Jak jste se dostal k tématu revivalů?
S Pavlem Kučerou, se kterým jsme spolupracovali na scénáři, jsme před pár lety hledali nápad na film. Jelikož se oba pohybujeme v oblasti hudby, tak jsme chtěli udělat nějaký hudební snímek. Vymýšleli jsme nějaká témata, která jsou pro český hudební kráter specifická. A revival byl jedním z nich. Před natáčením jsme nevěděli, co fenomén znamená a čím lidi fascinuje. I proto jsme se snažili bez jakýchkoliv předsudků si muziku poslechnout a hlavně si povídat s těmi lidmi, abychom to pochopili. Především v Praze je pohled na podobné kapely hodně negativní a my jsme do toho chtěli jít nezatížení tímto vjemem.
Dokument se jmenuje Země revivalů. V čem je Česko specifické oproti ostatním zemím?
V zahraničí jsou především revivaly kapel, které už jsou "mrtvé". Queen, Pink Floyd nebo Beatles. U nás je specifikum, že se dělají i revivaly kapel a interpretů, kteří jsou pořád umělecky činní.
Dva hlavní hrdinové filmu dělají revival Kabátů a Michala Davida. Proč jste zvolili zrovna je?
V Česku je hodně populární tvrdá muzika. Z toho vychází vášeň Čechů pro Kabáty, kteří jsou jakýmsi symbolem českého rocku. Odpovídá tomu i zájem muzikantů, kdy existuje zhruba 30 různých revivalů Kabátů. Druhým pomyslným vrcholem české hudby je pak populární muzika, kterou pro nás nejlépe představuje právě Michal David. Chtěli jsme tak zachytit jakési dva vrcholky té hudby, které jsou pro nás zajímavé.
Při sledování filmu mě napadalo přirovnání k české gastronomii, kde se za kvalitní potraviny také často používají náhražky. Nemáte na parmezán, použijete eidam třicítku. Nemáte na Kabáty, sežeňte jejich revival. Čím to, že se Češi bez problémů spokojí s náhražkou?
Nedávno jsem v Respektu četl úvahu od Martina Šimečky, což je slovenský novinář, který se po letech v Česku symbolicky loučí s naší zemí. V textu se zamýšlí nad českou duší, což jsem se snažil zachytit i já v dokumentu. On tvrdí, že jsme hrozně racionální. Ta racionalita se podle mě promítá i do té hudby. Proč byste musel utrácet tisíc korun za koncert Kabátů, který je navíc jen jednou za čtyři roky? Když si je chcete poslechnout, tak proč ne ještě dnes a za pár korun?
Ve finále, když je ten revival dobrý, třeba i nějakou prezentací na pódiu, tak má také nějakou uměleckou kvalitu. Člověk se díky nim vcítí do určité nálady. A nejde jen o tu masku, která je s nimi často spojována. Například Honza Macháček s revivalem Velvetů umí navodit až dobovou atmosféru a prchavý pocit té doby.
Co podle vás revival umělce spojuje?
Já si myslím, že všichni mají touhu vystupovat a nějaký přirozený exhibicionismus v krvi. A samozřejmě také láska k hudbě. Všichni z nich se někdy chtěli živit jako muzikanti, ale prostě ne každý má to štěstí, že je výborný muzikant, skladatel nebo textař.
Všichni se snaží uživit se v oboru, který milují, ale který je zároveň dost tvrdý. A když jim to neklapne tak, jak si představovali, tak hledají jiné cesty, třeba právě revivaly.
Kromě lásky k muzice a chuti vystupovat je dalším pojítkem i nějaká touha lidem předávat zábavu, což samozřejmě může znít levně, ale já si myslím, že oni takovou potřebu opravdu mají.
Kolik si tím vydělávají?
Nikdy jsem se jich neptal, kolik peněz dostávají, takže je to spíš otázka na ně. Třeba představitel Pepy Vojtka měl mimo to normální práci, náš “Michal David” zase kromě vystupování ještě trénuje hokej a box. Podle mě to odpovídá i tomu, jak práce v dnešním světě funguje. Hodně lidí nemá jen jednu práci, je to takový spletenec věcí, kdy tě jedna baví více a jiná méně.
Poukazoval jsem spíš na to, jestli nejde o snadnou cestu, jak si vydělat dobré peníze. Interpreti přiznávají, že nemusí zkoušet, nic vymýšlet, pouze zahrají léty prověřené písničky.
To je myslím jednoznačné, ale nevnímal bych to nutně jako špatnou věc. Má to podle mě dvě stránky. Jedna je taková, že si člověk uvědomí, že žádnou pecku nenapíše a jako hudebník asi nikdy neprorazí. Ta druhá je, jestli to chce člověk zahodit úplně. Když máte nějaké ambice, které se třeba i kvůli talentu nevyplní, tak podobné vystupování umožňuje seberealizaci, kterou je možné si přivydělat.
Nejedná se o rezignaci na nějakou uměleckou hodnotu?
V tomhle je to samozřejmě trochu dekadence. Na druhou stranu, když jedete do Las Vegas a koukáte na tamní vystoupení, tak je to taky dekadence. Myslím si, že je ale velký rozdíl mezi rezignací a neschopností vymyslet vlastní hudbu. To, že člověk nemá vlastní umělecké nadání, neznamená, že nemůže být dobrým muzikantem.
Pokud máte nějakou skutečnou zálibu nebo fetiš v něčem, co vás opravdu baví, a kladete si za cíl to udělat, co nejlíp to jde, tak bych to rozhodně nenazval rezignací.
Jsou revivaloví umělci opravdu tak fascinováni původním muzikantem, nebo se jedná spíše o kalkul? Představitel Pepy Vojtka na Kabátech nikdy nebyl, dvojník Michala Davida zkoušel prorazit i přes jiné interprety.
Nešel bych tak daleko, že bych řekl, že je to od nich kalkul. Já si myslím, že ta vášeň tam musí být a musí být ohromná. Jinak by to podle mě nemohli dělat na takové úrovni, na jaké to dělají. Ten Jan Bartoš opravdu poslouchá Michala Davida na cestách i při tréninku boxu. Má doma od Davida podepsané klávesy a i při jejich setkání je vidět, jak k němu opravdu vzhlíží.
U Pavla Seidla, který dělá Pepu Vojtka, je to s tím koncertem Kabátů trochu složitější. Snažil jsem se to zjistit, ale myslím, že to pro něj je citlivější téma. Myslím si, že je přesvědčený o tom, že to dělá dobře, že je mu v té masce podobný. Navíc sám říká, že ho to hrozně naplňuje.
Kalkul bych chápal u lidí, kteří to dělají blbě a není u nich vidět snaha se zlepšovat. Oba aktéři filmu se podle mě snaží dělat to, jak nejlépe umí.
Majitel pražského hudebního klubu Vagon v dokumentu přiznává, že mu nějakých 200 dnů v roce hraje v klubu revival. Je to špatně?
Jak říká Michal David: “Od toho je demokracie, aby si každý poslouchal, co chce.” (smích) Ta poptávka tu je, a když se tím klub uživí a dá si záležet na dramaturgii, tak proč to nedělat. Moje srdce a hudební vkus je sice někde jinde, ale vůbec mi nevadí, že takováhle muzika plní sály. Byl bych samozřejmě rád, kdyby tady fungovala funkční podpora pro vlastní a originální tvorbu, ale to podle mě nesouvisí s revivaly.
Hudební publicista Jarda Konáš ale říká, že mladé kapely mají problémy nahrát cédéčko, protože promotéři místo nich pozvou na koncert raději revival. Podle vás to není tak, že by revival zabíral místo autorské tvorbě?
Myslím si, že to tak není. Když bude revival blbý, tak na něj lidé nepůjdou, stejně jako nepůjdou na blbý film do kina. Vidím ten problém ve výchově, kdy není důraz na kultivaci společnosti. Lidé se neučí o filmech nebo o výtvarném umění, nepěstuje se zde láska k umění. Peněz v kultuře by mělo být samozřejmě víc, aby mohla být podporována vlastní tvorba. Je to podle mě hrozně složitá otázka, kdy je sice na jednu stranu snadné revivaly odsoudit, ale to neznamená, že je to dobře.
Na problém by se mělo dívat komplexně. Když lidé, kteří jsou nějak kulturně kultivovaní, chodí do klubů na dobrou muziku a zajímají se o hudební trendy, odsoudí revivaly, tak je to takové laciné.
