Brusel - Když má Arie Van Lysebeth, předseda poroty prestižní belgické Mezinárodní hudební soutěže královny Alžběty, hovořit o vítězi letošního ročníku, je viditelně potěšený. Český pianista Lukáš Vondráček, který první cenu převzal z rukou belgické královny Mathildy, je podle něj výjimečný svou hudební intenzitou.
"Už první dva takty byly tak neobyčejné... nebyla to jen hra na piáno, bylo to přesně to, co potřebujete, abyste si okamžitě získal plnou pozornost publika. A v těch pár taktech vnutil svou uměleckou vůli celému orchestru. Jen velký umělec má takový dar. A já si po těch dvou taktech řekl, že teď se děje něco neobyčejného," popsal Van Lysebeth chvíli, kdy Vondráček ve finálovém vystoupení porotu zřejmě přesvědčil svou interpretací Klavírního koncertu č. 3 d moll Sergeje Rachmaninova, podle některých nejtěžší skladby pro tento nástroj vůbec.
"Je to pro muzikanty asi největší soutěž na světě, něco jako vyhrát Wimbledon pro tenistu. Ale pro mne to znamená spíš velkou zodpovědnost, protože se mi jedná víc o muziku samotnou než o nějakou popularitu," řekl Vondráček.
Před úterním převzetím ceny musel devětadvacetiletý muzikant absolvovat několik kol náročné soutěže. Porota vybírala z dodaných nahrávek a podle Van Lysebetha byl už tehdy jasně patrný zápal, který Vondráček do své hry vkládá.
Přibližně osm desítek hudebníků pak přijelo v dubnu do Bruselu a z nich bylo vybráno 24 postupujících. Ti poté postupně spolu s orchestrem představili jeden z klavírních koncertů Wolfganga Amadea Mozarta a porota se rozhodla pro 12 finalistů.
Tucet nadaných hudebníků poté organizátoři doslova zamkli v "Hudební kapli královny Alžběty", od roku 1939 sídle soutěže ve Waterloo u Bruselu. Měli týden na to, naučit se jim dosud neznámou skladbu, letos nazvanou Sen motýla (A Butterfly´s Dream) od Belgičana Clauda Ledouxe.
"Dali nám skladbu, kterou do té doby nikdo neviděl. Noty. Bylo to asi 45 stran, moderní skladba," popsal situaci Vondráček. "Musím říct, že to byla hrozně těžká věc. Cvičili jsme víceméně od rána do večera. Pak jsme tam už jen popíjeli nějakou vodku, protože to bylo úplně na zbláznění," vzpomínal s úsměvem.
Podle Van Lysebetha byla právě Vondráčkova finálová interpretace Snu motýla nejlepší a český hudebník pak následným přednesem už zmíněného Rachmaninovova koncertu své vítězství minulý čtvrtek jednoznačně potvrdil. Na druhém místě skončil americký pianista Henry Kramer.
S výhrou je spojena nejen finanční prémie 25 000 eur, ale také řada koncertů po celém světě. A publikum od vítězného pianisty očekává hodně.
"Doufám, že už jsem na to připravený i mentálně. Ono to není jen o tom, jak rychle vám běhají prsty po klaviatuře," říká hudebník. Ve čtvrtek měl Vondráček vystoupit na jednom z koncertů Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj v Ostravě. Místo toho bude už muset plnit závazky spojené s vítězstvím v Bruselu.
Vondráček si podle svých slov uvědomuje, že se vítězstvím v soutěži - považované za nejnáročnější klavírní klání světa - zařadil po bok hudebních legend. V roce 1956 v ní například zvítězil Vladimir Ashkenazy, který v letech 1996 až 2003 působil jako šéfdirigent České filharmonie. Mezi vítězi byla i taková jména jako Emil Gilels, Leon Fleischer, Malcom Frager, Jevgenij Mogilevskij, Denis Kožuchin nebo Boris Giltburg.
Vondráček, který je z Opavy a nyní žije v USA, byl z účastníků soutěže nejstarší a míní, že to do jisté míry mohlo hrát roli. "V muzice je to stále o hledání inspirace a promítá se vaše osobnost jako člověka. Když člověk dozraje nebo si určité věci uvědomí, tak ta hudba má hned pro něj trošku hlubší význam," míní. Na druhou stranu je podle něj pravda, že každý z finalistů je na nejvyšší světové úrovni.
Význam má podle něj nejen technika a každodenní dril, ale také charisma interpreta, který ví, kde najít inspiraci. "Člověk nesmí ustrnout. Pořád to musí znít, že jsem se to naučil teprve včera."
Hudebník podle něj musí respektovat skladbu, dát do ní zároveň něco svého a umět ze skladby a not "vybrat to, co dává největší smysl a co si myslím, že obecenstvo nejvíce osloví".
