Nová inscenace tragédie o pěti dějstvích nazvané Krále Otakara štěstí a konec, kterou Franz Grillparzer napsal roku 1825 a déle než rok se o ni přetahoval s cenzurou, je první letošní premiérou Volkstheateru. Původně měla být uvedena již loni, kvůli nemoci byla ale odložena. Jen v lednu jsou na programu Volkstheateru čtyři reprízy.
Dušan David Pařízek, který je v Česku znám především jako někdejší ředitel pražského Divadla Komedie a režisér děl německých i rakouských autorů, si do titulní role krále Přemysla Otakara II. vybral českého herce Karla Dobrého. V rozhovoru s agenturou APA jej označuje za "muže velké hloubky".
Rudolfa Habsburského, hlavního soupeře českého krále, pak ztvární Švýcar Lukas Holzhausen. Kostýmy vytvořila česká výtvarnice Kamila Polívková.
Grillparzerova tragédie o českém králi, který padl v srpnu 1278 v bitvě na Moravském poli, se brzy dostane také k českým čtenářům. Letos v červnu ji v novém překladu Radka Malého vydají Městská divadla pražská.
V Rakousku jde ale o hru dávno známou, podle agentury APA je dokonce považována za tamní národní dílo. Například v roce 1955 byla prvním titulem uvedeným ve vídeňském divadle Burgtheater po opravách, které si vyžádaly válečné škody. Burgtheater tutéž hru opět uvedl před 13 lety v režii Martina Kušeje na Salcburském festivalu.
Dramatik Franz Grillparzer, který žil v letech 1791 až 1872, se ve své tvorbě několikrát inspiroval českými dějinami a bájeslovím. Napsal mimo jiné drama o kněžně Libuši.
Podle režiséra Pařízka je Grillparzerova tragédie o králi Přemyslu Otakarovi II., která Čechy nezpodobňuje v příznivém světle, aktuální také dnes, neboť se v ní objevuje i téma poslušnosti k autoritě a hledání vůdce, který všem ukáže správnou cestu.
"Pokud se tou hrou zabýváte podrobně, lze silně cítit, jak xenofobně autor myslel, argumentoval a psal. Mluví z toho touha Rakušanů po dobrém panovníkovi nadaném od Boha a po německé říši, která německou kulturu přivede k rozkvětu," říká Pařízek. "To je v současné vládní konstelaci, kdy se ÖVP snaží FPÖ trumfovat v nacionalismu, samozřejmě veskrze lákavé téma," dodal český divadelní režisér s odkazem na rakouskou vládu lidovců a protiimigračních svobodných.
Grillparzer si hrou o Přemyslu Otakarovi II. svého času znepřátelil české studenty ve Vídni i české divadelní soubory, ty pak přestaly zařazovat do repertoáru i další jeho kusy. Od Čechů dostával dokonce výhružné dopisy. Autor drama psal jako oslavu habsburského rodu, proto je rakouská strana líčena příznivě a ta česká negativně.
"Sotva jsem mohl přejít ulici, aniž by mě někdo neurazil," vzpomínal Grillparzer později ve svém deníku na dobu, kdy raději "vyhledával nejméně navštěvované hospody a mimo hlavní dobu k jídlu, jen abych těm věčným řečem unikl".
Král Otakar Přemysl II. ze hry vychází jako ziskuchtivý a poživačný tyran, proti němuž stojí skromný, šetrný a pro blaho Rakouska pracující římský král Rudolf I. Habsburský.
O Grillparzerově hře se ve svých loňských Obrazech z kulturních dějin střední Evropy zmiňuje literární historik a kritik Martin C. Putna, když píše o tom, že Přemyslovci jsou v rakouské kulturní paměti zpětně hodnoceni jako svévolníci, kteří chtěli, co jim nepatřilo, a proto byli ztrestáni.
Na ilustraci tohoto tvrzení Putna připomíná pasáž z knihy Claudia Magrise nazvané Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře, která zmiňuje právě Grillparzerovu hru. "Klíčovým momentem dramatu je rozhovor mezi Rudolfem a Otakarem ve třetím dějství. Otakar se svému rivalovi podrobuje, krátce nato se však vzbouří. Slova legitimního panovníka určená ambicióznímu titánovi jsou syntézou habsburské koncepce moci. Především je to odsouzení nezřízené vůle a touhy mít víc, než je člověku dáno: ta přivodila Otakarovi porážku," napsal Magris.
Dušan Pařízek loni v Rakousku převzal prestižní divadelní Nestroyovu cenu za režii inscenace hry Před východem slunce německého dramatika Gerharta Hauptmanna. Už roku 2015 dostal Nestroyovu cenu za německojazyčnou inscenaci roku.
