Do ženských postav Kateřiny a Bianky ve Zkrocení zlé ženy režisér vloni po vzoru alžbětinského divadla obsadil dva herce. Z důmyslnějších důvodů, než že by se jen snažil napodobit anglický renesanční model. V závěru inscenace se ukázalo, že v dnešním emancipovaném světě mužům nezbývá, než si na "krocení" žen hrát. V rámci toho si však aktéři - obdobně jako alžbětinci - náležitě užívají sérii převleků umožňujících záměnu pohlaví a dnes i rodové identity. Citují přitom zpěváka Freddieho Mercuryho ze slavného klipu I Want To Break Free, v němž představuje svéráznou, lascivní hospodyňku v latexu.
Podobně teď Langův tým nakládá se Snem noci svatojánské, který měl na Palmovce premiéru minulý týden. V ději této sváteční hry se prolíná linka čtyř milenců, znesvářené dvojice královny víl Titanie a krále elfů Oberona se skupinou řemeslníků nacvičujících divadelní kus O Pyramovi a Thisbě, jejž si William Shakespeare stejně jako další motivy vypůjčil z Proměn starořímského básníka Publia Ovidia Nasa.
Většina jinak velmi spletitého příběhu se odehrává v athénském lese. Ten představuje pomyslný sváteční prostor i čas vyňatý z reality a jeho podstatou je "svět naruby", napsal přední český shakespearolog Martin Hilský, jehož překlady Michal Lang využívá.
Hilský zdůrazňuje Titaniin zásadní monolog z úvodu. Královna víl mluví o převrácených ročních dobách a líčí surreálný obraz konce světa popírající řád přírody, "onen řád, který tvořil samu podstatu renesančního náhledu na svět a vesmír", zdůrazňuje Hilský. Podle něj je podstatou Snu noci svatojánské pohyb právě od tohoto chaosu k řádu, od převráceného světa ke světu uspořádanému.
Tentýž monolog je určující i pro tvůrce inscenace na Palmovce, což jsou kromě režiséra Michala Langa dramaturgyně Iva Klestilová, výtvarník Miroslaw Kaczmarek, choreograf Maćko Prusak a autor hudby Sebastian Lang. Na základě tohoto proslovu dospěli k úvaze o současných dopadech klimatických změn a vůbec přírodě zničené civilizací. Jejich athénský les je proto plný odpadků, povalují se v něm pneumatiky a plastové lahve. Elfové a víly, kteří tu žijí, připomínají spíš sympatizanty Greenpeace, i když tak trochu i fanoušky sci-fi a fantasy. Jeden například obléká tričko Star Wars.
Díky kouzlům se však zdevastovaný les záhy mění. A tady přichází na řadu zásadní prvek: videomapping. Projekcí na tři plátna obepínající jeviště a tu a tam i na projekční folii spuštěnou před ním autoři vytvářejí magický prostor. Nejenže je plný barev a ornamentů, navíc popírá kauzalitu. Postavy se zde náhle objevují i mizí, zmenšují či zmnožují. Kromě fyzicky přítomných obyvatel nadpřirozeného světa se tu vyskytují různá monstra a příšery.
V libeňském podání má tedy les daleko k lyrickému snění a pohádce. Je to vpravdě psychedelický, až děsivý zážitek. Odkazuje mimo jiné k počítačovým hrám a současné tendenci stále častěji unikat do virtuální reality.
Postava Puka je v takovém světě pochopitelně někým zcela jiným než žertovným skřetem, shakespearovským šaškem čili vtipálkem Robinem ve službách krále elfů Oberona. Strůjce veškerého chaosu a záměn se nápadně podobá zvrácenému komiksovému padouchovi Jokerovi. V rudém, dobře padnoucím obleku připomíná, jak klauna ve filmu z roku 2019 ztvárnil Joaquin Phoenix. To, nakolik osciluje mezi realitou a šílenstvím, potvrzuje dialog, jejž Puk vede se svým alter egem iluzivně promítaným na plátno.
Zcela současně působí parta řemeslníků, vlastně skladníků reprezentujících výdobytky konzumu. Na jeviště přivezou nákupní košíky plné nadrozměrné cukrové vaty, aby tak podtrhli ironii sladkých mileneckých řečí o lásce. Následně citují slogany ze slevových akcí a reklam.
Když mají přehrát hru, kterou zkoušeli, oblečou historické divadelní kostýmy s velkými transparenty s nasprejovanými hesly jako Zeď, Lev či Lucerna - jako by citovali inscenační praxi takzvaných veřejných arén ze Shakespearových časů, kdy se kvůli nedostatku místa pro dekorace často používaly cedule naznačující dějiště či konkrétní rekvizitu. Zároveň tato parta může připomenout nynější odboráře z demonstrací.
Kromě konotací s alžbětinskou divadelní historií se tu po vzoru Shakespeara, jenž často čerpal ze starověku, odkazuje k antické mytologii. Ve hře se Titanie pod vlivem kouzla zamiluje do postavy Klubka, kterého následně Oberon promění v osla, aby se královně víl pomstil. Na Palmovce připomíná Klubko bájného kentaura, napůl zvíře, napůl člověka.
Mezi lesní havětí se zase v jednu chvíli objeví Baubo, postava staré ženy z rané řecké mytologie známá jako bohyně veselí a zobrazovaná coby sexuálně osvobozená bytost.
Milenci v sobě kloubí estetickou pestrost, která je příznačná pro postmodernou silně ovlivněné výtvarné vidění autora scény a kostýmů Kaczmarka. Oba páry jsou současníci, daleko víc ale symbolizují milenecký čtyřúhelník napříč epochami. Helena hraná Barborou Kubátovou kombinující bílý tyl s černým křivákem a hučkou vypadá jako rocková hvězda, zvláště po excelentním provedení pěveckého songu. Hermie v podání Pavly Gajdošíkové naopak evokuje vyzývavou kočičku - pod průsvitnými šaty má pouze prádlo.
Demetrius, jehož ztvárnil Jakub Albrecht, kvůli vytahanému svetru připomíná hipstera, Lysandr Jaroslava Blažka zase díky okruží a barevnosti úboru zhrzeného milovníka Pierota z lidové komedie dell’arte.
S tímto typem italského renesančního divadla pojí nový Sen noci svatojánské, stejně jako s alžbětinskými časy, i herecký projev. Má daleko k běžné činohře, je značně fyzický. Charakter postavy kromě slov často vyjadřuje i jevištní akce, ať už je to souboj Heleny a Hermie ve vodě, v návalu vášně se podlamující nohy na vysokých podpatcích Titanie Venduly Fialové, nebo úvodní milostné hrátky coby bitka s plastovými lahvemi. Tu svádí Theseus hraný Františkem Mitášem s Hipollytou Rosalie Malinské.
Všichni vynikají přesností scénického jednání, a především jevištní mluvou, i když většinu textu tvoří rýmovaný verš.
Sen noci svatojánské na Palmovce je šťastným spojením aktuálního čtení více než čtyři stovky let staré hry s principy alžbětinského divadla. Závisí na každém, kolik vrstev a odkazů dokáže dešifrovat, anebo jestli se nechá strhnout čirou divadelností.
Divadlo
William Shakespeare: Sen noci svatojánské
Režie: Michal Lang
Divadlo pod Palmovou, Praha, premiéra 21. dubna, nejbližší reprízy 4. a 16. května a znovu 5. a 21. června.
