Tvůrci, k nimž coby producent patří i režisér mnoha Neesonových filmů Jaume Collet-Serra, pro změnu lákají na něco trochu jiného. Že tentokrát slavný herec nečelí nebezpečí coby bývalý špion nebo jiný "profík", ale jakožto obyčejný chlápek od rodiny.
O tu se nicméně jeho zaneprázdněný berlínský byznysmen na poli investic Matt Turner moc příkladně nestará. Uprostřed nervních telefonátů a scrollování po obrazovkách slíbí manželce, že pro jednou vezme děti do školy. A zrovna má smůlu na den, kdy se mu někdo rozhodl instalovat do auta bombu. Ta může být odpálena na dálku nebo pomocí tlakových senzorů, stačí se zvednout ze sedadla. A tak nezbývá než poslouchat tajemný modifikovaný hlas na telefonu, jak do sluchátka dává jasné pokyny.
Že zápletka něco připomíná? Kromě toho, že jde o další variaci na snímek Nebezpečná rychlost z roku 1994, se také jedná o třetí remake španělského filmu El desconocido z roku 2015, jenž se už dočkal německé i jihokorejské verze. Tolik k slibovanému posunu v rámci žánru. A že jde o novou polohu v Neesonově portfoliu?
Už když ve snímku 96 hodin poprvé bral roli v čistě akčním thrilleru o pomstě, přinesl do žánru právě své charisma obyčejného tatíka s psíma očima. Sice tehdy ztvárnil bývalého špiona, který se vrací do akce jen proto, že si albánští mafiáni coby další z řady těl v obchodu s bílým masem vybrali nesprávnou oběť, tedy jeho dceru, ale následující demolice francouzské metropole byla ve své přemrštěnosti uvěřitelná. I proto, že Neeson uměl přesvědčivě ztvárnit nikoli stroj na zabíjení, ale především muže poháněného strachem o své blízké.
Tentokrát by na první pohled vše mělo být naopak, avšak výsledek je stejný. Dokonce o poznání horší než Neesonův průměr. Hrdinu se tvůrcům podařilo polidštit výrazně méně, než slibuje premisa.
V Americe narozený, ale v Maďarsku začínající devětačtyřicetiletý režisér Nimród Antal už v debutu Revizoři z prostředí budapešťského metra ukázal, že umí točit snímky odehrávající se ve stísněném prostoru jediné lokace. Také v Jízdě smrti se mu zprvu daří nastolit uvnitř černého mercedesu výbušnou atmosféru, dokonce ještě dřív, než se z telefonu poprvé ozve hlas s děsivým oznámením. Stačí sledovat rozepře otce s dospívajícím synem a jeho mladší sestrou, aby bylo cítit, jak jsou nervy všech zúčastněných na pochodu.
A když musí Turner před dětmi maskovat, proč se ve vozidle náhle začal chovat ještě iracionálněji než dříve, pocit blížící se exploze dovede být skoro hmatatelný. Navzdory tomu, že je proti všem žánrovým pravidlům, aby se během prvních pár desítek minut filmu stalo něco fatálního.
Jenže původní napětí se vyčerpá a z protagonisty se stává stále ostřílenější účastník dopravního provozu. Takhle činil z obyčejného chlápka nečekaného akčního hrdinu už Alfred Hitchcock, který si však ve snímcích jako Na sever severozápadní linkou uměl rozverně hrát s nepravděpodobností situace, když hrdinům posílal do cesty práškovací letadla uprostřed pustiny a další laškovně zlomyslné nápady.
Jízda smrti je ale k smrti vážný thriller, v němž se obyčejný hrdina až příliš snadno promění v jednoho z nejzkušenějších řidičů nejen v Berlíně. A vzhledem k tomu, že má mít pod sedadlem bombu reagující na změnu tlaku, se jeho vozu stávají dosti podivuhodné kousky, přesto zůstává vcelku.
Sice asi nikdo z diváků po podobných žánrových filmech nepožaduje realističnost, jenže Jízda smrti se vzdává jakékoli nadsázky či rafinovanosti. Spoléhá na jediný trik, na pocit neustále přítomné hrozby. A jakmile si publikum uvědomí, že detonace jen tak nepřijde a navíc že vzruchů po cestě nebude zase tak mnoho, dostavuje se lehká otupělost.
Snímek navíc onoho hrdinu z lidu slibuje trochu klamně. Matt Turner se živí problematickým prodejem akcií, pohybuje se na hraně zákona tím nejméně sympatickým způsobem. A právě zbohatnutí pomocí machinací s penězi cizích lidí stojí v jádru zápletky.
Místo nabízejících se etických otázek na téma "padouch, nebo hrdina?" se však autoři spokojí s naznačováním, že Turner není ke svému okolí upřímný ohledně povahy vlastního podnikání. A pak už nastupují psí oči Liama Neesona, aby si naklonily diváka, který se však nemá čeho chytit. Nemá hrdinu, padoucha, ani rozporuplnou postavu. Jen řidiče. Tak pouze čeká, zda, kdy a jak vše vybuchne.
Po některých překombinovaných Neesonových snímcích tentokrát vzniklo jednoduché béčko. Až příliš jednoduché. A jakmile se opotřebuje jediný trik, na nějž spoléhá, mizí nejen napětí, ale také zájem o hrdinu, jenž neumí přesvědčit publikum, že se mu děje bezpráví a že by se s ním mělo bát, co přijde dál.
Pokud nechceme, aby filmy začala psát umělá inteligence, nedávejme jí důvody, proč by se do toho klidně rovnou mohla pustit. S vyhlídkou, že i při svých současných schopnostech může na tomto poli výrazně uspět.
Film
Jízda smrti
Režie: Nimród Antal
Bontonfilm, česká premiéra 24. srpna.
