Nejde ale pouze o příběhy zvířat, Doveyová jednotlivými kapitolami skládá poctu spisovatelům, kteří jsou s nimi nějak spojení. Knihou se tak mihnou například Colette, Czeslaw Milosz, Günter Grass, Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Sylvia Plathová.

Vztah mezi člověkem a zvířetem je stejně starý jako literatura samotná a stejně tak je stará otázka, jak moc odlišně mohou zvířata vnímat lidskou realitu. V tomto ohledu snad ani nejde vymyslet nic originálního, jedinečné však může být samotné literární zpracování.

Právě tím se vyznačuje román Jen zvířata, jímž v překladu Dominiky Křesťanové vstupuje do českého literárního prostředí Ceridwen Doveyová.

Autorka jihoafrického původu a neobvyklého křestního jména (rodiče jí údajně pojmenovali podle jedné z hrdinek kdysi proslulého románu Jak zelené bylo mé údolí Richarda Llewellyna, odehrávajícího se ve Walesu) vyrostla v Austrálii a vystudovala sociální antropologii na Harvardu.

Během studia vytvořila několik dokumentů o proměně vztahů na jihoafrickém venkově po pádu apartheidu a právě v "domovské" Jihoafrické republice napsala a před deseti lety vydala svůj první román Pokrevní příbuzenství (Blood Kin).

Ten se dočkal výborné odezvy: dostal se do užší nominace na Cenu Britského společenství národů za první knihu, ve Velké Británii získal nominaci na John Llewellyn Rhys Prize pro autory mladší pětatřiceti let. Práva na překlad se prodala do více než deseti jazyků včetně němčiny, francouzštiny a italštiny. 

Jak se překládá břichomluvectví? 

Nakladatelství Paseka sáhlo po druhém autorčině díle, knize nazvané Jen zvířata. Je to pozoruhodný a nezařaditelný titul. Na první pohled se tváří jako sbírka deseti povídek vyprávěných dušemi zvířat, která přišla - většinou násilně - o život během dramatických událostí. Při bližším pohledu však texty vykazují určitou provázanost a spojitost, výsledek se tedy blíží struktuře románové.

Související

Kunderova kniha Čechům připomíná, co by neměli zapomínat

Doveyová tak pracuje s technikou, již literární kritika někdy označuje jako břichomluvectví. Je zajímavé, že s ní má výborné zkušenosti i její česká překladatelka.

Dominika Křesťanová totiž před několika lety převedla do češtiny vynikající a neprávem opomenutou knihu Petera Careyho Pravdivý příběh Kellyho bandy. Jedná se o pseudoautobiografické vyprávění, které Carey rekonstruoval z fragmentů dochovaných z pozůstalosti slavného desperáta Neda Kellyho. V textu úžasným způsobem "vymýšlí" jeho neumělý jazyk a právě s touto rekonstrukcí si Křesťanová velmi dobře poradila.

Nemenší úkol jí čekal v případě knihy Ceridwen Doveyové. Ta totiž nepíše jen příběhy zvířat, jednotlivé kapitoly jsou zvláštní poctou spisovatelům, již jsou s tím či oním zvířetem spojeni.

V prvním textu figuruje australský spisovatel, "básník australské buše" Henry Lawson. Českému čtenáři toto jméno asi příliš neřekne, přestože se jedná o zakladatele moderní australské literatury.

O to víc ale čtenář ocení další: Doveyová přináší například vyprávění kočky z frontové linie první světové války, které je zároveň poctou spisovatelce Colette, knihou se mihnou i Czeslaw Milosz, Günter Grass, Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Sylvia Plathová.

Jednotlivé texty pokrývají širokou emoční škálu. Nejdojemnější je příběh úmrtí slonice během občanského konfliktu v Mosambiku, nejlegračnější pak příběh mlže, který zahyne při útoku na Pearl Harbor.

Právě posledně jmenovaná povídka je po stránce nápodoby asi nejlepší, putování mlže je totiž svéráznou variací Kerouakova románu Na cestě.

"Někdo ubyl, někdo přibyl. V příhodný fázi svý cesty se mezi nás přicucly larvy slávek, plavci na slovo vzatý, a z jedný vyrostla nádherná holka se zlatejma vláknama. Mytti z ní byl úplně říčnej, ale ona koukala spíš po mně." O stránku dále: "'Poslouchej,' povídám jí. 'Slyšíš?' Byl to jazz, co někdo na lodi pozdě v noci s oblibou hrával, tajně a krásně, znělo to dobře dokonce i pod vodou. Ten rytmus mě bere ze všeho nejvíc, jako když o hladinu pleskaj vesla.’"

Jen zvířata je úchvatná, skvěle přeložená sbírka literárních pastišů, jež dokazuje, že pastiš nemusí být nutně jen hříčka, ale i silná výpověď.