MFDF 2013 Ji.halava - Na začátku bylo prázdno. Ještě před osmi lety neexistovala relace, která by sledovala dění na české výtvarné scéně. Pak vznikla internetová televize Artyčok.TV.

Dnes nabízí téměř dva tisíce příspěvků včetně Kritického seriálu, ve kterém se Vjera Borozan, Jiří Havlíček a Johana Švarcová snaží odkrývat nepravosti některých galerií. A že jsou na správné stopě zjistili, když byl přímo během natáčení o Galerii středočeského kraje zatčen David Rath. Jak působí Kritický seriál na filmovém plátně ukáže MFDF v Ji.hlavě.

Aktuálně.cz: Točili jste o kontroverzních galeriích jako je Artbanka, GASK nebo Národní galerie. Je někdo, kdo se s vámi odmítl bavit?

Havlíček: Tahle situace nastala hned u Artbanky, kdy jsme oslovili jednu z kurátorek Galerie hl. m. Prahy uvedenou na stránkách jako garant. Odmítla se s námi bavit s tím, že s Artbankou nemá nic společného. A pak její jméno stáhli i ze stránek. My doteď nevíme, jak to ve skutečnosti bylo - jestli šlo ze strany Artbanky o omyl, nebo skutečně v projektu figurovala. Zároveň to byl jeden z detailů, který ilustroval amatérismus celého projektu.

Borozan: Sami pocházíme z výtvarné komunity, takže se nám umělci a kurátoři svěřují s věcmi, které by v médiích nepřiznali. Pak je zajímavé sledovat jejich reakce na sestřih, který jim promítáme ještě před oficiální publikací na webu. Tato setkání jsou pro nás důležitá, protože se na nich sejdou lidé, kteří mezi sebou moc často nekomunikují a jsou pak překvapeni z názorů ostatních.

A.cz: Když jste připravovali díl o GASKu, zatkli právě hejtmana Davida Ratha. Co bylo dál?

Havlíček: U GASKu jsme byli na vážkách, jestli o něm točit. Věc už byla uzavřená a neaktuální. Ale když jsme začali sestavovat jádro lidí, s nimiž jsme chtěli mluvit, Rath byl logicky jedním z nich. Byla to důležitá figura na straně zřizovatele. Pak ho zavřeli a nám tím nabourali koncepci. Jenže ve stejnou chvíli jsme si uvědomili, že je dění ve Středočeském kraji živé a je dobré se do GASKu pustit.

Borozan: U Artbanky bylo zase zajímavé, že jakmile jsme začali natáčet, hned na nás reagovali. Začali z webu odstraňovat informace, zajímalo je, s kým jsme mluvili a s kým ne. Lidé se o kauze začali bavit víc a Artbanka nakonec díky nové ředitelce Galerie hl. m. Prahy v Colloredo-mansfeldském paláci skončila.

A.cz: Teď mapujete Národní galerii. Čím to podle vás je, že se točí už prakticky dvacet let v bludném kruhu?

Borozan: Oproti prvnímu dílu, kde jsme se zaměřili na protesty umělců, druhý díl vychází z rešerší článků a rozhovorů navázaných především k Veletržnímu paláci. Když si přečtete rozhovory s ministry kultury, řediteli Národní galerie a řediteli Veletržního paláce od roku 1992 dosud, tak zjistíte, že se problémy stále opakují. Dodnes se legislativně nevyřešila celá řada problémů, které byly shledány palčivými už začátkem devadesátých let, dalším bodem jsou kompetence ministerstva kultury nebo vztah ředitele Národní galerie k řediteli Veletržního paláce. Stále se opakuje otázka „kunsthalle", či jestli má být Veletržní palác především sbírkotvornou institucí a nakolik má sloužit k prezentaci současného umění.

A.cz: Ještě stále si myslíte, že v Česku chybí odpovídající kritika?

Borozan: Spíš takhle - není kritika jako kritika. Obecně se v současnosti hodně řeší nejen role výtvarného kritika, ale kritiky ve společnosti obecně. Nás zajímá především institucionální kritika. A ta tady skutečně chybí. Hned v prvním díle o Národní galerii jsme si mysleli, že se budeme bavit hlavně o fungování této instituce, ale vytanuly i osobní spory.

A.cz: Co dál pálí českou výtvarnou scénu?

Borozan: Pokračujeme v Národní galerii, i když tentokrát ne rozhovory, ale koláží z tiskových rešerší, kterou zinscenuje Johana Švarcová. Zpracovali jsme také kauzu Domu umění města Brna a kolega Jan Rous právě stříhá díl věnovaný problematice pražského Mánesa. To je podobně jako Artbanka dost živé téma.