reklama
 
 

Ať žije alternativa. Festival Next Wave nalil krev do žil divadelního mainstreamu

2. 10. 2018 9:45
Festival umělecké alternativy …příští vlna/next wave… letos nabídl vystoupení Petra Nikla, které působilo radostnou extázi z hravosti, či projekt Aleše Čermáka v Divadle Komedie navozující meditativní náladu.

Pro přehlídku umělecké alternativy je vymezení divadelními žánry, výtvarným uměním či hudbou příliš úzké. Průsečíkem tři desítek projektů, performancí a koncertních vystoupení, které publiku během druhé poloviny září nabídl festival …příští vlna/next wave…, tak bylo téma letošního ročníku: obraz. Jeho součástí se staly odlesky vltavské hladiny, renovované mramorové schodiště Divadla Komedie, hlas putující tmou nebo švábi vykreslující čáry osudu.

Přehlídka bude mezi 12. a 14. říjnem pokračovat v Brně, kde budou k vidění i některé projekty uvedené v metropoli.

Neobyčejnou pestrost současných produkcí, které v různém poměru mixují divadelní, výtvarné či hudební ingredience, a také míst a prostorů, kde se odehrávají, festival ukazuje už pětadvacet let.

Každoročně také takzvanými Poctami oceňuje nejvýraznější produkce i osobnosti roku. Vytváří tak cenné kontinuální povědomí o zdánlivě okrajovém proudění, které ovšem nalévá krev do žil divadelnímu mainstreamu.

V hlavní roli mramor

Magickou Poctu - masku v podobě vypouklého zrcadlového kruhu, každou s jinými výřezy ve tvaru očí a úst - pro festival vytvořil výtvarník Petr Nikl. Letos ceny předávali tanečníci z projektu SOMA choreografa Martina Talagy. Překvapivým způsobem při tom ovládli mramorové schodiště a foyer pražského Divadla Komedie.

Mladá i starší, obtloustlá i éterická těla se nejdříve schoulená na kameni probouzela k životu jako prvoci a objevovala pohyb, připomínajíce děti, které se učí chodit. Potom se seznamovala s prostorem a také s jinými těly. Stále sebevědomější lidské bytosti se začaly stavět na odiv a sebezalíbeně zaujímat sošné pózy, aby nakonec objevily jeviště a natěsnaly se na ně. Těžko si představit předávání cen, které by vyvolalo esteticky libější pocity.

Místo předávacích řečí stačilo pár gest tanečníků a pomyslné přehlídkové molo, na němž si například Poctu v kategorii Osobnost roku převzal Krutý krtek. Toto "společensky užitečné divadlo" na festivalu uvedlo hned tři projekty. Na Odsunuté vyjeli diváci do Liberce, aby absolvovali divadelní procházku po místech, která jsou spojená s odsunem Němců, a poznali příběhy, "na které Češi nejsou pyšní".

V pražských ulicích bylo možné prožít "divadelně dobrodružnou bojovku" nazvanou Expedice a při ní na vlastní kůži poznat fenomén samizdatu. A pro děti měl Krutý krtek trochu drsné, ale múzické Romské pohádky.

Švábi a vesmír

Mramorové foyer si pro svou výtvarně-divadelní performanci Vlnění vyhlédl i Petr Nikl. Účinkovali v ní jeho pověstní švábi - miniaturní hmyz pohybující se díky vibračním stroječkům - a také mechanické myši nebo nevyzpytatelně se pohybující koule. Nikl je už několik let všechny nechává běhat po papíře.

Tentokrát po něm oživlé předměty neroznášely barevné pigmenty, ale černou tuš, a svým náhodným pohybem a výtvarníkovými intervencemi vytvářely cosi jako obraz pohybu vesmírných těles na způsob čínské tušové kresby.

Petr Nikl při tom tančil, hrál i zpíval a převlékal se, třeba do podoby zeleného hmyzu. Většinu času se ale bosý "vznášel" mezi svými mechanickými kresliči v růžových šatičkách a červené rádiovce. Hrající si dítě jako demiurg, tvůrce všehomíra, získalo malou spontánní parťačku v publiku, která mu vášnivě pomáhala.

Předností "příští vlny" je, že se tu projekty dostávají do nečekaných souvislostí. Po Niklově Vlnění nabídla text francouzského filozofa Françoise Laruella On the Black Universe ve stejnojmenném divadelním konceptu Aleše Čermáka. V této poctě temnotě zazní, že "podstata barev není barevná: je to černý vesmír". Na židlích náhodně rozestavených po jevišti Divadla Komedie publikum poslouchá filozofický text v naprosté tmě prostřednictvím tří v prostoru putujících hlasů hovořících třemi jazyky - francouzsky, anglicky a česky.

Po Niklově radostné extázi hravosti to byl zážitek takřka meditační.

Hladina pocitů

Pár dní předtím bylo možné prožít něco podobného, ale skrze úplně odlišné vjemy na palubě (A)void Floating Gallery, lodi kotvící na pražské náplavce. V rezavém trupu starého kolesového parníku se usídlil Kračun, dle ocenění "nextky" Projekt roku.

Kračun je jméno pro slovanský svátek zimního slunovratu. Autory vizuálně-zvukové instalace, v níž se přírodní cykly prolínají s obrazy městské periferie, jsou režisérka Apolena Vanišová a herec, performer a audiovizuální umělec Petr Krušelnický.

Jevištní objekt připomíná soustavu akvárií a skříněk, v nichž na první pohled rozeznáváme zelené rostliny, suché větve, kyvadla zároveň fungující jako zvětšující lupy a soustavu hadic přepouštějících vodu. Při bližším ohledání zjistíme, že chaoticky se pohybující živočichové, kteří připomínají Niklovy šváby, jsou živá sarančata. Obdivujeme miniaturní ploškové loutky upevněné na suché větvi, jejichž otáčející se stíny vytvářejí fascinující obraz víru života. Vše horizontálně přetíná odvíjející se filmový pás.

V průběhu produkce máme intenzivní pocit, že se díváme na orloj, odměřující koloběh času, v jehož akvarijních krajinách se mechanické zkřížilo s organickým, strojový řád s chaosem nevypočitatelnosti. Díky intenzivním zvukovým plochám, které rozechvívají trup lodi, až fyzicky prožíváme střídání ročních období. Ale je tu také zážitek z geometrie prosvětlených či temných obdélníků.

Po celou dobu se na stropě kajuty vlní vodní hladina. Škvírou v zatemněném okně ji tam promítá slunce přímo z hladiny Vltavy.

"Nextka" porodní bábou

V rámci přehlídky bylo uvedeno také několik premiérových projektů. Kromě On the Black Universe mohli diváci poprvé vidět text Elfriedy Jelinekové Vztek v interpretaci divadelního spolku Kolonie, malířskou performanci Tomáše Bambuška Smaragdový kohout v bývalé papírně ve Vraném nad Vltavou nebo audiovizuální pouť postapokalyptickou krajinou Terezy Bartůňkové a Jana Čtvrtníka Tamura v Divadle Alfred ve dvoře.

Očekávanou premiérou bylo i uvedení hry Ondřeje Škrabala Zjevení pudla v autorské režii. Text dostal cenu slovenského rozhlasu na letošním ročníku festivalu Nová Dráma. Jde o monolog herce, pochybujícího o své herecké budoucnosti po nepodařeném představení Fausta. Příčinu svého selhání protagonista nachází v záměně bílého pudla, v jehož podobě se zjevuje Mefisto, za pudla černého.

Škrabal hru napsal pro Martina Pechláta, kterého také do inscenace obsadil. Je tu spousta okolností, jež produkci dávají pikantní rozměr, například že Pechlát skutečně hraje Fausta na scéně Stavovského divadla nebo to, že se teď po šesti letech vrátil do své šatny v Divadle Komedie, kde se představení konalo.

Pechlát je herecky suverénní, i na dosah ruky uvěřitelný. Proč se v šatně povalují tři loutky v jeho podobě, se ale nedozvíme. Text tak nějak vyšumí. Zručné textové tirády á la Thomas Bernhard jsou nabaleny na anekdotické jádro, kterému ale chybí do herecké duše se zatínající spár typický pro texty rakouského dramatika.

O působivou tečku za pražskou částí festivalu se postaral Petr Krusha svou instalací i performancí v divadle Komedie. Festival završil koncert legendárních DekadentFabrik. Foto: Kamil Košun

Zveřejnil(a) Festival příští vlna/next wave dne NaN. undefined NaN

autor: Marie Reslová | 2. 10. 2018 9:45

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama