O jeho pátečním úmrtí s odvoláním na Divadlo Na zábradlí nebo spolužáky informovaly server iDnes.cz a Blesk.cz.
Býval označován za inspirátora, vůdčího ducha a hybatele divadla 60. let minulého století. Jeho doménou byly řeč, jazyk a improvizace. Za podstatnější než jednotlivá díla považoval výzkum podstaty tvorby a jejích možností, případně objevování, zda a jak se lze učit tvůrčímu postoji. "Vždy ho bavilo hrát si, objevovat, ptát se a ponoukat," napsali o něm autoři publikace Šest z šedesátých.
K divadlu nepotřeboval kulisy, někdy dokonce ani text. "Jeho termín text-appeal, který měl původ v hravé proměně slova sex-appeal, se ujal a stejně rychle se rozšířila jeho podoba," uvedla o něm kritička Marie Reslová. Večery připravované s Jiřím Suchým a dalšími v pražské vinárně Reduta s přestávkami od roku 1958 inspirovaly vlnu populárních divadel malých forem.
Ivan Vyskočil byl též spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí, kde působil jako herec, dramatik, režisér a umělecký šéf. Autorsky se podílel na pěti původních premiérách. Po odchodu z této scény v roce 1963 se vrátil do Reduty, kde se stal uměleckým vedoucím Salonu Reduta a založil Nedivadlo. V něm hrál až deset rolí najednou.
Za normalizace upadl v nemilost, přišel zákaz publikování i spolupráce se zahraničím. Byl nucen opustit Redutu i Nedivadlo. S divadelními partnery Evou Olmerovou, Pavlem Boškem, Leošem Suchařípou a dalšími kočoval po malých scénách v celé republice. Vedle toho vyučoval v lidové škole umění.
U pedagogické činnosti zůstal i po pádu komunismu. Vyskočil nejprve vedl katedru činoherního herectví na DAMU, roku 1992 byl jmenován profesorem herectví a autorské tvorby, dva roky nato přijal samostatnou katedru autorské tvorby a pedagogiky. Tu vedl do roku 2003.
Pět let nato jeho život a tvorbu přiblížil dokumentární film Let Ivana Vyskočila. Ukazuje jej jako osobitého divadelníka a přibližuje i jeho pedagogické postupy, zejména takzvané dialogické jednání, které bylo na DAMU základem studia v oboru autorské herectví.
Ivan Vyskočil se narodil roku 1929 do rodiny knihařů. V gymnaziálních letech chodil na Voskovce a Wericha, sám se s Jiřím Suchým a kamarády pokoušel o improvizované divadlo, dadaistické kabarety nebo klaunerie v sálku pod kostelem na pražském Spořilově, kde vyrůstali. "Hráli jsme, jamovali na obrácené prádelní hrnce a já jsem už tehdy psal texty k písničkám. Třeba takzvané Pubertální blues," vyprávěl v rozhovoru pro časopis Svět a divadlo.
Právě tady byly kořeny pozdějších text-appealů a divadla malých forem, které ho proslavily v 60. letech. "Divadelní avantgardy v tom vědomě bylo málo. Daleko víc než už uznávaná umělecká a estetická inspirace tam byl táborák a studentské blbnutí, vývojově sexta, septima, oktáva," vypočítával Vyskočil.
V roce 1952 absolvoval DAMU, místo divadelního angažmá však začal studovat psychologii, sbírat zkušenosti a pracovat s mladistvými kriminálníky. Působil například jako externí vychovatel v nápravných a psychiatrických ústavech.
Někde tady, při poznávání lidské psýché, zřejmě vznikaly základy pro výuku takzvaného dialogického jednání, jehož základem je "zkušenost a zakoušení jednání, mluvení, hraní sám se sebou, s vnitřním partnerem, respektive partnery". Jako pedagog jej pak rozvíjel další desítky let.
Zkušenost s Vyskočilem coby pedagogem popsal herec Martin Finger. "Dokázal velice intenzivně a hlavně individuálně pracovat s lidskou duší, ať už hereckou, nebo dříve s duší potenciálních delikventů z pasťáku. To byla jeho velká devíza. Dokonale rozuměl mechanismu mozku a srdce, který produkuje sebevědomí. Kromě schopnosti improvizace, hry sama se sebou, kterou předával, jsem si cenil právě cesty k vlastnímu zdravému sebevědomí, což v naší branži představuje minimálně polovinu úspěchu," vzpomínal Finger.
Za svou práci byl Ivan Vyskočil mnohokrát oceněn. V roce 2010 získal zvláštní Cenu Thálie za mimořádný přínos divadlu, kromě toho převzal zlatou medaili Akademie múzických umění, Čestnou plaketou prezidenta republiky nebo Cenu ministerstva kultury.
Video: Kuchyně Ivana Vyskočila
