Režíruje Jiří Nekvasil, divákům se představí Tomáš Savka coby Jiří Suchý a hudební ředitel muzikálového souboru Jakub Žídek v roli Jiřího Šlitra.
Jonáš a tingl-tangl měl premiéru v roce 1962. Vznikl poté, co Semafor na konci sezony 1961/1962 opustily největší pěvecké hvězdy jako Waldemar Matuška nebo Eva Pilarová. Ke krizi přispělo, že soubor neměl stálou scénu a kočoval po Praze takřka stejně, jako to o století dříve dělali jeho šantánoví předchůdci.
Autorská dvojice Jiří Šlitr a Jiří Suchý tak nějak z nouze či trucu vytvořila komorní revui. V ní se zrodila Suchého nejznámější divadelní postava, skládající poctu zapomenutým zpěvákům vaudevillových divadel a kabaretů. Na jeviště se ale také v černé buřince, s červenými kšandami poprvé před mikrofon jako komik odvážil skladatel a klavírista Šlitr. "Dovolte, abychom se tímto představením vyznali z lásky ke kabaretům, music hallům a tingl-tanglům, ve kterých jsme v životě nebyli, ale jejichž atmosféru tušíme," zdůvodnili.
V inscenaci, která je pásmem písní a komických vyprávění, monologů, dialogů či anekdot, se Suchý a Šlitr etablovali jako klaunská dvojice. Přiblížili se též poetice Osvobozeného divadla. "Je jistě těžké vytvářet dnes jevištní dvojice tohoto druhu v národě, který měl Voskovce a Wericha. Bez přehánění však lze říci, že začátek tu je dobrý a předpoklady pro další vývoj nesporné," napsal v dobové recenzi deník Mladá fronta.
"Program má švih, vtip a poutavost, je moderní a žije v něm doba. Nejlepší z nových písniček zdvihají srdce i myšlenky, mají dějinný optimismus," uvedl kritik Sergej Machonin v Literárních novinách.
Inscenace zaznamenala mimořádný úspěch. Na pultech knihkupectví se prodávalo libreto Jonáše s dalšími semaforskými hrami v nákladu téměř 30 tisíc výtisků, singly s písněmi mizely z obchodů po tisících a hudební leitmotiv hry, skladba Vyvěste fangle, zněl denně z rozhlasu jako znělka pořadu Gramotingltangl.
Televize tehdy nenatočila obrazový záznam představení, nicméně Miloš Forman, který zkoušku Jonáše zachytil ve svém filmu Konkurs, začal připravovat filmovou verzi. Z té však nakonec sešlo, zřejmě kvůli nedostatku peněz.
Inscenace nakonec měla v Semaforu 250 repríz. Po derniéře na jaře 1967 lidé podepisovali petice za to, aby byla obnovena. Suchý se Šlitrem už byli Jonášem unaveni, nakonec ale pod tlakem veřejnosti v květnu 1969 uvedli volné pokračování nazvané Jonáš a dr. Matrace. Po pouhých 53 reprízách Šlitr tragicky zemřel.
Role Jonáše, kterou si Jiří Suchý napsal pro sebe, se teď v Ostravě ujal Tomáš Savka. Na písních Semaforu vyrostl, je to jeho srdeční záležitost. "Hrát Jonáše je zavazující a je to něco úplně jiného, než na co jsem byl doposud zvyklý," poznamenává. "Písně v této hře jsou vlastně víc vyprávění než zpívání. A ještě to komplikuje fakt, že ten geniálně napsaný text musím vzít za svůj, aby byl výsledek uvěřitelný. Jiří Suchý měl zkrátka výhodu, že si ho napsal, vycházel ze svých pocitů," dodává Savka.
Glosujícího klavíristu ztvární Jakub Žídek, dirigent a hudební ředitel muzikálového ostravského souboru. Dvojici doplňují kontrabas a bicí. "A znalec ví, že žádné představení v barvách Semaforu se neobejde bez přítomnosti krásných dam. V této nezbytné úloze budou alternovat Franziska Horák a Valentýna Wojtovičová. Hrajeme na scéně a v kostýmech Lucie Loosové," doplňuje režisér Jiří Nekvasil.
Po dvou prosincových termínech bude Jonáš a tingl-tangl v Ostravě znovu na programu 4., 8., 10. a 25. ledna. Součástí inscenace jsou i známé písně jako Honky tonky blues, Tulipán či Zlá neděle.
Jonáše a tingl-tangl už v 90. letech minulého století zařadilo do repertoáru královéhradecké Klicperovo divadlo nebo šumperské Severomoravské divadlo. Naposledy před pěti lety jej nastudoval spolek Kašpar v pražské Celetné.