Recenze: Hra hvězdného německého dramatika v Dlouhé přináší násilí, lásku a smrt

Saša Hrbotický Saša Hrbotický
21. 9. 2018 9:03
Divadlo v Dlouhé uvádí hru současného hvězdného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga. V příběhu o nahodilém setkání čtyři postavy nehrají dramatické situace, jen je popisují slovy. Přesto mají silný emocionální účinek.
Na snímku z inscenace Čtyři světové strany jsou Anna Kameníková a Pavel Neškudla.
Na snímku z inscenace Čtyři světové strany jsou Anna Kameníková a Pavel Neškudla. | Foto: Michael Tomeš

Čtyři lidé na okraji evropského velkoměsta. Nahodilé protnutí jejich životních cest na posmutnělou i tajemnou existenciální výpověď povýšil Roland Schimmelpfennig, respektovaná hvězda německé dramatiky. Ve studiovém prostoru kavárny Divadla v Dlouhé a v režii Kashy Jandáčkové se přísně strukturovanému textu dostává takřka multižánrového zpracování. Vedle hereckých výkonů v něm mají důležitou roli letmé videodotáčky, práce se světly a zvuková stopa.

Není divu, že Schimmelpfennigovy originální hry se čas od času objevují i na českých jevištích. V současné dramatice nenajdeme mnoho podobných tvůrců, schopných tak přesně zachytit tep doby, a nesklouznout přitom k časově podmíněné aktuálnosti.

Čtyři světové strany měly světovou premiéru už roku 2011 v koprodukci berlínského Deutsches Theater a Salcburského festivalu. V Divadle v Dlouhé jde nyní o druhé české nastudování ve znamenitém překladu Petra Štědroně.

Každý ze čtveřice hrdinů přichází z jiné světové strany a kdesi na periferii blíže neurčeného města prožívá velký zápas o naplnění existence.

Madame Oiseau, žena z dalekého východu, si vydělává jako věštkyně, která umí předpovídat budoucnost všem kromě sebe. Mladý muž připutoval z jihu a živí se prodejem nafukovacích balónků, z nichž na přání modeluje zvířátka pro děti i dospělé.

Starší obhroublý chlápek ze severu, bývalý řidič kamionu, při osudové nehodě neztratí pouze náklad čtyř set papírových krabic, ale také veškeré zábrany a chuť být nadále zapojen do koloběhu světa, kde "každý něco prodává". Stává se z něj impulsivní násilník a vrah. A ze západu pak vítr přivál servírku s loknami připomínajícími hadí vlasy bájné Medúzy. Právě ona se stane bezděčným spouštěčem konfliktu, který ústí do náhodné tragédie.

Minulost i přítomnost kvarteta postav autor neservíruje chronologicky. Požadavek jednoty času a místa odkládá do pomyslného muzea divadelních archiválií. Je ponecháno na divákovi, aby si celek seskládal z útržků výpovědí, ze slov a vět, jež se opakují jako refrén záhadné písně.

Namísto tradiční formy dialogu Schimmelpfennig takřka důsledně vypráví ve třetí osobě. Herci sice fyzicky ztělesňují čtyři hrdiny, ale promluvy si předávají, takže nehovoří jen o sobě, ale také o ostatních. Ačkoliv dramatické situace nehrají, nýbrž popisují slovy, mají silný emocionální dopad.

Nečekanými odkazy na mýtus o starořeckém hrdinovi Perseovi i psychologickými projekcemi vztahu k modelovaným zvířátkům autor povyšuje všední, skoro banální příběh o souboji dvou soků v lásce na nadčasové podobenství o věčných otázkách života, násilí, lásky a smrti, to vše v kulisách moderní civilizace.

Navzdory svému mládí projevuje režisérka Kasha Jandáčková jistotu v práci s prostorem, aranžování situací, v udržování rytmu představení. Důvtipně si poradila se zdaleka ne ideálním foyer před divadelní kavárnou.

Diváky rozsazuje po obvodu všech stěn a herce umísťuje do středu. Citlivě pracuje s předtočenými filmovými sekvencemi, jejich ilustrativní a atmosférotvornou funkci vyvažuje, takže se stávají jakýmisi rychlými sondami do duší postav. A třebaže v úvodu je statické, postupně představení nabírá na dynamice, tempu a intenzitě.

Náročný text si ovšem ze všeho nejvíc žádá německy bezchybné, promyšlené a soustředěné herectví, oproštěné od manýr klasického psychologizování i berliček příležitostné improvizace. Vedle dokonalé práce se slovem musí herec vážit každý pohyb a gesto, udržovat nadhled a zároveň přesvědčit o vnitřním zaujetí.

Roland Schimmelpfennig: Čtyři světové strany

Režie: Kasha Jandáčková
Divadlo v Dlouhé, Praha, premiéra 15. září, nejbližší reprízy 23. září a dále 5. a 27. října.

Tomuto požadavku na premiéře nejlépe dostáli Pavel Neškudla v roli prodavače balónků a Marie Poulová jako věštkyně, oba precizní, schopní bleskových proměn. Hostující Anna Kameníková coby fatální žena s hlavou Medúzy projevuje nadání pro moderní pojetí divadla, ale občas se uchyluje k příliš vnějškovému projevu.

Dlouholetý člen Divadla v Dlouhé Martin Veliký v postavě brutálního staršího muže odvádí spolehlivý výkon, přesto se ukazuje, že jeho doménou jednou provždy zůstanou postavy komediálního střihu, syceného hravou muzikálností.

Čtyři světové strany jsou v Dlouhé myšlenkově přínosným, zvládnutým pokusem, jak zinscenovat Schimmelpfennigův pozoruhodný text, jehož síla a originální půvab hned tak nezevšední. Je dobře, že oblíbená pražská scéna vedle své hlavní dramaturgické linie věnuje prostor také progresivním projektům.

 

Právě se děje

Další zprávy