Před pár lety byla v Liberci a Ostravě k vidění její Maja. Hra U Kočičí bažiny je dramatem "drátenice" Hester Swanové, s níž se setkáváme v okamžiku, kdy si její bývalý milenec a otec její dcery, o dost mladší Kartágo Killbride, bere za ženu mladičkou dceru bohatého farmáře.
Příběh Hester, která se nedokáže smířit s jeho odchodem, stejně jako se kdysi nedokázala smířit s odchodem své matky, je inspirován Euripidovou Médeiou, blízký je i atmosféře her Tennesseho Williamse.
K nastudování inscenace byl přizván mladý brněnský režisér Roman Groszmann, jenž se tak po roce vrací do města, kde spoluzakládal Divadlo Tramtarie. A vrací se se ctí. Především díky přesnému budování situací, pečlivé práci s herci i humoru, kterým odlehčuje příběh, v němž jinak moc příležitostí k oddechu není.
Role Hester Swanové patří k těm příležitostem, o jakých každá herečka po čtyřicítce sní. Naděžda Chroboková tuto příležitost nepromarnila, ale jejímu výkonu (stejně jako celé hře) neprospívá překlad Blanky Křivánkové. Text příliš zlyrizovala a někdy ho naprosto vytrhla z reálného života. Například když z úst sedmileté Hesteřiny dcery vyrůstající uprostřed bažiny zazní: "Kéž by se maminka už vrátila."
Úspěšně se představil i zbytek hereckého souboru; vyčnívají především výkony Martina Mňahončáka jako Kartágo Killbrida a jeho nastávajícího tchána Xaviera Cassidyho ztvárněného Miroslavem Hruškou.
Navíc se inscenátorům povedlo vyvrátit jednu z prastarých "divadelních pravd" - že děti na jeviště nepatří. Kateřina Ondrejková v roli sedmileté Josie Killbridové je nejen naprosto přirozená, ale stává se ostatním hercům skutečným partnerem.
V Olomouci nastudovali inscenaci, která nejenže dostojí náročným uměleckým měřítkům, ale svou neartistností a důrazem na příběh se může stát titulem, který bude dlouho plnit hlediště.
