Byla komunistka. Její deníky ale vyjadřují pocit člověka, který s režimem nesouzněl

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
16. 2. 2022 17:06
Když bylo písničkáři Janu Burianovi 60 let, vydal obsáhlou knihu o svém otci, avantgardním divadelníkovi Emilu Františkovi Burianovi. Letos na jaře oslaví sedmdesátku a znovu nebude bilancovat sám. Uspořádal deníky své matky, dramatičky a herečky Zuzany Kočové, která žila v letech 1922 až 1988.
Do zápisků dramatičky a herečky Zuzany Kočové (na snímku) se doba přímo vtírá.
Do zápisků dramatičky a herečky Zuzany Kočové (na snímku) se doba přímo vtírá. | Foto: archiv Jana Buriana

V publikaci nakladatelství Galén doprovází Burian její zápisky vysvětlivkami, dobovými texty a komentáři svými i jiných pamětníků. Kniha nazvaná Protančit život aneb Vždycky se dá něco dělat představuje vášnivou, talentovanou ženu s pronikavýma očima a rty tenkými jak jizva.

Několikrát překročila svůj stín: například když ji po předčasné smrti E. F. Buriana kolegové vyštípali z divadla, založila jiné, nazvané studio Maringotka. Ukázala, že není jen vdovou slavného divadelníka, ale také dobrou žačkou: začala režírovat Burianovy hry a psát vlastní.

Poté co na začátku normalizace přišla o Maringotku, vzala zavděk nezáživným místem úřednice a vedle toho začala jako laický terapeut jezdit do pankrácké věznice. Před důchodem působila jako dramaturgyně Českého rozhlasu a psala. Naposledy jí vyšly dva cestopisy z túry, kterou jako seniorka s pár korunami v kapse sama podnikla na Island a do Anglie, Walesu, Skotska či Francie.

Deníky Zuzany Kočové jsou emotivní, introspektivní. Autorka záměrně nereflektuje dobu, ta se do nich sama otiskuje, ba přímo vtírá. Nepříjemná atmosféra věčného schůzování, kádrování, donášení, chronického nedostatku a front. Kočové zápisky jsou plné nejistoty, bojovnost se střídá se strachem, jestli bude i zítra smět dělat to, co považuje za své poslání, za svůj život.

Dělat něco pro lidi

Čtenář by čekal výrazně jiné svědectví, než jaké poskytl třeba výbor z deníků básníka Jana Zábrany či jiných režimem perzekvovaných umělců. Kočová byla komunistka, odhodlaná dřít, "dělat něco pro lidi". Její deníky se ale překvapivě podobají pocitům těch, kdo s režimem nesouzněli. Je znechucená, frustrovaná, často žije v obavách - a události srpna 1968 jsou pro ni šokem, ze kterého se těžko sbírá.

Zuzana Kočová, původním jménem Liběna, postupně napsala 120 deníků. Část z nich zpracovala ve své první knize Pět sešitů ze začátku, vydané roku 1975. Věnovala se komplikovanému dětství a začátkům v Burianově avantgardním divadle D34.

Zuzana Kočová.
Zuzana Kočová. | Foto: archiv Jana Buriana

Novinka navazuje tam, kde Kočová skončila, tedy roku 1945, v době Burianova návratu z koncentračního tábora a v čase jejího hereckého rozkvětu.

Uhrančivě píše o své velké roli, kterou od Buriana dostala záměrně proti svému hereckému typu: postavě Roxany v Cyranovi z Bergeracu, jehož režisér přebásnil na "nejhudebnější a nejkřehčí lyriku".

Zkoušení se prolnulo s vášní začínajícího vztahu s Burianem. "Tak strašně mě začaly bolet jeho pohledy a tak zoufale jsem si je přála. Cítila jsem tu úžasnou slast přetváření jeho rukama, jako by byl už tenkrát mým milencem," píše Kočová.

Roxana, kterou obdařila hlubokým hlasem a psychologickým herectvím, se nejprve nezamlouvala Otomaru Krejčovi, představiteli Cyrana. Podle něj by hrdinka měla být "esencí ženství" a takové viděl spíš v jiných herečkách. V průběhu zkoušek si jej přece podmanila. "Slyším, že Roxana mluví nakřáplým hlasem Zuzany Kočové. A je to pravda! Je to Roxana," vzpomínal Krejča v roce 2003.

V další roli Zuzany Kočové je kontrast proti divadelní konvenci ještě výraznější. Roku 1957 ji Burian obsadil jako Taťánu do svého melodramatu podle Puškinova románu Evžen Oněgin. Společně vytvořili Taťánu "rozcuchanou, výbušnou a zneklidňující", jak její výkon popsal pamětník, režisér Lubomír Poživil. Podle něj Kočová nahradila "cukerínovou a sladkobolnou představu", jaká se vžila díky stejnojmenné romantické opeře Petra Iljiče Čajkovského.

S rolí ale herečka neměla valný úspěch. "To, co provokovalo rigidní obecenstvo, se mi zdálo nejen originální, ale také velmi, velmi blízké Puškinovi," myslí si Poživil, podle kterého dal nicméně další divadelní vývoj za pravdu Kočové. "Objevily se dokonce Taťány divočejší, nespoutanější, živočišnější, ale ona porušila strnulou tradici první," dodává.

Zajímavé teatrologické postřehy a zamyšlení se vyskytují převážně v první půli deníků. Z herečky se stává dramaturgyně studia Maringotka, pro které píše hry a režíruje. S inscenacemi sbírá ovace také v zahraničí, především v Itálii.

Zuzana Kočová s E. F. Burianem, 1958.
Zuzana Kočová s E. F. Burianem, 1958. | Foto: archiv Jana Buriana

Maškary z první republiky

V denících ze 60. let se Zuzana Kočová stále častěji vyjadřuje k politice. Často se musí hájit, vždy se najde někdo, kdo jí škodolibě připomene naivitu jejího komunistického přesvědčení. "Lidé se na mě dívají jako na hlupáka a zaprodance jakési falešné propagandy," stýská si v květnu 1967.

O rok později si zapíše: "Všude se vyrojily různé maškary z první republiky. Selské jízdy, měšťáci v krojích a buclaté selčičky, kdokoli, legionáři, a to vše teď - pochopitelně - nasazuje hrdinnou tvář," svěřuje svou hořkost deníku. Veřejně ji ale neprojevuje, protože nechce schytat "nálepku reakcionáře". Glorifikace první republiky ji dráždí, "protože si ji pamatuji".

Když ale Prahu v srpnu 1968 zaplaví tanky "spřátelených armád" a není jasné, kam až agresoři z vojsk Varšavské smlouvy budou ochotni zajít v potírání domnělé československé kontrarevoluce, byt Zuzany Kočové v Loretánské ulici na Hradčanech se stane dočasným útočištěm několika uprchlíků. Přespávají tu dávný přítel E. F. Buriana a náměstek ministra kultury, divadelní vědec Jan Kopecký, nebo spisovatel Milan Kundera.

Obal knihy Protančit život aneb Vždycky se dá něco dělat.
Obal knihy Protančit život aneb Vždycky se dá něco dělat. | Foto: Galén

V divadle Maringotka poskytne Kočová azyl písničkáři Jaroslavu Hutkovi, jenž tu pak pořádá koncerty s hudebníkem Petrem Kalandrou. Éra malé scény se ale chýlí ke konci. V roce 1970 přijde Kočová o stranickou legitimaci, protože odmítá loajalitu k nastupujícím pořádkům. O rok později je Maringotka "z technických důvodů" zrušena. Legitimaci Kočové komunisti zase vrátí, to ji ovšem rozzuří.

Deníky Zuzany Kočové jsou často vypjaté i patetické, zároveň však psané literárně šikovně, s velkou obrazností. Je patrné, že autorka sama sebe cenzurovala "ze strachu před morálkou toho, kdo by to mohl číst, nebo ze strachu před vyšetřováním politickým", jak sama přiznává. V zápise z roku 1968 sice oznamuje, že s autocenzurou končí, příliš se ale nezdá, že by dál byla adresnější.

Nenápadnou linkou publikace Protančit život je komunikace mezi matkou a synem. "Synáčku, jestli tohle budeš číst," píše Zuzana Kočová v roce 1956. Janu Burianovi jsou v tu dobu čtyři roky, ona už ale počítá s dospělým mužem, jemuž důvěřuje a mnohé svěřuje. V zápiscích z pozdějších let občas odkazuje na společné zážitky a rozhovory, které dávají tušit, jak dobrý vztah spolu měli.

Kniha

Jan Burian a Zuzana Kočová: Protančit život aneb Vždycky se dá něco dělat
Nakladatelství Galén 2021, 383 stran, 350 korun.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 3 hodinami

V Burkině Faso vojáci svrhli prezidenta. O půlnoci se uzavřou hranice a bude rozpuštěna vláda

V Burkině Faso v pátek vojáci svrhli prezidenta Paula-Henriho Damibu, který se v lednu dostal k moci rovněž převratem. Vojáci to oznámili v televizním projevu poté, co obsadili státní televizi a zablokovali přístup k úřadům. O půlnoci se uzavřou pozemní i vzdušné hranice země, přestane platit ústava a bude rozpuštěna vláda, oznámili pučisté podle agentury AFP. Novou hlavou státu je podle vojáků Ibrahim Traoré, uvedla AP.

Z hlavní vojenské základny a v několika obytných čtvrtích v hlavním městě Ouagadougou se dnes rozléhala těžká střelba, v blízkosti prezidentského paláce byl slyšet silný výbuch, uvedla s odkazem na své reportéry na místě agentura Reuters. Několik ozbrojených vojáků v metropoli zaujalo pozice podél třídy vedoucí k sídlu prezidenta. Vojáci podle reportérů také zablokovali přístup k významným budovám, včetně parlamentu, rezidence premiéra a státní televize, která krátce přerušila vysílání.

Vláda během odpoledne na sociálních sítích vyzvala spoluobčany ke klidu a uvedla, že probíhají jednání, napsala agentura AP. "Probíhají jednání o opětovném nastolení klidu," stojí ve vládním prohlášení. "Nepřítel, který útočí na naši zemi, chce pouze rozdělit obyvatele Burkiny Faso," cituje agentura AP příspěvek, který rovněž uvádí, že žádný člen současné vlády nebyl zatčen.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 4 hodinami

Při výbuchu ve škole v Kábulu zahynulo nejméně 20 lidí

Sebevražedný pumový útok ve škole v šíitské části afghánského Kábulu si v pátek vyžádal nejméně 20 mrtvých a 27 zraněných. S odvoláním na policii o tom informovala agentura Reuters, která snížila předchozí uváděnou bilanci 29 zraněných. Podle Asistenční mise OSN v Afghánistánu (UNAMA) má útok nejméně 24 obětí a 36 raněných, uvedla agentura AFP. Většina obětí jsou dívky, k útoku se zatím nikdo nepřihlásil.

Policejní mluvčí Chálid Zadrán uvedl, že výbuch nastal ve vzdělávacím centru v západní části města, kterou obývají převážně šíitští Hazárové. Tato etnická skupina se v minulosti stávala terčem útoků radikální organizace Islámský stát (IS).

Útok se stal v době, kdy se ve škole konaly přijímací zkoušky. Školy jsou v muslimském Afghánistánu v pátek obvykle zavřené.

Podle očitého svědka útoku jsou oběťmi většinou dívky. Ve třídě sedělo asi 600 studentů, chlapci v zadních řadách a dívky vepředu, tedy blíže dveřím, kterými vešel útočník, uvedla AFP. Chlapec, který byl rovněž ve třídě, uvedl, že nejprve slyšel střelbu. Sebevražedný útočník podle něj nejdřív zastřelil stráže a pak vešel do učebny.

"Ozval se hlasitý výbuch a pak nastal chaos, mnoho studentů, chlapců i dívek, se snažilo z budovy utéct. Byla to strašná scéna. Všichni se strašně báli," řekl agentuře AFP prodavač ze zasažené čtvrti.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 4 hodinami

Na jihovýchodě Íránu zemřelo při střetech protestujících s armádou 19 lidí

Na jihovýchodě Íránu v provincii Sístán a Balúčestán zemřelo v pátek při střetech protestujících s armádou 19 lidí. Je mezi nimi i provinční zpravodajský důstojník íránských revolučních gard, informovala agentura AFP s odvoláním na státní televizi. Protivládní demonstrace, které se po celém Íránu konají dva týdny, si vyžádaly přes osm desítek obětí.

"Provinční zpravodajský důstojník islámských revolučních gard, plukovník Alí Musáví byl zabit," uvedla státní televize. Podle regionálních úřadů zemřelo při střetech ve městě Záhedán 19 lidí a další dvě desítky utrpěly zranění. Podle agentury AFP státní média předtím informovala o šesti desítkám mrtvých při protivládních protestech, jež trvají od 17. září. Vypukly po úmrtí mladé Íránky kurdského původu Mahsy Amíníové, kterou zatkla mravnostní policie a která na policejní stanici upadla do kómatu a posléze zemřela v nemocnici. Místní úřady tvrdí, že zemřela na infarkt, podle rodiny ji policie zbila.

Íránská média v pátek také informovala, že kvůli protivládním protestům bylo v zemi zatčeno i devět cizinců. Pocházejí mimo jiné z Německa, Polska, Itálie, Francie, Nizozemska a Švédska, podle íránské vlády byli zadrženi během demonstrací či jinde, ale protesty proti vládě podporovali.

Oznámení o zatčení cizinců přišlo den poté, co německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková uvedla, že bude prosazovat sankce EU kvůli zásahům íránských bezpečnostních složek vůči demonstrantům. Brutalitu zásahů tento týden kritizovala například i španělská či francouzská diplomacie nebo lidskoprávní organizace Amnesty International. Rovněž generální tajemník OSN António Guterres vzkázal íránskému režimu, aby se armáda zdržela "nepřiměřeného použití síly", a vyzval k nezávislému vyšetření úmrtí Amíníové.

Zdroj: ČTK
Další zprávy