Strhující vyprávění o životě bratrů Antonína, Matěje, Vojtěcha a Jindřicha Kopeckých otvírá „tanec“ oživlých marionet Smrtky, Kašpárka a Čerta v nadživotní velikosti. Divadelní magie i grotesknost předznamenávají jejich osud, počínaje raným dětstvím, kdy chlapci osiřeli, až do doby, kdy dospěli na frontě a v československých legiích. Je to historie dojemná, drastická a také komická jako každá pořádná pimprlová komedie. Tahle se odehrává na pozadí kulis městské periferie s železnicí, válečné vřavy a alpských horských štítů.
To hořké z dobrého konce si odbudeme hned na začátku. Zapomnění.
Matěj Kopecký o Vánocích, deset let po návratu z války, nemá za co koupit dárky dětem. Na nádraží v Chocni hledá drobné na jízdenku a s nadějí na slevu připomíná nevlídné pokladní svoje válečné zásluhy o československý stát. Marně. Obrací se tedy k dětskému publiku: „Slyšels někdy o československých legiích?“ Neslyšeli, a tak komediant začne vyprávět.
Režisér Jan Jirků už předešlými úspěšnými inscenacemi Lipany nebo Zá-to-pek v Divadle Minor připomínal osobnosti a klíčové okamžiky českých dějin. Ani v případě Bratří naděje nezastírá, že jejich součástí je trocha vzdělávání. Na historii a často paradoxní lidské osudy v ní ovšem poukazuje tak hravě, zábavně a nápaditě, že už je publikum hned tak z paměti nevymaže.
Kulisy s rodokmenem
Autorem námětu Bratrů naděje a jejich imaginativní výpravy je scénograf Jakub Kopecký, skutečný prapravnuk legionáře Matěje. I historka s pokladní na choceňském nádraží je podle něj pravdivá. Díky ní získal prapraděda Matěj štaci v kasárnách ve Vysokém Mýtě, kde hrál divadlo vojákům, co nemohli na svátky domů, a tak vydělal na Vánoce pro rodinu.
Kopeckého výpravě dominují nádraží s rozsvícenými okny, vlak, koleje a viadukt přes celé jeviště, poetická industriální silueta na pozadí hvězdné oblohy. Vlaky jezdí a funí páru. Po kolejích míří vojáci na frontu, přijíždějí po nich ale také stromy s oběšenci nebo návrší se třemi kříži. Zadní projekce přibližuje monumentalitu hor i bestialitu konfliktu.
Dětství bratrů se odehrává jako drastické skeče s ploškovými loutkami za rozsvíceným oknem maringotky. Otcovo nemocné srdce, rudé a zvětšené, v černobílém výjevu tepe. A pak praskne. Matka vyrábí papírové růže pro obživu svou a čtyř synů, kteří je prodávají. Sama se při umírání v jednu takovou promění.
Ve válce se lidé stávají marionetami v rukou Smrtky jako cynického loutkáře. Svět se smrskne do bílého nafukovacího balonu, se kterým si všichni pohrávají. „Lidičky! Lidičky! Svět je tak maličký! Vejde se do jedné kuličky!“ volá Kašpárek. A k tomu všemu po stranách jeviště hraje kapela.
Vostavák, mulák a plicovačka
Středem příběhu sourozenců Kopeckých je nejen statečnost či bratrská soudržnost, ale také ryzí komediantství a řemeslo, kterému se po smrti rodičů učí u svých strýců. Kromě umění vodit loutky a najít hlas, jenž jim vdechne život, k němu patří bizarní pověry nebo profesní slang. Maringotce kočovných loutkářů se říká vostavák, dětem se hrozí příchodem muláka a ohňový efekt při příchodu čerta se vyvolává plicovačkou.
Obří marionety Smrti, Kašpárka a Čerta prostupují jednotlivými epizodami, těmi dryáčnickými, poetickými i dojemnými. Režisér Jirků si při vyprávění pomáhá osvědčenými figurami či postupy klasických loutkářských her a ony pořád výborně fungují.
Ve válečných scénách se střídají strach, vtip i dojetí. Hrou s improvizovanými maňásky bratři dodávají odvahu spolubojovníkům nebo je baví, přijde i moment, kdy jim loutky doslova zachrání život. Historky plné až osudových náhod se u Kopeckých nepochybně tradovaly po generace. Mají nejen vybroušenou podobu, ale také sílu legendy.
Základem každé pořádné loutkové komedie je příběh, který publikum baví a v němž, pokud možno, dobro a láska nad zlem vítězí. Životy bratrů Kopeckých jsou v tomto smyslu látkou ideální.
Jak šel čas s Buchtami a loutkami
Shodou okolností pár dní po prvním uvedení Bratrů naděje oslavily premiérou hry Jak jsme vznikli aneb Hodný a zlý prezident své třicetiny Buchty a loutky. V současnosti asi nejznámější český nezávislý loutkářský soubor pravidelně hraje ve sklepní scéně pražského Švandova divadla nebo po štacích v mateřských školkách a zájezdech všeho druhu.
Marek Bečka, Vít Brukner, Zuzana Bruknerová a Radek Beran alias Buchty a loutky za sebou nemají osm generací komediantů jako Kopečtí, ale loutkovou katedru DAMU a více než šest desítek inscenací. Také za diváky doma i po světě nejezdí s vostavákem, ale otlučenou bílou dodávkou. Nicméně k tradici kočujících loutkářů se hlásí, a hlavně ji svérázně rozvíjejí.
V repertoáru Buchet a loutek najdeme klasické pohádky jako tu o neposlušných kůzlátkách nebo třech prasátkách. Známé jsou jejich variace na profláklé filmy, třeba Rocky IX nebo Psycho Reloaded. Nechybí tradiční loutkárny, jako je Posvícení v Hudlicích, mimochodem rovněž citované v Bratrech naděje, Don Šajn nebo O Doktoru Johannesi Faustovi, ale ani hra Václava Havla Horský hotel.
Staří loutkáři známé texty podle potřeby přizpůsobovali místu a publiku, pro které právě hráli. Buchty a loutky jdou dál, aktualizují nejen slova, ale též hrdiny. Pracují s odloženými hračkami, nejrůznějšími předměty, kombinují loutky různých stylů i velikostí nebo jen jejich části. Publikum baví bizarními odkazy a asociacemi.
Inscenace Jak jsme vznikli připomíná „dějiny“ Buchet a loutek ve 13 kapitolách. Jejich hybateli jsou originálně interpretované postavy polistopadových prezidentů. Václav Havel vystoupí v královském hermelínu a svůj projev „Naše země nevzkvétá“ ukončí vyjádřením naděje v mladé loutkáře právě zakládající divadlo. Což je dostatečným důvodem pro Václava Klause a Miloše Zemana, kteří v představení srostli v dvouhlavého čertovodníka, aby usilovali o jejich rafinovanou likvidaci.
Přirozeně marně. Komedianti přežijí všechny nástrahy dvojjediných prezidentů. V předposlední kapitole na Buchty a loutky babičky, které je znají ze školky, přivádějí své vnuky a v té poslední soubor hraje dokonce ještě v roce 3018.
Vypadá to, že o budoucnost loutkové tradice v Čechách se tak opravdu bát nemusíme.
Divadlo
Bratři naděje
Scénář a režie: Jan Jirků
Divadlo Minor, Praha, premiéra 22. září, nejbližší repríza 24. října.
Jak jsme vznikli aneb Hodný a zlý prezident
Režie: Buchty a loutky
Švandovo divadlo, Praha, premiéra 2. října, nejbližší repríza 10. prosince.
