Jméno laureáta oznámil Stephan Keller, starosta německého města Düsseldorf, jež cenu udílí. Spojena je s odměnou 50 tisíc eur, v přepočtu asi 1,2 milionu korun. David Grossman ji dostane coby "jeden z nejdůležitějších hlasů izraelské literatury", který navíc ve sporu mezi Izraelem a Palestinci "prosazuje smíření a dialog", zdůvodnil starosta.
Sedmdesátiletému romanopisci, novináři a mírovému aktivistovi rozhodnutí udělalo radost. "Je to dobrá zpráva v době tolika špatných zpráv," vzkázal. Ceremoniál se uskuteční v prosinci, přesné datum organizátoři teprve zveřejní.
K současné situaci se Grossman poprvé vyjádřil už několik měsíců po útocích palestinského teroristického hnutí Hamás z loňského 7. října, na něž židovský stát reagoval dosud pokračující vojenskou operací v Pásmu Gazy. "Izrael dnes krutě doplácí na to, že se roky nechal svádět zkorumpovaným vedením," napsal pro list Financial Times.
Fakt, že Izrael ovládá palestinská území, v článku označil za "zločin", hned ale dodal, že Palestinci provedený masakr stovek Izraelců včetně seniorů a dětí byl ještě strašnější.
"Ani chování Izraele a zločiny, které na okupovaných územích za těch 56 let spáchal, nemohou ospravedlnit nebo zmírnit to, co se tady naplno ukázalo: jak hluboce je zarytá nenávist vůči Izraeli, to bolestné uvědomění, že my Izraelci vždycky budeme muset žít ve stavu zvýšené bdělosti, že vždycky budeme muset být připraveni na válku," zalitoval Grossman.
V komentáři dále vyjádřil obavu, že po válce bude Izrael "ještě pravicovější, militantnější a rasističtější" než dosud a že bude trvat roky, než vůbec bude moct začít případné smíření mezi s Palestinci.
Další text na aktuální téma Grossman publikoval letos na jaře v deníku New York Times. "Momentálně mi Izrael spíš než domov připomíná pevnost. Nenabízí ani bezpečí, ani pohodlí," konstatoval. Upozornil také, že "v důsledku války vyšel na povrch ostudný fenomén: Izrael je jedinou zemí na světě, po jejímž zničení se volá otevřeně".
V textu uvažujícím, nakolik trvale válka proměnila příslušníky obou národů, Grossman také vyzval k zásahu ze zahraničí. "Státy, které mají páky na to, tlačit na obě strany konfliktu, by si měly uvědomit, že Izraelci a Palestinci už sami sebe zachránit nedokážou," politoval.
Proč vyprávět vtipy
Po smrti Amose Oze zřejmě nejznámější žijící izraelský spisovatel už je držitelem Mírové ceny německých knihkupců nebo prestižní Mezinárodní Man Bookerovy ceny.
Roku 2017 ji Grossman dostal se svým anglickým překladatelem za román Přijde kůň do baru. Ten vyprávěl o zatrpklém stárnoucím stand-up komikovi, který v klubu místo zábavné show účtuje se životem jako na smrtelném loži. Zaskočeným divákům popisuje traumatické dětství, strašné soužití s rodiči či šikanu v dospívání.
Podle Grossmana, jehož knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků a ty poslední v češtině vydalo nakladatelství Odeon, se člověk vyprávěním vtipů může nejen vypořádat s žalem. Především se permanentně osvobozuje.
"Spisovatel Primo Levi zmiňoval židy, kteří si vyprávěli vtipy ve vyhlazovacích táborech. Alespoň na zlomek vteřiny tím získali svobodu. Jako by žertováním sdělovali světu: Stále jsem svobodný člověk a nedopustím, aby mě okolnosti zlomily," vysvětlil roku 2018, kdy byl hostem pražského veletrhu Svět knihy.
Grossman vystudoval filozofii a divadelní vědu na Hebrejské univerzitě v rodném Jeruzalémě. Po vojenské službě začal pracovat v rozhlasu, odkud byl však roku 1988 propuštěn za protest proti omezením uvaleným na reportéry ohledně palestinských témat.
Spor se konkrétně točil okolo zprávy, že palestinské vedení v listopadu 1988 jednostranně vyhlásilo vlastní stát a poprvé Izraeli přiznalo právo na existenci.
Vedení rozhlasu chtělo zprávu ignorovat, Grossman byl odhodlán ji odvysílat. "Bylo to dost děsivé, moje jméno se skvělo na titulních stránkách novin, mluvilo se o mě v parlamentu. Celé mě to naučilo hodně o tom, jak může nějaká velká organizace postupovat proti jednotlivci," vzpomínal pro britský deník Guardian.
Útek před špatnou zprávou
Grossman psal od mládí. Celosvětově jej asi nejvíc proslavily právě romány týkající se izraelsko-palestinského konfliktu.
Už v debutové próze Úsměv jehněte ze začátku 80. let minulého století vykreslil život na Západním břehu Jordánu pod izraelskou správou.
Osud Palestinců na takzvaných okupovaných územích zpracoval v reportážní sbírce Žlutý vítr, zatímco v románu Žena prchá před zprávou z roku 2008 vylíčil, co pociťují příbuzní vojáků poslaných na frontu. Hrdinka tohoto příběhu utíká z domova, aby unikla špatné zprávě o synovi, jenž se účastní vojenské operace.
Grossman je dlouholetým kritikem současného izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a obecně politiky své země vůči Palestincům. Už před lety se spisovatel přidal k odpůrcům rozšiřování židovských osad. Vyslovuje se za vznik samostatného palestinského státu i proti válčení s Íránem.
Jeho druhý syn, který působil jako tankista, v roce 2006 zahynul ve válce proti libanonskému Hizballáhu. Bylo mu 20 let. Zemřel jen dva dny poté, co David Grossman se svými literárními kolegy Amosem Ozem a Avrahamem Jehošuou uspořádal tiskovou konferenci, při níž vyzvali izraelskou vládu k ukončení války.
Cenu Heinricha Heineho od 70. let minulého století uděluje město Düsseldorf na počest svého slavného rodáka, německého prozaika a básníka židovského původu, který žil v letech 1797 až 1856. V novém tisíciletí ocenění převzali izraelský spisovatel Amos Oz, německý filozof Jürgen Habermas či naposledy předloni ukrajinský romanopisec Jurij Andruchovyč.
Video: Po invazi zůstala v Moskvě. Teď na Rusy padá deprese a bezmoc, popisuje Machoninová (25. 5. 2024)
