Glosa - Nic víc nevypovídá o zdraví Národní galerie, že se o šéfovství její nejviditelnější součásti příhlásili jen dva právoplatní účastnící tendru: kurátoři Karolina Dolanská a Richard Drury. O úkol vtisknout vizi Veletržnímu paláci se odborníci zkrátka neperou.
Poté, co tento týden v pondělí ministerská posudková komise nedoporučila projekt ani jednoho ze dvou uchazečů o post ředitele Sbírky moderního a současného umění (SMSU), jak se pozice šéfa Veletržního paláce nazývá, se ředitel NG Vladimír Rösel nechal podle zpravodajství ČTK slyšet, že na trhu se nevyskytují dostatečně kvalitní odborníci.
Čtěte také
Šéf Národní galerie to měl nahnuté. Zasáhla TOP 09
Je to stejně zkratkovitá demagogie, jako když Röselovi odpůrci z řad umělecké veřejnosti vyčítají současnému řediteli NG, že není z branže a jako investiční bankéř nemá dostatečnou erudici na vedení takové instituce, nebo dokonce naznačují, že jeho osoba v čele galerie je tím hlavním problémem, proč se do čela správy prestižní sbírky ve funkcionalistickém nehostinném molochu v Holešovicích nikdo nehrne.
Boj o život
Rösel má své důvody k nervozitě. Ministerská komise mu v půlce října hodila na hlavu koncepci rozvoje svěřené instituce na dalších pět let s tím, že v ní chybí ideové a strategické cíle (širší zdůvodnění není veřejnosti k dispozici) a vyčetla mu také zpackanou organizaci tendru na šéfa SMSU. V pátek přišel server Aktuálně s objevem, že se pod Röselem v uplynulých dnech velmi vážně houpalo křeslo a rozhodování komise může být pod vlivem různých zákulisních tlaků.
Ale ani očividné antipatie mnoha lidí z oboru k současnému řediteli Národní galerie nemohou zastřít fakt, že Rösel by musel být génius, aby problém v podobě nefungujícího Veletržáku nějak rozumně vyřešil. Pokud mnoho odborníků bije na poplach, že Národní galerie umírá, tak Veletržní palác je její zhoubný nádor.
Čísla hovoří jasně o tom, že finance, které letos dostala Národní galerie od státu nestačí ani na pokrytí nákladů spojených s provozem. I po započtení výnosů ze vstupného a z pronájmu budov bude galerie asi 35 milionů v minusu. To není záviděníhodná situace. Současnému vedení se dá vyčítat, že zatím nesehnalo silného soukromého generálního sponzora, na druhou stranu se potýká se splácením téměř padesátimilionového dluhu po Milanu Knížákovi.
V tomhle regulérním boji o život se dvě ze sedmi budov NG - Anežský klášter a Šternberský palác - pohybují na hraně havarijního stavu a Veletržní palác strhává celou instituci úplně pod vodu. Výroční zpráva totiž vypočítává, že tenhle gigant polyká 53 procent celkových provozních nákladů Národní galerie v Praze a přitom vykazuje jen 19procentní návštěvnost.
Radikální řešení
Na serveru Artalk.cz jsou k nahlédnutí projekty kandidátů na vedení Veletržáku Karoliny Dolanské i Richarda Druryho. Oba jsou solidní a sympatické, Dolanská například navrhuje přejmenovat Veletržní palác na Muzeum moderního umění (s přitažlivou zkratkou MUMUM). Ale jsou to vize pro éru pohody a nereflektují hloubku krize, v níž se i díky Veletržáku NG ocitla.
Samozřejmě ani Rösel si s Veletržním palácem neví rady. Chce návštěvníky nalákat na koncerty, divadla a znovuotevřenou kavárnu. Více lidí si do jeho prostor v současnosti nachází díky Muchově Slovanské epopeji. Ale místo Pražanů, o jejichž opakovanou návštěvu Röselovi jde nejvíc, se na plátna převezená z Moravského Krumlova chodí dívat nejčastěji turisté. O tom, že současné vedení potenciálu holešovického paláce nevěří, svědčí fakt, že z něj chce odejmout sbírku francouzského umění 19. a 20. století a přemístit ji do Paláce Kinských na Staroměstském náměstí.
Co tedy dělat? Vladimír Rösel jistou možnost naznačil v rozhovoru pro server Česká pozice v červnu tohoto roku.
„Byla idea, že bychom NG na tři roky zavřeli. Ušetřilo by to strašně moc peněz. Byl by čas, byl by klid, nikdo by nás nemohl kritizovat, protože by nikdo nevěděl, co se za těmi zdmi děje. Nestálo by nás to žádné promo. A za tři roky bychom vyšli s hotovou věcí. Jenže nejsme v situaci, kdy by to bylo možné. Není konsensus, aby člověk, který přišel zvenčí, tu důvěru dostal. Všichni chtějí radikální řešení, ale nikdo vám nedovolí ho použít. Jak si to mohl dovolit! Nějaký ekonom!"
Zavřít celou Národní galerii je skutečně hodně radikální řešení, ale samotnému Veletržáku by ty tři roky zavřených dveří, využité na vypracování nové strategie jeho fungování a na konsolidaci celé instituce, prospěly.
