Glosa - Globální oteplování, globální popkultura…globální Bach? Do virtuálního konžského urychlovače částic bylo vystřeleno dílo tohoto barokního velikána; místo elektrických impulsů tu přitom posloužila africká nespoutanost.
Z následných srážek přitom vyvstal nový tvar, nový typ částice, který propojuje někdejší evropské velikášství a aroganci s africkou přirozeností a hravostí.
Představení Coup Fatal, které je společným dílem Alaina Platela, Fabrizia Cassola, Serge Kakudji, Rodrigueze Vangama a několika konžských hudebníků, vznikalo původně jako koncert – a na představení je to velmi znát (ať už pozitivně či negativně, v závislosti na tom, jaká měl divák před začátkem očekávání).
Průnik, nikoliv kolonizace
Dokonce do té míry, až je trochu s podivem, že se toto dílo objevuje právě v programu Tance Praha a nikoliv třeba některého z hudebních festivalů. Jeho zařazení je bezesporu dramaturgicky odvážným krokem, který se podle bouřlivé reakce pražského publika bohatě vyplatil.
Upřímnost (zapomeňme nyní na možné negativní konotace a klišovitost tohoho slova) vystoupení zasadila publiku hluboký úder („coup fatal“) a lze proto čekat, že bez odezvy nezůstane ani u (části) tuzemské umělecké scény a že ukázka africké „práce s materiálem“ se stane pro některé podnětnou inspirací. Vzájemný průnik evropského a afrického myšlení – na rovnocenné bázi – nikoliv ve stylu ideové kolonizace jednoho druhým, může do budoucna přinést velmi šťavnaté plody.
Zmínku o kolonizaci lze využít také jako oslí můstek k popisu jednoho ze zásadních inspiračních zdrojů, z nichž Coup Fatal vychází - jsou jím kultovní konžští dandyové, „sapeurs“ (našinec měl však doposud obvykle možnost setkat se s nimi spíše než kde jinde tak na stránkách některých módních blogů) – toto hnutí funguje prakticky od dvacátých let minulého století až dodnes a primárně fungovalo jako forma nenásilného odporu vůči kolonizátorům.
Sapeurs tvořili svým stylem a elegancí jedno z ohnisek odporu vůči belgickým okupantům; využití tohoto prvku v představení tak zároveň vytváří další úroveň, na které je možné ho vnímat, zejména potom v kontrastu s bytostně evropským prvkem, jakým je barokní kultura a Bach jako jeden z jejích nejvýznamnějších představitelů.
Blízko sapeurs
Coup Fatal nabízí několik velmi silných okamžiků, paradoxně k nim však často dochází jakoby mimochodem, mimo hlavní proud toho, co se na jevišti děje. Publikum s nadšením přijímalo milé, zábavné scény, často ještě doplněné interakcí s účinkujícími. Vystoupení dokonce chvílemi sklouzávalo až k estrádnosti, zejména v okamžicích „přestylizace“.
Je však nutno říct, že svou roli ve vnímání tohoto vystoupení v mém případě hrálo i očekávání spíše pohybového díla; výsledek byl přitom blíže k muzikálu nebo samotnému koncertu (přičemž tu nelze upřít kvalitu hlasu Serge Kakudjiho). To by v principu samo o sobě problémem nebylo a jak jsem již v úvodu zmínil, tato forma drtivě většině lidí nevadila, ba naopak.
Závěr představení byl však již zbytečně natahovaný a s postupem času tu již nedocházelo k paralelnímu posunu ve vývoji žádné z jeho složek, vše se už jen postupně zahlazovalo a konzervovalo, k vlastní škodě.
Představení Coup Fatal však bylo jinak celkově velmi osvěžující a jeho hlavní (a obrovskou) sílou byla energie všech účinkujících, bezprostřednost a upřímnost jejich projevu; k dobru přitom ještě připočítejme hravost a zejména potom nadsázku, s jakou zde tvůrci pracovali, s nadsázkou, která perfektně reflektuje celou filosofii konžských sapeurs a která je nám – i navzdory odlišnému společenskému kontextu, v němž vzniká – velmi blízká.
Coup Fatal. Alain Platel, Fabrizio Cassol, Serge Kakudji, Rodriguez Vangama / les ballets C de la B & KVS, Belgie. Představení uvedl 22. června festival Tanec Praha. Premiéra 10. června 2014 na vídeňském festivalu Festwochen.
