Text v překladu Jiřího Stacha nastudoval režisér Juraj Deák. V dalších rolích se objevili například Tereza Bebarová, Pavel Nečas, Miloš Vávra nebo Eliška Balzerová.

Pražský rodák Franz Werfel (1890-1945) dokončil příběh, odehrávající se roku 1940 ve Francii, tři roky před smrtí. Tato "komedie jedné tragédie" měla premiéru v roce 1942 v New Yorku, kdy odstartovala triumfální cestu po světových jevištích. V češtině poprvé zazněla v roce 1946 v pražském Komorním divadle. V režii Jaromíra Pleskota tehdy v titulních rolích excelovali Jaroslav Marvan a Bedřich Vrbský.

Začátkem 80. let se hrála v někdejším Divadle E. F. Buriana, pod vedením režiséra Jiřího Fréhára účinkovali Josef Větrovec a Petr Oliva. Populární byla také inscenace pražského Divadla na Vinohradech, která měla premiéru před deseti lety v režii Jiřího Menzela. Tomáš Töpfer v ní účinkoval s Viktorem Preissem.

Podle dramaturgyně nuselské scény Heleny Šimáčkové vychází dramatický konflikt této hry především z protichůdnosti titulních hrdinů. "Ve svých charakterech i názorech jsou natolik rozdílní, že jejich soužití, natož spolupráci, si za normální situace nelze vůbec představit. Jenomže okolnosti, za kterých se ti dva náhodně setkají v Paříži v červnu 1940, jsou tak mimořádné, že jsou proti své vůli nuceni sdílet načas společný osud," řekla Šimáčková.

Do popředí se dostává nadčasový příběh o lásce a přátelství, ve kterém hraje významnou roli žena. Poněkud excentrická Francouzka Mariana, plukovníkova "srdcová dáma", pochopitelně okouzlí i Jacobowského. Právě tento nenapravitelný optimista, do něhož autor vložil vlastní životní zážitky, je hlavním nositelem humoru. Jeho laskavost, životní moudrost i sebeironie dokážou zvrátit zdánlivě tragickou situaci v pravý opak. To je ostatně jeden z důvodů, proč Werfel v podtitulu své nejlepší hry akcentoval žánr komedie.