqua stále umí využít jeho charisma.
Equalizer 3 opět ukazuje, že filmař je nejvíce doma tam, kde hrdina efektivně likviduje protivníky všemi prostředky, včetně těch nejbrutálnějších. I třetí díl stojí na patřičně nadsazených krvavých scénách, provedených s elegancí žánrového rutinéra. Byť nejsou tak vynalézavé, aby mohl film konkurovat vrcholům moderní akce jako snímkům o Johnu Wickovi s Keanu Reevesem.
Fuqua točí šestákově přepálené scény a ví to. Mafiáni jsou zlí a bezskrupulózní, pro výstrahu neváhají třeba oběsit starce na vozíčku. Tomu odpovídá odplata ve formě závěrečného masakru, na nějž dohlížejí renesanční sochy v sídle jednoho ze členů neapolské mafie camorry.
Jenže pak je tu ta pasáž, než se do finální zábavně béčkové zhruba půlhodinky dostaneme. A ta část trvá prakticky celý film. Hned zkraje protagonista McCall nachází azyl v malém sicilském městečku, v jehož úzkých strmých uličkách dostává spoustu příležitostí opět se vtělit do mysli důchodce.
Zraněný hrdina vybavený hůlkou kulhá po okolí, popíjí čaj a pozvolna získává přízeň vesničanů, kteří na tajemného cizince zprvu hledí podezřívavě a dávají mu najevo, že čaj pijí jen "babky a Angláni". Brzy se ukáže, že do místního klidu mnohem více než neznámý Američan na rekonvalescenci zasahují místní gangsteři vybírající výpalné neúprosnými metodami.
Antoine Fuqua se netají ambicemi. Od začátku kariéry odkazoval k japonskému režisérovi Akiru Kurosawovi, před sedmi lety natočil remake slavného westernu Sedm statečných, jenž byl už původně adaptací neméně slavného Kurosawova snímku Sedm samurajů.
Fuquova verze se nicméně příliš nepovedla, stejně jako se nepodařil jeho předposlední film Osvobození s Willem Smithem. V něm jako by se neuměl rozhodnout, zda chce točit stylizované černobílé historické drama, nebo akční řežbu. Fuqua vypulíroval každý obraz do maximální fotogeničnosti, ale tato vážná, až závažná pouť hrdiny otrokářským jižanským peklem, vyprávějící o temné minulosti amerického národa, neuměla ani vyvolat emoce, ani nabídnout vypovídající obraz doby.
V posledním Equalizerovi se tvůrce vrací do bezpečnější polohy. Byť i zde zbytečně zakopává o nepatřičné ambice. Příběh o chlapíkovi, co zachrání nebohé venkovany před zlotřilými mafiány, trochu připomíná Sedm statečných, italské prostředí zase Kmotra.
Jenže právě ty chvilky, kdy v publiku vzklíčí podezření, že si filmaři chtějí hrát na "velké kino", patří k nejúmornějším.
Fuqua neumí zužitkovat ospalé tempo dlouhé prostřední části filmu, kdy hrdina zapouští kořeny na slunném jihu a pozvolna zjišťuje, že nejspíš bude brzy zase muset sáhnout po stopkách a po zbrani.
V těchto okamžicích, kdy si režisér myslí, že buduje drama, ale všichni ví, že jde jen o protahované divadýlko před závěrečnou akční bouří, film drží při životě jen Denzel Washington. Ani jeho nehybný charismatický obličej s mnohoznačně povislým koutkem úst ale nezachrání vše. Naštěstí se nakonec začne spektakulárně tříštit barevné mozaikové sklo v honosné mafiánské vile, na což hledí okolní bělostné sochy s podobně kamennou tváří jako hrdina likvidující oponenty.
Equalizer 3 dost často váhá, zda chce divákům nakukat, že o něčem vypráví. Zápletka plná mimo jiné syrských teroristů a různých falešných stop, okořeněná až absurdní pointou, proč McCall vůbec zavítal do Itálie, je čistý nonsens.
Jakmile však dojde na lámání chleba, tedy spíše kostí, dovede Fuqua rozvířit svou vášeň pro přepálené brakové rozkoše natolik, že na jeho předchozí dramatické hrátky lze takřka zapomenout.
Film
Equalizer 3: Poslední kapitola
Režie: Antoine Fuqua
Falcon, česká premiéra 31. srpna.
