Podobné palbě otázek musí čelit každý rodič a nejen na ně odpovídá ratolestem nová inscenace pražského Divadla v Dlouhé.
Režisér Jan Borna - jak bývá jeho dobrým zvykem - skloubil literární námět (pohádku Taťjany Lehenové Je Miška myška?) s originální hudbou a texty (hudba Jan Vondráček, texty písní Jiří Weinberger).
Radosti maminky-rockerky
Myška z bříška pro nejmenší diváky vypráví o ještě nenarozeném miminku, jež svou maminku překvapí nenadálým příchodem. Ale ona maminka je statečná (a navíc frontmanka bigbeatové kapely!), pročež řekne si: Príma, budu si s děťátkem povídat! Jelikož ovšem není jasné, jestli to bude kluk nebo holka, říká mu neutrálně - Myško.
Dramaticky chudý námět je inscenován s roztomilou poetikou, jíž neškodí ani drobná, obratně vpašovaná ponaučení. Povídání maminky s budoucím dítkem je rámováno koncertem její kapely a vysvětluje propojení příběhu s písněmi.
Bohužel při premiéře kvůli špatnému ozvučení většině slov nebylo rozumět. Snad se to zlepší a texty písní nejsou v programu jen proto, aby diváci pochopili souvislost s doprovodnými animacemi.
Stejně jako příběh, též výprava je prostá, ale vnitřně mnohoznačná. Myščin domov (rozumějme ženská děloha) má podobu rotujícího kola, kterou Myška (Magdalena Zimová) svým běháním roztáčí. Ačkoliv je ještě "na houbách", už tak dokáže svéhlavostí a zvídavostí maminku pozlobit.
S postupujícím těhotenstvím se dozvídá o světě víc a víc; a když z kalendáře odlétne list číslo 9, odkládá myší kostým s kulatými ušisky, klaunským nosíkem a oranžovými botami. Z myšího ocásku si udělá pupeční šňůru a narodí se.
Rodičům přístupné
Jeho/její maminka je žena "od rány". Herečka Lenka Veliká - která až příliš klade důraz na své rockerství - Myšce se střídající se trpělivostí a nervozitou odpovídá na kruciální otázky typu: Co je to tatínek? Bohužel právě postava Tatínka (Čeněk Koliáš) uvízla ve schematické poloze ustrašeného nepřipraveného otce, který v rozhodující hodině nadělá víc škody než užitku.
Ale buďme spravedliví, Myška z bříška neaspiruje na studii o vztahu muže a ženy v době těhotenství. Plní sliby a pobaví děti i dospělé. Inscenátoři nezapomínají, že malí diváci chodí do divadla s doprovodem, který nutně nemusí trpět.
Zdůrazněním několika replik si tato část publika v textu najde řadu dvojsmyslů; nehledě na to, že inscenaci nechybí atmosféra něhy a očekávání, jež by měla provázet každé těhotenství.
Ač je Myška z bříška "novorozencem", má dobré vyhlídky do života a aspiruje na to zařadit se v repertoáru po bok jiným Bornovým inscenacím: Kdyby prase mělo křídla a Malá vánoční povídka. Časem možná tyto "kmety" (Kdyby prase mělo křídla brzy oslaví 200. reprízu) i plnohodnotně nahradí.
Divadlo v Dlouhé Praha: Taťjana Lehenová, Jan Borna - Myška z bříška. Režie Jan Borna, výprava Jaroslav Milfajt, hudba, asistent režie a animace Jan Vondráček, texty písní Jiří Weinberger. Premiéra 21. ledna 2006.
